Dva berlínští kreslíři komiksů sesbírali příběhy lidí, kteří dopomáhali k útěku

Hubert Hohlbein je jedním z pěti hrdinů velkoformátového komiksu, který je k vidění na stěnách tunelu metra ve stanici Bernauer Straße. Berlínští autoři komiksu Susanne Buddenberg a Thomas Henseler posbírali osobní příběhy lidí, kteří v říjnu 1964 dopomohli k útěku z NDR do západního Berlína 57 osobám. Kresby by se měly brzy objevit i v knižní podobě.

Hubert Hohlbein utekl v 19 letech z NDR, když ke sklonku podzimu proplaval v neoprenu pod hladinou jezera Jungfernsee z Postupimi do západního Berlína. V roce 1964 se připojil ke skupině pomahačů utečencům kolem Wolfganga Fuchse, aby tunelem odvedl do západního Berlína svou rodinu.

Hubert Hohlbein měl právě za sebou neobyčejný útěk ze své východoberlínské domoviny, když se v roce 1964 připojil ke skupině kolem slavného pomocníka utečenců z NDR Wolfganga Fuchse, která plánovala vybudovat únikový tunel skrze obytný dům, jenž stojí na vnitřní německé hranici. V předchozím roce opustil tehdy 19letý muž ilegálně NDR, když za jedné chladné listopadové noci proplaval pod hladinou jezera Jungfernsee.

Jezero Jungfernsee spojuje Postupim ležící v bývalé NDR se západním Berlínem, takže patřilo k nejlépe hlídaným hraničním přechodům státní bezpečnosti NDR. Hohlbeinovi se útěk přesto podařil, protože si pro nebezpečný únik zvolil temnou noc, kdy jezero brázdily vysoké vlny. Přes výkonná světla, s nimiž pohraničními hledali na hladině jezera uprchlíky, nebyl jeho šnorchl ze vzduchu vidět.

O dva roky později chtěl Hohlbein vysvobodit z diktatury i svou rodinu. „Nemohu popřít, že součástí mé motivace byla i pomsta,“ říká Hubert Hohlbein, když se ohlíží nazpět. Jako dítě z podnikatelské rodiny byl ve škole učiteli věrnými stranické linii očerňován jako „syn kapitalisty“, nesměl ani studovat.

Wolfgang Fuchs je nejznámějším pomocníkem uprchlíků přes vnitřní německou hranici. Od roku 1963 organizoval vybudování několika únikových tunelů z východního Berlína na Západ. Předtím Fuchs, narozený v Jeně, utekl v roce 1962 s rodinou z východního Berlína přes zeď tak, že jeho pomocníci házeli Molotovovy koktejly, aby odlákali pohraničníky. Rodině Fuchsových se útěk zdařil, ačkoli při něm byli ostřelováni pohraniční stráží.

57 lidí uteklo v roce 1964 tunelem

Historie Tunelu 57, kterému se tak říká proto, že ve dnech 3. a 4. října 1964 umožnil útěk 57 východním Berlíňanům na Západ, uchvacuje stejnou měrou historiky i umělce. Příběh celkem 34 pomahačů a 57 uprchlíků proslavil po celém Německu nákladný televizní film. Cílovou skupinou jeho tvůrců Susanne Buddenberg a Thomase Henselera ovšem nejsou dospělí televizní diváci, ale mládež, která nemá na rozdělení Německa žádné vlastní vzpomínky.

„Od pádu zdi nyní uplynulo více než 20 let. Dnešní žáci si už vůbec nedokážou představit, že tady dřív stávala zeď,“ vysvětluje Thomas Henseler, jak vznikl nápad na komiks.

Ačkoli není grafický román obvyklým formátem pro zprostředkování historie, činí si autoři nárok na historickou správnost. Obdobně jako dokumentární film má být příběh Tunelu 57 – stejně jako dosavadní komiksy s tematikou NDR z pera Susanne Buddenberg a Thomase Henselera (Berlín – rozdělené město a Hraniční případ pojednávající o osudu východoněmecké mládeže) – „dokumentárním komiksem“. „Co nechceme, je vnutit svědkům té doby něco, o čem by pak řekli: ,Vždyť takhle jsem se přece vůbec necítil.‘“

Joachim Neumann byl ještě student, když se přidal ke skupině pomocníků budující Tunel 57. Chtěl pomoci své přítelkyni a pozdější manželce Christě k útěku z východního Berlína. V době budování tunelu byla Christa ovšem ještě politickou vězenkyní. První sobotu únikové akce musel Neumann na univerzitě ještě složit písemnou zkoušku. Kdy se vrátil domů, zastihl ho dopis od přítelkyně se zprávou, že byla propuštěna z vězení. Neumann musel během tří hodin vyslat kurýra, který by Christu informoval o začátku únikové akce. Prostřednictvím přítele se podařilo Christě včas předat zprávu. Patřila k prvním uprchlíkům, kteří prošli Tunelem 57.

„Milostný příběh dojímající k slzám“

Skutečnost, že lze napínavé dokumentární komiksy odvodnit ze životních příběhů pomocníků uprchlíků, souvisí v neposlední řadě s potvrzenou pravdou, kterou cituje Susanne Buddenberg: „Nejlepší příběhy píše přece sám život.“ Budování Tunelu 57 a pozadí celé akce bylo tak napínavé, že nebylo při vyprávění zapotřebí dodávat žádné fiktivní detaily.

Také milostný příběh, který z dramaturgického pohledu nesmí chybět, se odehrál i ve skutečnosti. „Ve hře nebylo jen napětí, odvaha, úžasná akce, drama, ale byl tu i tento milostný příběh, který jednoduše dojme k slzám,“ vypráví Susanne Buddenberg.

Možnosti oslovit historickými tématy prostřednictvím komiksu nové cílové skupiny si nyní všimla i renomovaná Spolková nadace pro zpracování období diktatury SED, která vydá knihu o příběhu Tunelu 57.