Pětiprocentní klauzule
… překročit a vloudit se
O zavedení ryze většinového volebního práva se v Německu v minulosti diskutovalo již několikrát. Nikdo k tomu ale nedošlo. A to i zásluhou zarputilého odporu menších stran. Pro ně stále platí „pouze“ pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu. Každá strana tedy musí získat aspoň pět procent druhých hlasů, aby se mohla dostat do Spolkového sněmu.
Německé volební právo ale počítá také s tím, že do Spolkového sněmu mohou vstoupit dokonce i strany, kterým se pětiprocentní hranici překonat nepodařilo. Předpokladem pro to je zisk minimálně tří přímých mandátů - takzvaná klauzule přímého mandátu. Tato klauzule je požehnáním pro strany, které jsou silné v nějakém regionu, jak tomu bylo i v případě PDS ve volbách v roce 1994. (PDS je nástupnickou organizací komunistické strany SED, která působila v bývalé NDR.) Celkově PDS měla jen 4,39 procent druhých hlasů, ve čtyřech volebních okrscích v Berlíně získala ale přímé mandáty. Díky tomu tedy nakonec ve Spolkovém sněmu měla 30 poslanců, což odpovídalo podílu druhých hlasů.
Ve volbách v roce 2002 se PDS tento povedený kousek už nevydařil. Strana obdržela jen 4,35 procent druhých hlasů a znovu tak nepřekonala pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu. Jelikož PDS ve dvou volebních obvodech získala nejvíc prvních hlasů, zůstalo u těchto dvou přímých mandátech, které obsadily berlínské kandidátky PDS Petra Pau a Gesine Lötzsch. Druhé hlasy straně propadly. Tyto dvě dámy přečkaly volební období 2002 až 2005 ve Spolkovém sněmu docela osamoceně bez příslušnosti k nějaké frakci.
 2. Druhý hlas |
4. Převislé mandáty |
