Druhý hlas
… a proč je „důležitější“
Ströbele je výjimka. O tom není pochyb. Člověk stále slýchává, že druhý hlas je „důležitější“. Právě výsledek druhých hlasů totiž rozhoduje o složení parlamentu, o poměru křesel v německém Spolkovém sněmu. Podle podílu druhých hlasů se totiž rozděluje všech 299 zbylých křesel – na rozdíl od přímých mandátů, které se určují poměrným systémem.
Podle podílu druhých hlasů je každé straně přidělen určitý počet ze všech 598 křesel německého parlamentu. Přitom se už započítávají i křesla získaná přímými mandáty z prvních hlasů. Příklad: Strana XY má díky podílu z druhých hlasů nárok na 100 křesel. 30 kandidátů této strany přitom ve svých volebních okrscích získalo přímý mandát. Zbylých 70 křesel, na které má strana ještě nárok, obsadí kandidáti z kandidátek v jednotlivých spolkových zemích. Na hlasovacích lístcích se proto v pravém sloupci (sloupci pro „druhý hlas“) pod jménem strany uvádějí i jména kandidátů, kteří jsou na předních místech kandidátky v příslušné spolkové zemi.
Většina (větších) stran je sice aktivních po celém Německu. Ale v každé ze 16 spolkových zemí sestavují takzvané zemské kandidátky. O tom, kolik poslanců může do parlamentu vyslat jaká spolková země, rozhoduje počet jejích obyvatel. Další příklad se stranou XY. Tato strana získá 10 procent druhých hlasů jak ve spolkové zemi s největším počtem obyvatelstva - Severním Porýní-Vestfálsku, tak v Meklenbursku-Předním Pomořansku, tedy v zemi s menším počtem obyvatel. Do Spolkového sněmu se tak nakonec dostane víc kandidátů strany XY ze Severního Porýní-Vestfálska než z Meklenburska-Předního Pomořanska, přestože strana získala v obou spolkových zemích stejný podíl druhých hlasů.
 1. První hlas |
3. Pětiprocentní klauzule |
