Job

To, co někomu může připadat jako skvělá dobrodružná dovolená, je ve skutečnosti součást jedinečného celosvětového vzdělávacího konceptu, ve kterém jde v první řadě o podporu kulturní výměny mezi národy a podporu lidí, kteří se angažují v aktivitách na podporu míru a pomáhají svým bližním. Za myšlenkou United World Colleges (UWC) stojí německý reformní pedagog Kurt Hahn. První UWC - vzdělávací projekt, který propojuje středoškoláky v jejich posledních dvou letech studia před maturitou - založil ve Walesu v roce 1962. Studenti na závěr skládají mezinárodně platnou maturitní zkoušku, takzvanou IB. Já jsem se o stipendium Německé nadace UWC ucházela v roce 2010 a byla jsem vybrána, abych Německo zastupovala na Li Po Chun United World College v Honkongu.

Brzy mi začalo být jasné, že dva roky strávené v Hongkongu budou s odstupem nejlepšími roky celé mojí dosavadní školní docházky. Dennodenně jsem mohla být v kontaktu s jinými kulturami - u snídaně jsme se spolužáky ze Španělska a Francie analyzovali krizi eura nebo jsme se s místními bavili o jemných rozdílech mezi Číňany z Hongkongu a ostatní Číny.... během mnoha společenských večerů jsem poznala různé tance z celého světa.... mohla jsem se angažovat v jedné mírové iniciativě i bojovat za podporu výstavby škol v Kambodži... a nebo jsem mohla v rámci Model United Nations diskutovat o kybernetických zbraních nebo ženských právech.

Na půdě Model United Nations si studenti a žáci nejrůznějších národností mohou vyzkoušet práci Organizace spojených národů (OSN). Tyto konference, které simulují skutečná jednání OSN, byla hodně zajímavá a živá i proto, že se jich účastnili opravdoví zástupci tematizovaných zemí. Žáci ze zemí sousedících s Mali měli informace z první ruky o tom, jaký dopad mají masy uprchlíků na okolní země. Můj francouzský spolužák živě komentoval demonstrace kolem svateb homosexuálů v jeho zemi.

Vzájemná výměna názorů mezi studenty je jedním ze základních principů výuky na školách UWC. Mnozí by možná mysleli, že při počtu 240 studentů navíc různého sociálního a kulturního původu i náboženství, budou konflikty nevyhnutelné. Že ale soužití doopravdy funguje, jsem cítila nejen při mnoha uměleckých projektech, diskusních večerech nebo o přestávkách ve školním bufetu. Každý čtvrtek večer byl věnován diskusím v rámci fóra Global Issues Forum nad nějakým tématem celosvětového významu. Například se diskutovalo o prostituci, odpovědnosti vědy a právech homosexuálů. Studenti, které téma zaujalo, se sešli ve společenské místnosti a po krátké úvodní prezentaci, ve které bylo téma představeno a která naznačila první body, se diskuse rozjela. Každý měl co říct, chtěl představit svůj názor a přednést své návrhy na řešení problému. Samozřejmě se pokaždé diskutovalo dost divoce. Ale každý měl možnost se dostat ke slovu a říct svůj názor. Každý hlas měl svou váhu. A to pokaždé.

Jednou během ročního pobytu na honkongském UWC je na programu projektový týden v Číně, Thajsku, v Kambodži na Taiwanu nebo v Malajsii. V roce 2012 bylo jedním z cílů také Japonsko. Já jsem se rozhodla pro Čínu, protože jsem chtěla tuto fascinující Zemi středu lépe poznat. Učili jsme angličtinu na jedné střední škole v Pekingu. Navštívili jsme ale také Nebeský chrám, což je obrovský areál, v němž se setkávají stovky lidí. Přicházejí, aby se pomodlili, aby si zahráli šachy, protrénovali si kaligrafii nebo jen za odpočinkem.

Nepřehlédnutelné byly skupiny tanečníků. Starší ženy pohybující se pod korunami stromů v rytmu tradiční hudby, nebo starší páry seniorů, kteří rozjeli po asfaltu nějaký druh čínského valčíku a tanga. Jeden z pánů mě dokonce vyzval k tanci a učil mě kroky. Za aplausu kolemstojících jsme čtyřikrát obkroužili celé prostranství, potom jsme se s úklonem rozloučili. Srdečná otevřenost Číňanů byla fascinující.

Doba na UWC mě ovlivnila tak, jako se to žádné škole do té doby nedokázalo nikdy podařit. Uvědomuji si to hlavě nyní po návratu domů do Drážďan. Mám teď kamarády skoro v každé zemi na světě. Svého lektora, který mezitím začal studovat na Harvardu, můžu kdykoli potkat na Facebooku a s Bitou z Íránu jsem skypovala hned, jak jsem přijela domů. Michael z Prahy, který na campusu bydlel ve stejném bloku jako já, už za mnou přijel do Drážďan na návštěvu. A možná, že ještě než začnu studovat ve Francii na Sciences Po [Institut d'études politiques de Paris, česky: Pařížský institut politických věd, pozn. red.], přijmu pozvání od Guillerma, a pojedu za ním na návštěvu do Sevilly. Je to skvělý pocit, když víte, že máte po celém světě známé podobného smýšlení, kteří také usilují o mír a o porozumění mezi národy a chtějí svět posouvat vstříc pozitivní budoucnosti.