Job

Nový rozhled, spoustu zážitků, přátelství a zkušeností to si přivezla Martina ze svého pětiměsíčního studijního pobytu v Německu. Její počáteční rozpaky se brzy rozplynuly. Necelý půlrok utekl jako voda a Martině bylo nakonec líto, že si pobyt nemůže ještě prodloužit.

Martina strávila minulý letní semestr v Drážďanech na Hochschule für Technik und Wirtschaft. A proč se Martina vlastně rozhodla vycestovat do Německa? „O Erasmu jsem věděla už dříve, ale ten opravdový podnět přišel od učitelky němčiny na vysoké, která se mě jednou zeptala, jestli bych nechtěla někam vyjet na zahraniční pobyt: Nasadila mi tak brouka do hlavy, takže jsem o tom začala uvažovat“, vypráví Martina. Proto se pustila do vyřizování. Nejprve se vydala na informační schůzku, vyplnila přihlášku a brzy se začala připravovat na půlrok v Drážďanech.

Když Martina přijela do Německa, hned si tam našla slovenskou kamarádku, která byla dokonce ze stejné české vysoké školy. "I když jsou k zahraničním studentům Němci moc vstřícní, víc jsem se bavila s erasmákama než s místními, protože jsme všichni řešili podobné problémy," říká Martina. K tomu vzápětí dodává, že na HTW (Hochschule für Technik und Wirtschaft) mají speciální spolek Faranto, který se stará se o zahraniční studenty. Faranťáci, jak se jeho členům říká, pomáhají erasmákům s vyřizováním formalit spojených s pobytem a pořádají pro ně společné akce jako výlety. O seznamování s novými lidmi není podle Martiny na Erasmu nouze. „Našla jsem si tam třeba jednu kamarádku z Maďarska, Anikó, a byla jsem za ní v únoru v Budapešti“.

Vlastní pokoj

Martina bydlela na kolejích a s ubytováním byla moc spokojená. Němečtí studenti a erasmáci bydleli na stejných kolejích. "U nás v Česku se bydlí na kolejích v jednom pokoji třeba po třech , zatímco v Německu má každý svůj vlastní pokoj. Na mých kolejích v Drážďanech to vypadalo jako v klasickém bytě. Byla tam kuchyňka a z chodby vedly dveře do čtyř pokojů. Bydlela jsem tam já, Portugalka, Němec a ještě jeden Argentinec,“ vzpomíná Martina.

Martina byla nadšená způsobem, jakým německé školy připravují studenty na jejich budoucí povolání a jak spolupracují s různými podniky. "To je o sto procent lepší než u nás. Studenti mají dokonce i povinnost strávit jeden semestr v nějakém podniku a chodí tam normálně jako do práce. V Česku je ta spolupráce minimální,“ dodává Martina.

Za nevýhodu oproti české škole považuje Martina pouze jeden termín zkoušky, který byl na drážďanské škole pevně stanovený. Studenti, kteří u zkoušky neobstojí, ji můžou absolvovat až za půl roku v dalším zkouškovém období, takže nemají druhý opravný termín jako čeští studenti. Martinu překvapilo, že zkouškové období probíhá na drážďanské škole až v červenci a na některých dalších vysokých školách dokonce až v srpnu. Studium bylo pro Martinu těžší než v České republice. „Vše bylo v němčině a zahraniční studenti žádné úlevy nedostávají,“ říká Martina.

„Multikulti“ a třídění odpadu

Martina považuje Německo za hodně multikulturní zemi. Spatřila tam hodně cizinců – například Arabů nebo Asiatů. A také jsou podle ní Němci mnohem poctivější ve třídění odpadu. „Mají kontejnery snad úplně na všechno,“ dodává s úsměvem Martina. V Drážďanech se cítila bezpečně, ačkoli se občas vracela z večírků pozdě v noci. Němci a jejich kultura přijdou Martině hodně podobné tomu, co zná z Česka. "Třeba Francouze poznáš hned, Němce a Čecha od sebe na první pohled nerozeznáš," shrnuje její povšechní pozorování. Podle ní však u saského souseda existuje několik typicky odlišných jídel. K obědu si dají klidně klobásu a brambory – takový oběd je pro Martinu nemyslitelný.

Martina byla se svým pobytem moc spokojená. "Určitě toho nelituji, přineslo mi to obrovský rozhled. Byla jsem celkem smutná, že už to končí. Chtěla jsem si to prodloužit ještě o jeden semestr, ale bohužel to nešlo." Na pobyt Erasmus může vyjet za studium jen jednou. Martina proto do budoucna uvažuje, že by ráda vyjela do zahraničí ještě se sdružením AIESEC, která studentům zprostředkovává stáže v zahraničí.