Kultura

Největší český filmový festival láká studentské baťůžkáře i celebritky z bulváru

Je 5.30 hodin ráno a já típám budík v mobilu. Probouzím se ve školní tělocvičně, která funguje jako provizorní hostel, vylézám ze spacáku a jdu do sprch. Tam se zařazuji do fronty. Do první z mnoha dnešních front. Tu další vidím sotva rozlepenýma očima před hlavními pokladnami v hotelu Thermal, obrovském betonovém kolosu, v jehož útrobách se skrývá 6 kinosálů, celé ústředí filmového festivalu i kavárny, bary nebo restaurace. Na zem si pokládám karimatku a v polospánku čekám, až se v 8 hodin otevřou pokladny. Přede mnou bivakuje několik dalších desítek baťůžkářů a dobré tři stovky se jich v průběhu rána ještě přidají. V 7 hodin se snažím několik lístků zabookovat esemeskou. Vyjde polovina rezervací. V tu chvíli taky do stojanů kolem přivezou ranní Festivalový deník, který doplní ranní kávu z fastfoodu. V osm se pokladny otevírají. Dnes jsem tu byl brzy, mám všechny lístky na všechny festivalové passy, které mi kamarádi ráno odevzdali. Vybral jsem z dnešních několika desítek projekcí dobře? Neměl jsem radši zariskovat a vzít lístky na svěže vyhlížející film od německého debutanta než na vítěze Berlinale?

Den tzv. „festivalového baťůžkáře“ na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary je vždy první týden v červenci nalinkován skutečně důsledně. Ráno do fronty na lístky, dopoledne na první film, pak na rychlé halušky před Thermalem a po nich na pravý filmový maraton. Cílová páska? V nedohledu. Snad někdy kolem druhé hodiny ranní, kdy končí půlnoční hororová šílenost, kterou si sice už každý může stáhnout z internetu, kvůli atmosféře nočního promítání ale paří mezi nejžádanější položky v programu.

Právě atmosféra je jedním z důvodů, proč se na jeden z nejvýznamnějších filmových festivalů ve střední Evropě letos akreditovalo přes 12 tisíc lidí. Co atmosféru obstarává? Muž, který před projekcemi ve Velkém sále už léta skládá dolů mikrofon před plátnem a sklízí za to větší potlesk než tvůrci, kteří do stejného mikrofonu před chvíli mluvili? Nebo festivalové znělky, neboli malé komediální etudy, v nichž vystupují minulí hosté přehlídky, například Jude Law, Helen Mirren nebo John Malkovich? Či snad boje o lístky, kterých je několikanásobně méně než zájemců o ně, a fronty lidí, kteří čekají na neobsazená místa na beznadějně vyprodaných projekcích?

Autor tohoto článku si s přehlídkou každý rok spojuje unikátní festivalový rytmus. Najednou nejde o nic jiného než o filmy. Je třeba usnout na těch špatných a vydržet u těch dobrých. Lístky jsou největším bohatstvím a každá projekce najednou platí za událost. Přes rok není vstupenka do prázdného sálu multiplexu žádný kumšt. Jenže teď se za lupen na Velkou nádheru Paola Sorrentina platí zlatem a na zemi se sedí i na novinářských projekcích. Za festival lze shlédnout také více než 50 filmů, ale duševní a fyzické zdraví ohrožuje už i dvacítka titulů.

Nadílka ročníku 2013

Na letošním 48. ročníku festivalu, který obsadil lázeňské město Karlovy Vary od 28. června do 6. července, se promítlo v několika programových sekcích celkem 235 filmů z celého světa. 23 z nich mělo na festivalu světovou premiéru. Křišťálový glóbus, tedy hlavní cenu, si nakonec odneslo koprodukční válečné drama Velký sešit . Na karlovarský festival ale většina diváků ani novinářů nejezdí na filmy v hlavní soutěži – s největším zájmem se tu tradičně setkávají díla od známých režisérů, která bodovala na festivalech v Cannes, v Benátkách nebo v Berlíně. Letos se tak čekalo třeba na drama Fruitvale o nesmyslné policejní brutalitě, které získalo cenu diváků na festivalu v Sundance, nebo na indie tragikomedii o dvou silničářích Prince Avalanche oceněnou Stříbrným medvědem na Berlinale.

Velké pozornosti se dostává rovněž českým titulům. V hlavní soutěži představil úspěšný český režisér Jan Hřebejk drama Líbánky o svatbě, na kterou se vetře neznámý cizinec. Cenu diváků deníku Právo potom dostala tuzemská komedie Revival , předpokládaný hit letošního léta o návratu rockové kapely Smoke na výsluní.

Revival je ale bohužel jen plytkou, hloupou a produktovou reklamou prodchnutou legrací, v níž se hloupě pitvoří vážení čeští herci. Na Bolka Polívku tady důchodkyně hází spodní prádlo, Miroslav Krobot tu zvrací a má průjem a Zuzana Bydžovská v několika záběrech ukazuje hýždě. Humor dále většinou tvoří to, že někdo neumí používat telefon nebo nedokáže udržet moč. O poznání lepší dojem tak zanechaly třeba české tituly Šmejdi, Hořící keř nebo Ve stínu. K vidění byl i snímek Bez doteku, který natočil teprve osmnáctiletý režisér Matěj Chlupáček.

Malý i velký festival

Na karlovarský filmový festival se každoročně nesjíždějí jen filmoví fanoušci, tvůrci, novináři a hvězdy (letos John Travolta, který dokonce předvedl taneční pohyby z Pomáda, nebo režisér Oliver Stone, jež vzbudil kontroverze na tiskové konferenci). Hotel Thermal i lázeňská kolonáda logicky přitahuje i nejrůznější lokální celebritky, které na projekcích sice nikdo neviděl, na většině večírků a v party stanech je ale jejich účast takřka jistá. Hesla „Kdo není ve Varech a nevyfotí se na červeném koberci, jako by nebyl“ se samozřejmě drží spousta lidí. V posledních letech ale takových „chytačů pochybného glamouru“ ubývá.

Kdo letos nechtěl trávit večer právě v nějakém party stanu, vydal se kyvadlovou dopravou na Goethovu vyhlídku, majestátní rozhlednu, která v době festivalu posloužila jako klub, bar a party prostor nazvaný Aeroport . Zahrála tu třeba Johana Švarcová, The Fakes nebo DJs z Rádia 1. Když se jednou z Goethovy vyhlídky vrátil do centra autobus, aby se tam zas za deset minut vrátil, vystoupila z něj partička opilých teenagerů. Prohlásili něco ve smyslu, že tam nemá cenu jezdit, že je to tam nudné a hrozné. Lepší reklamu si Aeroport samozřejmě nemohl přát.