Roosevelt – z Dolního Porýní do celého světa
Roosevelta momentálně probírají snad úplně všichni a také poslouchají jeho hudbu. Třiadvacetiletý muzikant tedy už dávno nepatří mezi tajné favority. Loni v létě vystupoval na německých festivalech MELT! a Dockville. Tento rok koncertoval i v zahraničí, například na Longitude Festivalu v Dublinu nebo na Lovebox Festivalu v londýnském Victoria Parku. Britský deník The Guardian jej označil za „New Band of the Day“ a nejvlivnější americká hudební platforma Pitchfork povýšila jeho singl „Elliot“ na „Track of the Day“.
Jeho hudbu charakterizuje směs stylů chill wave a italo disca s prvky popu. Prostě si představte den u moře na Baleárských ostrovech, který plyne v nevzrušeně pozitivní atmosféře. Sám hudebník to komentuje slovy: „Dělám hudbu, na kterou se dá tancovat. Teplé tóny nahrané skutečnými nástroji. Prostě dělám hudbu, kterou bych si také rád poslechl.“
Roosevelt, vlastním jménem Marius Lauber, je momentálně velmi žádanou hvězdou na elektronické hudební scéně. Ze svého seznamu věcí, které ještě musí v životě udělat, už může s klidem škrtnout vystoupení v nejlepších klubech světa – má totiž už za sebou turné po Spojených státech loni v létě a vystoupení v klubech Berghain v Berlíně a Fabric v Londýně. Během rozhovoru to ale na sobě nedá znát. Trpělivě a bez manýr odpovídá na všechny otázky a působí zcela uvolněně.
S YouTube k úspěchu
Bleskový vzestup tohohle kluka z Dolního Porýní je synonymem moderní pohádky. Když v roce 2011 nahrál svůj singl Sea na YouTube, nenechal na sebe úspěch dlouho čekat. Joe Goddarda z Hot Chip singl zaujal a nabídl Rooseveltovi smlouvu na svém labelu Greco-Roman.
V roce 2012 doprovázel Roosevelt na turné po Británii kapelu Totally Enormous Extinct Dinosaurs, poté následovaly další koncerty v Evropě. Na jaře 2013 opět vyráží do Velké Británie, tentokrát už ale ne jako předskokan, ale s vlastní show. Seznam kapel, se kterými byl od té doby na stejném pódiu, se čte jako hvězdný seznam „Kdo je kdo“ mezinárodní elektronické scény: Chrystal Fighters, Hudson Mohawke nebo Kakkmaddafakka, které doprovázel na jejich turné po Německu.
První zkušenosti na pódiu nasbíral Marius Lauber už během školních let se svojí kapelou Beat! Beat! Beat!. V jeho rodišti, dolnorýnském městečku Viersen na hranici s Nizozemím, začal hrát se třemi dalšími spolužáky už v 16 letech. Kombinace indie rocku a syntetického popu způsobila, že tehdy vlivný hudební časopis New Musical Express psal o mladých klucích z Dolního Porýní vedle britských rockerů Foals. V Německu byli ve stejné době nominováni na „1LIVE-Krone“, nejvýznamnější hudební cenu udělovanou hudebními rádii.
Ostrovy hudby
V době Beat! Beat !Beat, kdy seděl Marius Lauber za bicími, se už cítilo jeho alter ego v podobě Roosevelta spokojeně v producentském křesle. „Produkoval jsem pro kapelu již dříve a měl jsem ohromnou chuť zkusit jednou něco sám.“ Po životě s kapelou se mu občas stýská, na pódiu se k němu nakonec přidal i jeho bývalý kolega z kapely Joshua Gottmanns. „Samozřejmě se vždycky člověku stýská po tom, co právě nemá. Rád bych si někdy zkrátka jen vybalil bicí a hrál,“ říká. „Člověk toho také více získává zpátky, když věci pramení jen z vás samých. Je to osobnější a dáváš do toho více energie.“
K práci na nové hudbě toho Roosevelt moc nepotřebuje: notebook, klávesy a především čas. „Někdy potřebuji celý měsíc k rozpracování nápadu. Musím se izolovat od prostředí a nesmím si všímat, jak běží čas, ani co je právě za den. Od všeho se musím tak trochu odpoutat.“ Podle toho zní také jeho hudba. Tak trochu jako kdyby přicházela z nějakého vzdáleného ostrova.
Sound of Cologne
Po hudební stránce ho kromě jeho vzorů Arthura Russella a Cariboua ovlivnil také Kolín nad Rýnem, ve kterém strávil tři roky. To není žádné překvapení, neboť tamní elektronická scéna má hodně co nabídnout, a to především tradici. Již v roce 1951 vzniklo v Kolíně úplně první studio elektronické hudby na světě. Skvělá živná půda pro „Sound of Cologne“. „Zdejší hudební scéna je tradičně hodně elektronická. Postavy, které byly na scéně v 90. letech, tu stále ještě jsou,” zdůrazňuje Marius Lauber. Kolín měl každopádně prý velký vliv na způsob, jakým produkuje. “Zajímá mě, zda se na moji hudbu dá tancovat a jaké jsou okamžité reakce publika. U taneční hudby něco zahraješ v klubu a když je to dobré, tak lidé tancují. To je hrozně upřímná reakce. Nepředpojatost a otevřenost, kterou lidé pociťují, když se pohybují, je úplně jiného druhu, než jakou zažívají na koncertě kapely,” vysvětluje Roosevelt. V současné době, i když nerad, dal městu na Rýnu vale a přestěhoval se do Berlína, kde má nové hudební studio. Uvidíme, co dalšího odtud pošle do světa.
