Finský komiksový zázrak
Finsko bylo v roce 2014 hlavním hostem mezinárodního Frankfurtského knižního veletrhu. Hlavním tématem veletrhu byla mimo jiné intenzivní produkce komiksů v této skandinávské zemi čítající 5,5 milionu obyvatel. Vydávání komiksů se ve Finsku těší podpoře z nejvyšších míst. Pro podporu komiksové tvorby tu zřídili zvláštní fond.
Rashidovi se to povedlo. Jako jednomu z tisíců afrických běženců, kteří do Evropy prchají za lepším životem, se mu útěk přes Středozemní moře podařil. Pochází z Maroka a rád by se usadil ve Španělsku a vybudoval si novou, lepší existenci. Má to ale jeden háček, se kterým se bude muset vyrovnat: v jihošpanělském městě Almeria vznikla celá infrastruktura, která se zabývá jediným účelem – využíváním nelehké životní situace ilegálních přistěhovalců. „Mar del Plástico“, moře z plastu, tak se říká území kolem Almerie. Při pohledu shora totiž celá oblast vypadá, jakoby byla pokrytá igelitovou plachtou. Jsou to jednak střechy fóliovníků, ve kterých ilegální přistěhovalci pracují za zcela nepřijatelných podmínek, a jednak přístřeší, ve kterých přežívají.
Rashid je smyšlený hrdina grafického románu Neviditelné ruce (Unsichtbare Hände) finského autora Ville Tietäväinena. Rashid ale existuje i ve skutečnosti, říká Tietäväinen, stejně skutečný je i jeho komiksový příběh – „v tisíci různých variantách“. Tietäväinen přijel do Frankfurtu, aby na Mezinárodním knižním veletrhu představil svůj grafický román, který nyní vychází v německém překladu. Finsko bylo v roce 2014 hlavním hostem Frankfurtského knižního veletrhu. Finská komiksová scéna byla tedy hlavním bodem programu po všechny dny trvání veletrhu.
Z rozhovoru s výtvarníkem Tietäväinenem je záhy jasné, proč tomu tak je. V roce 2011 mu v jeho vlasti vyšel komiks o životě běženců ze severní Afriky, kteří připluli na jih Španělska. Do té doby pět let sbíral materiál a dělal rešerše – jak u počítače, tak v Maroku a ve Španělsku, kam ho v roce 2005 doprovázel finský sociální antropolog Marko Juntunen. Během několika týdnů Tietäväinen a Juntunen natáčeli v Maroku rozhovory s mladými lidmi, kteří zamýšleli uprchnout ze země, vyzpovídali i jejich rodiny. Na projekt získali státní finanční podporu. Pětileté stipendium finského fondu na podporu umění Tietäväinenovi umožnilo realizovat myšlenku, která ho vnitřně pronásledovala již několik let.
Velké množství kvalitních komiksů z malé země
„Nápad bych uskutečnil i bez stipendia – ale to by komiks dnes nebyl hotový,“ říká Tietäväinen.
Hlavně by asi nebyl tak rozsáhlý: 215 stránek formátu A4 vytištěných na kvalitním křídovém papíře. Většina tvůrců komiksů si o něčem takovém může nechat jen zdát. Finanční podpora ze strany státu, které se komiksy těší ve Finsku, Švédsku i Norsku, souvisí podle Villeho Hänninena, který je předsedou Finské komiksové společnosti, se skandinávským pojetím sociálního státu. Ve finském státním rozpočtu je podpora komiksové tvorby zajištěna prostřednictvím speciálního fondu.
„Pro finskou komiksovou scénu by prostě ryze tržní prostředí bylo nemyslitelné – žije tu zkrátka příliš málo lidí a tedy i málo potenciálních zákazníků,“ říká Hänninen.
Míra podpory komiksových tvůrců ze strany státu byla dobře viditelná i na úrovni finské prezentace na Frankfurtském knižním veletrhu. Ve finském pavilonu byla k vidění celá řada náročně zpracovaných komiksů, v dalších halách probíhaly diskuse o tom, proč je zrovna ve Finsku komiksová scéna tak produktivní. Mezi vydavateli a překladateli se traduje, že Finsko vydává v přepočtu na počet obyvatel nejvíce komiksů na světě.
Množství vydaných komiksů souvisí s podporou státu, kde ale berou Finové neustále nápady na takové množství komiksových příběhů? Jedna teorie jde pro vysvětlení do historie: ve Finsku je tak tvrdá zima, že Finům nezbývá nic jiného než sedět u krbu a vyprávět si historky. Kalle Hakkola, vydavatel každoročně vycházejícího Finského komiksového atlasu, který u příležitosti veletrhu letos vyšel poprvé také v němčině, toto vysvětlení považuje za nesmyslné: „Pokud se snažíme zodpovědět na otázku po příčinách vysoké kvality finských komiksů, tak je tato teze postavená na eskapismu podle mě zcela chybná. Jde zkrátka o umění.“
Některým jde ale především o silné téma. Ville Tietäväinen a Marko Juntunen se zabývali problematikou běženců, které se věnovali v Maroku a na jihu Španělska. „Co jsme viděli v Almerii, nás neuvěřitelně šokovalo,“ říká Tietäväinen. „Řekl jsem si, že už si nikdy nekoupím žádné ovoce a zeleninu ze Španělska.“
Ještě před vydáním komiksu o tématu uveřejnili dvě velké reportáže v největším finském deníku Helsingin Sanomat, aby rozvířili debatu o přístupu k uprchlíkům, kteří do Evropy připlují přes Středozemní moře. „Tyto noviny čte 1,5 milionu Finů. A ti pochopili, že ovoce v našich diskontních prodejnách je levné jen proto, že je výsledkem práce lidí v naprosto nedůstojných podmínkách, které se odehrává na našem kontinentu.“
