Kultura

Zabít Baarovou doslovností

Foto: © Cinemart, a. s.Foto: © Cinemart, a. s.
Lídu Baarovou hraje Táňa Pauhofová, Foto: © Cinemart, a. s.

V českých kinech právě dávají hned dva filmy věnované Lídě Baarové, herečce a milence nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Zájem publika je obrovský. Právem?

Nový film režiséra Filipa Renče Lída Baarová jakoby ani nepotřeboval podporu nějaké PR agentury. Kdykoliv se název léta připravované dobovky objevil v českých médiích, strhl na sebe veškerou pozornost. A to jak před samotným natáčením, tak i po lednové premiéře, jež Baarovou katapultovala mezi celospolečenská témata hned mezi uprchlíky a rakovinu Karla Gotta. Ale popořadě.

Do podoby filmu se příběh prvorepublikové herečky zapletené s nacistickými špičkami obrušoval skoro patnáct let, natáčet se začalo loni v dubnu. Ještě předtím projekt vzbudil rozruch tím, že mu Státní fond kinematografie přiklepl ten rok zdaleka nejvyšší patnáctimilionový grant, a to navzdory nepřívětivému odbornému hodnocení. Část radních se od nesmyslně tajného hlasování distancovala, přičemž se v nepřímé souvislosti s Baarovou mluvilo o „rádobyhistorických filmových projektech s vysokým rozpočtem, které se tváří jako vlastenecké počiny a mají podporu poslanců.“ Přesto se však loni začalo točit, o čem nás zpravily hlavně fotky často komediálního herce Pavla Kříže v atypické roli Hitlera. Svůj virální potenciál využily beze zbytku.

Film, který vlastně nikdy pořádně nezačne

Kampaň gradovala těsně před premiérou i titulní písní známé české zpěvačky Lucie Bílé Když ďábel tančí s andělem nebo maily o tom, že o premiérovém víkendu bude Baarová nasazena do více kin než poslední bondovka Spectre. Před premiérou s Baarovou ale moc lidí čest nemělo. Producenti se totiž rozhodli neuspořádat standardní novinářskou projekci, což může mít různé důvody – film se někdy až do poslední chvíle ladí, většinou ale tvůrci nemají zájem o novinářské reakce nebo rovnou tuší, že nebudou vlídné. V případě Lídy Baarové to byl nejspíš ten druhý případ. Po premiéře, jíž se zúčastnili čelní představitelé státu včetně prezidenta Miloše Zemana (režisér Renč od něj předloni obdržel státní vyznamenání), se totiž na film snesly takřka výhradně negativní recenze.

Na Lídě Baarové se těžko cokoliv chválí. Renč a scenárista Ivan Hubač se zaměřují zejména na dvě etapy z hereččina života – na dobu těsně před válkou, kdy se jako ambiciózní mladá žena v Berlíně zapletla s říšským ministrem propagandy Goebbelsem, a na poválečné roky, kdy za své milostné pletky pykala. Historii rámuje „současnost“, kdy starou Baarovou zpovídá mladá studentka žurnalistiky. Základní problém ze struktury do jisté míry vychází – Lída Baarová se skládá ze špatně napsaných, zahraných i vypadajících obrazů ze života herečky, které dohromady netvoří příběh, jenž by někde začínal, nějak gradoval a pak uspokojivě skončil. Je to film, který vlastně nikdy pořádně nezačne.

Připomíná spíš přepjatou, doslovnou, prázdnou televizní inscenaci, v níž toporně zahrané postavy komunikují pomocí papírem šustících floskulí, a tváří se u toho, jak kdyby hráli Macbetha. Vehnáni jsou ale naopak do kýčovité telenovely, v níž nikdo nepřipomíná reálnou postavu prostou karikatury. Baarové padají všichni k nohám, ale my nevíme proč, protože v žádné situaci nepůsobí jako diva, jíž nelze odolat. Nikdy nepoznáme její kouzlo, jen na ni všichni křičí, že je dokonalá. Stejně vychtěná jsou i její milostná vzplanutí, která film obsahuje jen proto, že to tak ve skutečnosti bylo, ale na plátně působí mimořádně bezkrevně. Když jsme u těch vzplanutí… Soulož Baarové a Goebbelse v jeden moment ilustrují plameny s digitálně naklíčovanými tvářemi milenců. Lída je totiž v objetí ohnivého ďábla, kdyby to náhodou někdo nepochopil. Nechtěně směšná doslovnost je ale vlastní celému snímku.

Bulvární zkratky

Z Renčova díla ale čiší i podivná technická lacinost, když jsou sice všichni správně dobově oblečeni, ale pohybují se v podivně prázdných, vylidněných prostředích, co vzbudí pouze dojem umělé kašírovanosti. Tragické je i předabování německých herců Gedeona Burkharda (Gustav Fröhlich) a Karla Markovicse (Joseph Goebbels) do češtiny, jež jim ani nesedí přesně do úst. Ústy mladé studentky žurnalistiky se nicméně na konci dozvíme, co si máme o Lídě Baarové myslet: „Chtěla jsem vás odsoudit, ale nic není tak jednoduché,“ řekne jí u odchodu. Je to i tečka za brakem, co bolestně zaostává za současnou evropskou produkcí a historii zplošťuje jen do bulvární zkratky. Přesto se na Lídu Baarovou v českých kinech chodí, a to ve velkém. Za první víkend česká kina přivítala přibližně 115 tisíc diváků.

Diváckému zájmu se těší ale i takřka souběžně uvedený „konkurenční projekt“ jménem Zkáza krásou. Střihový dokument dokumentaristky Heleny Třeštíkové a jejího spolupracovníka Jakuba Hejny tvoří rozhovor filmařky s Baarovou, nabraný v roce 1995 (Baarová zemřela v roce 2000) a spousta dobových záběrů. Zkáza krásou nabídne o dost plastičtější obraz herečky, už proto, že na rozdíl od Renče nevynechává události II. světové války, kdy Baarová točila třeba v Itálii. A dle historiků také udržovala kontakty s nacisty. Baarovou ale nepřísluší nijak hodnotit, v dokumentu Třeštíkové ji stačí fascinovaně poslouchat, jak se jako stará dáma nepokrytě dojímá sama nad sebou. „Byla jsem tak krásná, byla jsem tak talentovaná!“ „Když mě viděl Hitler, úplně zkameněl!“ „I bachařka mě měla hrozně ráda!“ Je to až tragikomický obraz zašlé, pomíjivé slávy.

Lída Baarová
Životopisný / Drama / Romantický, Česko, 2016, 110 min
Režie: Filip Renč
Scénář: Ivan Hubač
Kamera: Petr Hojda
Hudba: Ondřej Soukup
Hrají: Táňa Pauhofová, Karl Markovics, Gedeon Burkhard, Simona Stašová, Martin Huba, Lenka Vlasáková, Pavel Kříž, Anna Fialová, Jiří Mádl, Zdenka Procházková, Michal Dlouhý, Helena Dvořáková, Miroslav Táborský, Alois Švehlík, David Novotný

Zkáza krásou
Dokumentární, Česko, 2015, 90 min
Režie: Helena Třeštíková, Jakub Hejna
Scénář: Helena Třeštíková, Jakub Hejna
Kamera: Martin Kubala, Jan Malíř, Jiří Chod, Jaromír Nekuda
Hudba: Tadeáš Věrčák


Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
únor 2016

    Další články k tématu

    Lovkyně
    Film „Odnikud“ německého režiséra tureckého původu líčí tažení za mstou ženy, která při atentátu neonácků přišla o muže a dítě. Film si ukousl velké sousto. Možná příliš velké?

    Kouzlení se lvy
    Film Masaryk vypovídá nejen o historii národa, ale také o muži, jenž se vyrovnával s vážností jména svého otce. Zasloužil si 12 českých lvů, díky kterým se stal nejúspěšnějším filmem v této soutěži?

    Manželství po 35 letech
    Helena Třeštíková se svojí kamerou 35 let sledovala manželský pár. V jejím dokumentu spolu s nimi zažijete úplně všechno: lásku, děti, ambice, hádky, násilí. A taky že to jde všechno nějak zvládnout.

    Oscar pro Toniho?
    Nacismus, STB, rozdělení země na východ a západ. Smutná minulost dominuje německé filmy, které se rok co rok posílají do souboje o Oscara. Toni Erdmann je jinak. Má přesto šanci na Oscara?

    „Nechtěli jsme další milý český film“
    Točilo se (téměř) bez peněz, zato se spoustou trpělivosti a díky dobrým přátelstvím: Menandros a Thaïs je prvním českou experimentální sandálovo-milostnou akční road movie.

    Co se stane, když se Hitler vrátí?
    Ve filmu Už je tady zas si Hitler podmaňuje současné Německo. Nedávno měl tento film premiéru v českých kinech.

    Zabít Baarovou doslovností
    V českých kinech právě dávají hned dva filmy věnované Lídě Baarové, herečce a milence nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Zájem publika je obrovský. Právem?

    Ztraceni v Mnichově
    Nový film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově dekonstruuje s humorem mýtus o Mnichovské dohodě jako o největší zradě na českém národu.

    Shořet kvůli svobodě
    Na to se čekalo dlouho: Hořící keř je snímek o sebeupálení Jana Palacha a boji jedné advokátky za Palachův odkaz.

    This Ain‘t California
    Skejťáci v NDR? Těžko se tomu věří, přesto tomu tak bylo, a projížděli se po asfaltu na svých prkýnkách mezi socialistickými stavbami.

    Marisa a její boj
    Na tričku má napsáno „Nacistická nevěsta“, příštím tetováním si chce na lopatce zvěčnit Adolfa Hiltera. Je jí teprve dvacet, ale nad svým životem ztrácí kontrolu. Recenze filmu Kriegerin (Bojovnice).

    Alois Nebel – další čestný občan Jeseníku
    Alois Nebel se vypracoval z komiksového miniseriálu, přes tři komiksové knihy až na plátna kina. Napůl komiks a napůl film baví návštěvníky kin příběhem málomluvného, zamyšleného a podivínského výpravčího.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...