Kultura

Film začíná jako antické drama: Thaïs během svatby s Menandrem (Jakub Gottwald) unesou piráti. Menandros se ji vydává hledat, z čehož se stává dobrodružná odysea, na níž zažívá skurilní i neskutečné nástrahy. V tom spočívá předloha filmu, jíž byl stejnojmenný román rakousko-českého spisovatele a klasického filologa Ondřeje Cikána. On sám se na zfilmování podílel vydatnou mírou, a sice jako spolurežisér a autor scénáře.

Kdyby zůstalo u klasických předloh, z nichž Cikánův román vychází – nikdy by tento experimentální film nevznikl. Děj se začne odvíjet velmi nečekaně. Menandros, kterého si zahrál Jakub Gottwald, známý ze seriálu Ordinace v růžové zahradě, se během svého putování promění v krvelačnou obludu, jeho koni narostou křídla, čarodějnice jej zaslíbí jiné ženě, král Xerxes ho zbaví mužnosti, ale přesto na konci vše dopadne šťastně … a jak to celé skončí, samozřejmě nemůžeme prozradit.

Absurdní a experimentální

„Chápu, že se film nelíbí každému,“ říká Anna. „Nezapadá do žádné kolonky. Na jednu stranu má film profesionální střih a skvělou kameru, hlavní role jsme obsadili talentovanými herci. Ale děj je absurdní, velmi experimentální a profesionály navíc často doplňují neherci. Obvyklé parametry kritiky zde nejdou snadno aplikovat. Experimentální film v délce běžného hraného filmu v normálním kině – to je pro většinu diváků zatím náročné.“ Po premiéře na pražském Febiofestu si tým mladých filmařů vyslechl „extrémně různorodé reakce“. „A z toho máme právě radost. Mám radost, že jsme vytvořili experiment, ne další milý český film,“ říká Anna.

„Nikoli low budget, ale no budget“

Čtyři roky trvalo, než se film dostal do distribuce. Sice na tu dobu tvůrci dostali materiální podporu – mimo jiné od Českého filmového fondu a nezávislé produkční firmy Nutprodukce, kde Anna nyní pracuje jako „junior producer“. Přesto peněz bylo vždycky málo. „Nebyl to nízkorozpočtový film, ale spíše film bez rozpočtu,“ říká producentka. Během natáčení a stříhání všichni pracovali bez nároku na honorář,“ popisuje Anna.

Motivaci týmu nulový rozpočet ale nijak neovlivnil. „Všichni jsme film chtěli dokončit. Nešlo nám o peníze, ale o všechnu tu energii, kterou jsme do tvůrčího procesu investovali.“ Jako klíč k úspěchu Anna jmenuje spoustu dobrých kamarádských vztahů, díky kterým tým dobře spolupracoval: Anna, režisér Antonín Šilar a spolurežisér Ondřej Cikán spolu v minulosti už pracovali na jiných projektech.

„Na konci jsem byla ráda, že se nikdo neutopil“

„Natáčení bylo náročné především v okamžicích, kdy někdo z týmu šel až na hranice svých fyzických možností. „Kvůli některým scénám herce museli běhat ve sněhu v kostýmech sestávajících z kraťasů, antické sukénky a sandálů. Taky jsme točili pod vodou, a to po tři noci, abychom ušetřili. Nakonec jsem byla ráda, že se nikdo neutopil.“

Jako producentka je Anna zodpovědná nejen za finanční stránku věci a komunikaci se sponzory a partnery, ale také za všechny praktické otázky produkce filmu. To může být třeba i spontánní shánění statistů. „Natáčeli jsme v předhůří Alp a v Alpách, celkem dvanáct natáčecích dnů. Den před natáčením veliké bitvy jsme já a Ondřej chodili po hospodách nejbližší vesnice a ptali lidi, jestli nemají chuť si zahrát jakostatisti v našem filmu.“ Nakonec si ve filmu Menandros a Thaïs tímto způsobem zahrálo asi 300 lidí.

Statisti jsou absurdní stejně jako film samotný

Spolupráce s dobrovolnými statisty na místě patřila pro Annu a zbytek týmu k vrcholům natáčení. „Pokaždé to bylo výjimečné setkání,“ vypráví Anna a směje se „Nejvtipnější bylo, když jsme natáčeli v rakouských Alpách a najednou dorazila skupina husarů.Byli to chlapi kolem šedesátky, kteří trvali na tom, že si zahrají v našem filmu – v těch svých kostýmech a s divnými klobouky. Samozřejmě jsme souhlasili. Při stříhání filmu jsme bohužel zjistili, že scéna s husary je dokonce i na náš vkus příliš absurdní a rozhodli se ji vystřihnout. Ale těmhle velmi odvážným mužům jsme alespoň poděkovali v závěrečných titulcích.“

Od hraného filmu k dokumentu

„Práce na tomhle filmu pro mě byla velká škola,“ popisuje Anna pár týdnů před premiérou, která proběhne v pražském Kině Pilotů. Od hraných filmů si nyní chvilku odpočine. Jako junior producer společnosti Nutprodukce v současné době pracuje na dokumentárním projektu.

„Dokumentární filmy a veřejnoprávní média mě teď lákají nejvíc.“ To prý souvisí i s tím, že jako filmařka cítí zodpovědnost analyzovat a rozkrývat politický a mediální vývoj. Aktuální politická atmosféra v Česku ji totiž značně zneklidňuje. „Za migrační politiku naší vlády se velmi stydím. Doufám, že jako studentka filmu a mladá filmařka můžu smysluplně přispět k tomu, aby ti, kdo hledají v Čechách ochranu a azyl, je tu skutečně našli. Nejvíc bych si ovšem přála, aby se společenská debata posunula do informovanější a kultivovanější roviny. Na to si ale nejspíš budeme muset počkat a zapracovat na tom.“