V brněnském kultur(ním akv)áriu se víří vody
Největší moravské město Brno nemělo nikdy o kulturní vyžití nouzi. Už léta v něm fungují desítky divadelních souborů, filmových i hudebních klubů a kaváren. Přesto se poslední dobou zvedá nová vlna menších i větších akcí, které ženou brněnské obyvatele do institucí a veřejných prostor. Jedním z hybatelů dění je nově vzniklé občanské sdružení Kulturárium, za kterým stojí tři mladé studentky.
Do kavárny Rotor proudí otevřenými dveřmi horký letní vzduch. V rohu sedí dvě světlovlasé mladé dámy. Málokdo z ostatních hostů popíjejících míchané nápoje tuší, že se jedná o dvě třetiny občanského sdružení Kulturárium. Ještě neoslavilo ani první rok své existence a na letošní podzim chystá doslova invazi nových kulturních akcí na brněnské občany.
Na počátku byla škola
Všechno začalo v podzimním semestru 2009, kdy si Žaneta Skálová a Kateřina Eichlerová zapsaly nepovinně volitelný předmět z populárního oboru Management v kultuře. Kateřina tehdy studovala Teorii interaktivních médií a Žaneta Divadelní vědu a obě se chtěly dostat blíž k praxi. Cílem předmětu Řízení kulturního provozu bylo utvořit týmy, které během semestru vypracují teoretické podklady pro vybraný projekt.
„Uvedení malých brněnských divadelních souborů v kavárenském prostoru už dlouho viselo ve vzduchu,“ říká Kateřina a prozrazuje, že za prvotní ideou stojí Viktor Pantůček z Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a dramaturg kulturního programu brněnské kavárny Trojka a divadelní režisér Pavel Baďura. Pantůček pak nápad představil k rozpracování právě ve zmiňovaném školním předmětu. Během semestrální práce asi dvacetičlenného studentského týmu vznikl nástin festivalu brněnských nezávislých divadel, který nabízel zdarma krátké premiéry odehrávající se mezi kavárenskými stolky.
Ačkoliv k zápočtu stačilo odevzdat práci na papíře, slečny nechtěly jejich úsilí nechat ležet v šuplíku. S nejaktivnějšími členy týmu začaly oslovovat kavárny i soubory a po pár týdnech skutečně odstartovaly první ročník festivalu Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě.
Provoz neziskové organizace – škola do života
První ročník čerpal z finanční podpory domovského Ústavu hudebních věd, soukromých sponzorů a nemalé účasti kaváren. Studentky si ale uvědomily, že pokud chtějí pokračovat dál, musí na to jinak. „Narážely jsme na to, že jako fyzická osoba nedosáhneme na veřejné peníze. Navíc se nám po úspěchu s Lunaparkem ozývali další koordinátoři kulturních akcí s prosbou o radu. My si tak uvědomily nutnost mít občanské sdružení, které by podobné projekty mohlo produkčně zajistit,“ říká Žaneta.
Nikdo z děvčat však skutečné zkušenosti s chodem neziskové organizace neměl. Všechny v minulosti organizovaly nejrůznější plesy, ale o právních nebo účetních otázkách neměly nejmenší představy. „Vůbec jsem netušila, jak vypadá smlouva o daru nebo jak se co nejefektivněji žádá o grant,“ přiznává Žaneta, že některé věci se člověk v přednáškových lavicích nenaučí. Dnes už ji daňové přiznání právnické osoby neděsí, přesto se neobejde bez konzultací účetní nebo právního poradce.
Rodící se kulturní děti
Letošní sezona pro Kulturárium startuje 28. září, kdy proběhne první ročník zmiňovaného hudebního festivalu Degeneration Next. Zároveň začne třídenní projekt I Kráva má svou knihu, kdy budou po Brně rozmístěny site-specific knihovničky s úryvky z knih, které jsou s daným místem spjaty. Na to naváže Týden kávy a debaty v rámci Kabinetu nezávislého filmu. Po novém roce přibude Tanec a handicap a v březnu opět Brněnský Lunapark.
„Věříme, že se podaří akcemi Kulturária obsáhnout celý kalendářní rok,“ plánuje Kateřina, ale zároveň dodává, že to je možné díky tomu, že každý projekt má svůj realizační tým, se kterým komunikují a radí se: „Vše nestojí na nás třech, je to o spolupráci, komunikace a chuti společně vytvářet a učit se praxí.“
A už teď, necelý rok po založení jejich občanského sdružení, se jim daří výrazným způsobem přepisovat kulturní přehledy moravské metropole.
Práce nejen pro radost
Organizování kulturních událostí jim však peníze do kapsy nepřináší. Všechny navíc prezenčně studují. Kateřina nastupuje na studium Managementu v kultuře, Žaneta ve stejném studiu nastupuje do druhého ročníku. Třetí část tria Lucie Karafiátová začíná studovat Hudební management. Všechny se navíc snaží přivydělat si brigádami. Koneckonců i Kateřinu teď volá dredatý obsluhující Vojta, protože už odbyla pátá hodina a nastává střídání stráží za barovým pultem. Žaneta naopak spěchá do Prahy na konzultaci žádosti o grant od Nadace Vodafone, zatímco Lucie v další brněnské kavárně dojednává podrobnosti další plánované akce sdružení.
Proč se do toho vrhají, když si tím komplikují život? „Baví nás to a věříme, že je to naše cesta - vířit kulturní vody v akváriu našeho města,“ odkazuje Kateřina na název sdružení, který je kombinací slov kultura a akvárium. Žaneta zdůrazňuje, že pro její studijní obor jsou podobné zkušenosti neocenitelné. Obě by rády u pořádání kulturních akcí zůstaly i v budoucnu a snaží se najít způsob, jak si na sebe vydělat. Kateřina je optimistická: „Nejen u nás existují neziskovky, které jsou schopné pár lidí svou činností a výsledky uživit, tak proč ne my.“
Copyright: Goethe-Institut, Praha
září 2011
