Provokovat pro dobrý účel
V této souvislosti vzbudila pozornost skupina Deichkind, jejichž hudební klip „Leider geil“ byl začátkem března také na YouTube zablokován. „Je celkem jedno, kdo je za to zodpovědný. Zda nahrávací společnost, YouTube nebo Gema. Chceme, aby byly naše klipy vidět. Vyřešte si projednou konečně své blbosti a zabývejte se tím, čím máte. Jste brzdami v evoluci a neskutečně nám lezete na nervy...,“ hlásají tito rapeři na internetu.
V nejkratší době bylo toto stanovisko odměněno více než 20.000 „to se mi líbí“, dále rozesíláno a komentováno. Protest se vyplatil: „Leider geil“ lze zase na YouTube spustit. Také jiní muzikanti se již vyjádřili k blokování videoklipů na YouTube. Jako například Jan Delay, který byl také postižený tímto postupem, požadoval, „aby se zase konečně dalo dívat na YouTube-videa velkých německých nahrávacích firem.“
Delay a Deichkind vědí, že takovýmito požadavky získají jistý ohlas. Nejpozději od protestů proti ACTA je všeobecně známo, že si většina internetových uživatelů přeje volnou dostupnost obsahů na síti. Umělci si pravděpodobně od svých uvedených požadavků slibují, že si pravděpodobně zvýší svou popularitu a později prodejem vstupenek, reklamního zboží a CD nosičů vydělají víc, něž o kolik přijdou volnou dostupností svých písní na YouTube. Neboť opravdoví fanoušci – podle logiky umělců - jsou ochotni hudebníkům za svou práci zaplatit. Kdyby byly videa a skladby skupiny volně ke stažení, získala by si tím nové fanoušky.
Delay ovšem po svém prohlášení otočil. Prý nechtěl vyzývat lidi k ilegálnímu stahování hudby, jen k tomu, aby se u toho nenechali přistihnout. Také údajně nevěděl o informaci, že jeho vlastní vydavatel za něj upomínal nelegální stahovače. „Delayovo chování je symptomatické pro mnoho umělců, kteří si to nechtějí rozházet se svým vydavatelem kvůli finanční závislosti,“ říká Bruno Kramm, člen Pirátské strany, hudebník a Anti-ACTA-aktivista.
Lukrativní až od určitého stupně úspěchu
Gema, která je z velké části zodpovědná za blokování videí na YouTube, zastupuje autorská práva autorů a hudebních skladatelů. Nejsou to vždy umělci samotní, kteří píší hudební skladby nebo komponují. Uvedený spolek na ochranu autorských práv rozdává vytěžené peníze autorům a hudebním skladatelům nebo také hudebním vydavatelstvím, které uzavřely smlouvu s některými autory. Když Gema zastupuje autora či skladatele, dostane peníze mimo jiné za každé vyrobené CD, každou digitálně prodanou píseň, za každé použití skladby v reklamně a tak dále. Nakonec Gema podle složitého klíče rozdá získané peníze zpět jejím členům - skladatelům, textařům a hudebním vydavatelům.
„Ovšem lukrativní se to pro hudebníky stává až teprve od určitého stupně úspěchu,“ říká Bruno Kramm. Neboť vyhodnocovací systém Gemy se postará o to, že jsou peníze spíš k dobru hudebníkům, kteří už jsou beztak známí. Důvodem je, že Gemu ve velké míře ovládají členové, kteří jsou sami úspěšnými hudebníky a kteří sami nejvíc těží z daného systému.
“O to víc nepříjemné je, že menší umělci musejí vždy nejprve dokázat, že nejsou zastupování Gemou,“ říká Christian Hufgard ze sdružení Musikpiraten (Hudební piráti). Jeho organizace si vzala za cíl zjednodušit muzikantům práci a zbavit je závislosti na Gemě. „Gema totiž zastupuje všechny umělce, kteří se proti tomu nebrání,“ říká Hufgard. Na odstřihnutí se od Gemy se ale musí kvůli byrokracii vynaložit nemalé síly, které by se neměly podceňovat. Bez předložení důkazů zkasíruje Gema částečně i umělce, kteří s ní nemají uzavřenou žádnou smlouvou.
Hudební piráti dali dohromady již na 500 hudebníků, kteří nemají smlouvu s Gemou. Věří, že jich seženou kolem 70 tisíc. Prokáže-li sdružení - taková je jeho představa -, že většina profesionálních a poloprofesionálních muzikantů v Německu vůbec není u Gemy, mohlo by počínání Gemy ztratit svou legitimitu.