Život

Co ti Němci na Obamovi mají

Foto: © Isabelle Daniel

Stovky lidí v Berlíně oslavili Obamovo znovuzvolení. Proč je americký prezident tak populární?

Barack Obama a jeho viceprezident Joe Biden na volebním večírku v Berlíně, Foto: Isabelle Daniel

Přesně 7. listopadu 2012 v 5:16 hod celý svět už znal výsledek posledních prezidentských voleb v USA. Avšak v Berlíně byli někteří o triumfu dosavadního prezidenta Baracka Obama nad jeho vyzyvatelem Mittem Romneym přesvědčeni již mnohem dřív. Stovky Obamových amerických i německých příznivců se sešly na volební párty v berlínském kině „Babylon“. A ještě než vůbec byly uzavřeny první volební místnosti na druhém břehu Atlantiku, se tu o ní mluvilo jako o „Párty na oslavu Obamova znovuzvolení“.

„Garantuju ti, že Obama vyhraje,“ ujišťoval mě jeden můj americký známý Christopher několik týdnů před 6. listopadem. Tehdy jsme seděli nad novinami, které předpovídaly velmi těsný souboj obou kandidátů.

Christopha rozčiluje, že je hodně Evropanů, kteří Američanům nedůvěřují, že ve volbách rozhodnou správně. „Němci se chovají, jako by Obama byl jejich osobní objev – a Američané byli příliš hloupí na to, aby poznali, že on je tím lepším kandidátem,“ přichází s kritikou Christopher a hned se mě ptá: „Proč vlastně chceš, aby vyhrál zrovna Obama? Kdyby se stejným politickým programem kandidoval v Německu, neměl by žádnou šanci.“

A z výzkumů skutečně vyplývá, že by Obamovi svůj hlas odevzdalo 91 procent Němců. Takových volebních vítězství přitom dosahují maximálně diktátoři. A ti musejí hlasování nejdříve pořadně zmanipulovat. Navíc má Christopher pravdu – program americké Demokratické strany je srovnatelný nanejvýš s politickým programem nejkonzervativnějších kruhů FDP a v Německu by nikdy nemohl získat většinu. Přesto se v Německu Obama těší daleko větší oblíbenosti než Angela Merkelová a Peer Steinbrück dohromady.

Foto: © Isabelle Daniel
Zboží v Kině Babylon, Foto: Isabelle Daniel

Volební párty s demokraty

Čím je Obama Němcům tedy tak sympatický? A jaké důvody měli ti skutečně oprávnění voliči, že mu svůj hlas odevzdali? Odpovědi na tyto otázky jsem šla hledat na akci Election Night Watch, kterou v Berlíně uspořádali američtí demokraté žijící v zahraničí, takzvaní Democrats Abroad. Uklidnilo a zneklidnilo mě zároveň zjištění, že je na tom většina Němců jako já: sympatie vůči Obamovi jsou velmi emocionální a ve své podstatě nijak zvlášť odůvodněné. Naopak Američané mají pro své volební rozhodnutí často velice pragmatické důvody, které téměř nebo zcela vůbec nesouvisejí s jeho zahraniční politikou. A právě ta je prakticky to jediné, co se nás Evropanů z jeho politických postojů přímo dotýká.

Kristin, 23, je nadšenou Obamovou fanynkou. Je to jasné na první pohled podle jejího obamovského svetru. Pracuje jako cizojazyčná sekretářka a ve Spojených státech byla několikrát, „i když pokaždé jen krátce“. „O politiku se normálně nezajímám,“ přiznává bez okolků. „Ale o tu americkou trochu ano. A hlavně Obama je prostě skvělý.“

A proč? „Je to charismatická osobnost; a také je koneckonců – na rozdíl od spolkového prezidenta - volen přímo, a tak má člověk, kdyby byl Američan, pocit, že svým hlasem může něčeho opravdu dosáhnout,“ dodává Kristin.

„Konzervativní a religiózní“

Ve skutečnosti je americký prezident volen nepřímo podobně jako německý – totiž prostřednictvím volitelů. A že Američané nemají pocit, že svým hlasem něco opravdu můžou ovlivnit, ukazuje pohled na volební účast. Ta je o poznání nižší než ve většině evropských zemí.

Pro studentku anglistiky Stephie je Obama především symbolem otevřenost vůči světu. Jeden rok tato devatenáctiletá studentka žila ve státě Kentucky v mormonské rodině, jejíž členové byli nadšení příznivci Mitta Romneyho. To, že se Romney vůbec mohl o prezidentský úřad ucházet, podle Stephie souvisí s velkou religiozitou Američanů. „Lidi jsou tam mnohem konzervativnější než v Evropě,“ říká.

Foto: © Isabelle Daniel
Stephie a Kristin podporují Obamu, Foto: Isabelle Daniel

„Obamacare“ - hlavní bod programu

Řada Američanů, které na večírku potkávám, své sympatie vůči Obamovi nedávají do souvislosti ani tak s jeho politickým programe jako spíš svou antipatií vůči republikánům. „Nejsem si jistá, zda jsem schopna tolerovat postoje protistrany,“ říká Alison z New Jersey. Na ruce má velkou nálepku s nápisem „I voted!“.

Podle ní je nejdůležitějším bodem Obamova programu reforma zdravotnictví. Teprve s příchodem programu Obamacare mají její rodiče zdravotní pojištění. A protože právě toto vnitropolitické opatření je pro mnoho Američanů rozhodující, není jiný výsledek než Obamovo vítězství realistický, říká Alison krátce před půlnocí, tedy ještě několik hodin před vyhlášením oficiálních výsledků.

Rovněž pro Jerryho je jakýkoli jiný výsledek než vítězství demokratů nepřijatelný. Vždycky to tak ale nebylo. Parafrázuje Winstona Churchilla: „Kdo ve 20 není liberál, nemá srdce, kdo je liberál ještě ve 40, nemá rozum.“ Jerry to ale podle svých slov měl přesně naopak. Když mu bylo kolem 20, přišel jako konzervativní americký voják do Německa - až „Evropa ze mě udělala liberála“, vysvětluje.

Alison a Jerry neznají jediného Američana žijícího v Německu, který by byl republikánského smýšlení. „Jako republikán by to tu měl člověk velmi těžké,“ myslí si Alison. A já přitom znovu musím myslet na to, že z evropské perspektivy k sobě Obama a Romney mají politicky velice blízko.

Isabelle Daniel
překlad: Martina Stejskalová
 
Copyright: Goethe-Institut Praha
listopad 2012

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...