Volební boj pro knížete na koleji
Ten malý lístek se téměř ztrácí v záplavě dalších na nástěnce na studentské koleji v Plzni. Přesto si k Janu Mudrovi našlo cestu 32 lidí, aby si vyzvedli volební materiály pro Karla Schwarzenberga. Když i já vstupuji do jeho pokoje, musím se nejdřív pousmát: Na ledničce v úzké chodbě leží rozprostřený veškerý materiál, jemně a uspořádaně, jako by to tu nebyla žádná kolejní kuchyňka, ale spíše velká výstavní hala. Vedle vařící desky se hromadí placky a nálepky, místo mezi vařičem a olivovým olejem je velmi úsporně vyměřené.
Janův pokoj je dobrým příkladem spontánnosti a umění improvizace podporovatele Karla Schwarzenberga, kandidáta na českého prezidenta. „To, že se dostane do druhého kola, bylo skutečným překvapením,“ vypráví. „Když jsem se dozvěděl, že je v něm i Zeman, bylo mi hned jasné, že musím něco podniknout. V žádném případě jsem nechtěl, aby se stal prezidentem Zeman.“
Jsou to především Janovi spolužáci z politologie, – někteří z nich jsou aktivními členy ve Schwarzenbergově straně, konzervativní TOP09 -, kteří se podílejí na volebním boji. Ačkoli je právě zkouškové období, přichází a odchází do pokoje 21letého studenta stále noví lidé, kterým trpělivě rozdává placky, letáky a plakáty. Jeho spolubydlící nejsou z toho na nervy, sami se od Jana zásobili plackami. „Vlastně byly reakce studentů na koleji vesměs pozitivní,“ sděluje Jan. „Jen ve městě se na mě občas divně podívali někteří lidé, kteří zahlédli placku s Volím Karla, “ Na druhou stranu ho však právě kvůli tomu často oslovovali a dotazovali se, jestli nemá ještě jednu nazbyt. „Proto jsem měl těch placek pořád plnou kapsu ve své bundě,“ vypráví s úsměvem.
Existuje však ještě jedna situace, která dovede Jana stále znovu rozesmát: „Lidé rozmístili nálepky všude po koleji, například na chodbách a ve výtazích. Jednoho dne ke mně přišly uklízečky a řekly, že ty nálepky musím od této chvíle sundávat sám, protože jim už došla trpělivost, aby je pořád dokola strhávaly ze stěn samy. Následující den přišly ty samé uklízečky znovu, aby si u něj samy vyzvedly placky a nálepky.“
Když tento student politologie vypráví, nelze u něj vypozorovat, jak je z výsledku voleb zklamaný. „Volil a podporoval jsem Schwarzenberga, protože by byl dobrým reprezentantem a nedělal by nám ostudu. Je i v zahraničí známou osobností,“ říká Jan a bez lítosti přiznává, že se už žádné příště pro Schwarzenberga konat nebude. „Je už opravdu hodně starý.“ Ve skutečnosti bylo danému politikovi, kterého jak jeho protivníci, tak i jeho příznivci nazývají kvůli jeho šlechtickému původu „kníže“, již 75 let. Pokud by se Karel Schwarzenberg za pět let opět ucházel o nejvyšší úřad Česka, pustil by se Jan do volební boje znovu. „Celé jsem to vnímal velmi pozitivně a přitom jsem se seznámil se spoustou lidí.“
A i když ten bílý lísteček na nástěnce koleje po volbě zmizel – Jan má placek ještě plný šuplík.
Překlad: Jan Kout
Copyright: Goethe-Institut Praha
únor 2013
