Život

Rakousko s ostrým!

© biber/Andreas Gebert dpa
Městský magazín biber je mladý počin Rakušanů s migračním pozadím, určený všem, kteří se chtějí seznámit s pestrou a multikulturní Vídní.

Foto: © Michele Pauty
Redakce magazínu biber, Foto: © Michele Pauty

Vídeň je jiná, Vídeň je rozmanitá jako strakatý koberec, Vídeň je multikulturní. Tento dojem člověku mnoho rakouských médií nezprostředkovává. Dočte se o černých drogových dealerech, východoevropských zlodějích a sociálních příživnících z Turecka. A v rakouských redakcích pracuje jen málo lidí s migračním pozadím, zjistil Simon Kravagna. Kulturní rozmanitost Vídně se v médiích neprezentuje. Proto Simon Kravagna založil biber, který vychází pravidelně od roku 2007 a kde je dodnes šéfredaktorem.

biber je první transkulturní magazín pro nové Rakušany (s přistěhovaleckým původem), vytvářený mladými novináři s „tureckými, bosenskými, srbskými, chorvatskými, kurdskými, brazilskými, korutanskými, hornorakouskými, slovinskými a dalšími“ kořeny, píše se na domovské stránce. Umějí to, na čem mnozí jiní pohořeli: píší autentické zprávy ze své multietnické komunity, nazývají problémy pravými jmény a tím představují napínavé, mnohostranné a neznámé stránky rakouské metropole.

Biber je ostrý

© biber

Pro německy mluvící čtenáře znamená Biber zvíře (něm. bobr, pozn. překl.), v turečtině či chorvatštině je to paprika a pepř a pojí se s něčím kořeněným, ostrým. „S ostrým“ se v Rakousku v případě potřeby objednává i kebab (gramaticky nesprávný dotaz prodavačů kebabu, zda si zákazník přeje přidat ostré koření, pozn. překl.). A tak je název biber programem. Magazín „s ostrým“ si nebere servítky, komentuje, kritizuje, je sebeironický, chválí. Nikomu se ale nevysmívá, ani nikým nepohrdá. Rozebírají se ovšem sociální ohniska, hovoří se o nešvarech a tabu. Po vnucených integračních příspěvcích není ani stopy. „biber, to nejsou integrační noviny, slovu integrace se snažíme pokud možno vyhýbat,“ říká Marina Delcheva, redaktorka biberu, narozená v Bulharsku a žijící od svých sedmi let v Rakousku. „Integrace je pojem často zneužívaný politikou a tlačící lidi s migračním pozadím do role oběti,“ vysvětluje 26letá žena. Mnohem spíš se snaží biber zprostředkovávat náhled do různých kultur a podporovat vzájemné porozumění.

Politicky nekorektní © biber/Andreas Gebert dpa


Přitom se taky někdy stane, že z Turka je rázem „Kanak“ a z Bosňana „jugoš“. Přesně tento politicky nekorektní styl, hrající si s jazykovými klišé o migrantech, je pro biber typický. „Důležité je umět se zasmát i sám sobě. Vlastní kultura není vždycky tou nejlepší,“ říká Marina. Někteří čtenáři to ale vidí jinak: „Snad na začátku to bylo vtipné – ale postupem času to leze člověku pořádně na nervy,“ píše jistý uživatel na webu biberu.

Tento jazykový styl by měl přitáhnout ke čtení vydaných čísel i lidi, kteří jinak médiím moc neholdují. „Je důležité, aby nás četli ti, o nichž se píše,“ říká Marina.

Důvěra na základě mateřštiny

biber si navíc klade za cíl zveřejňovat příběhy z mezinárodních komunit, které se jinak nikde nedočtete anebo které nemohou ostatní redakce vzhledem k jazykové bariéře vůbec rešeršovat. Marina Delcheva uvádí jako příklad příběh o tureckých ženách, které si nechaly ve Vídni rekonstruovat panenskou blánu. Měly tak obnovit své panenství, aby se mohly provdat. „U obdobných témat je důležité si získat důvěru dotyčné osoby a taky mluvit její mateřštinou.“

Městský magazín dnes vychází desetkrát do roka a nabízí se tam, kde se nachází cílová skupina: ve školách, u pekaře, v restauracích, hospodách, na stanicích metra, univerzitách, tržišti Naschmarkt a v různých klubech. biber je tam, kde člověk narazí na lidi, kteří se zajímají o multikulturní Vídeň nebo které rozčilují některá z témat. Protože Vídeň je jiná a biber to ukazuje.

překlad: Martina Fejfarová

Copyright: Goethe-Institut Praha
březen 2013
odkazy k tématu

Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

Další články k tématu

Divadlo proti divadlu Merkelové
Tygři, co místo krmiva žerou uprchlíky. Exhumace zemřelých uprchlíků. Svými kontroverzními akcemi Centrum pro politickou krásu (ZPS) podněcuje debatu o německé uprchlické politice.

Objetí na ostrově Lesbos
Od počátku roku na Lesbos dorazily statisíce lidí na útěku. Řecký ostrov hlásí výjimečný stav. Přispěvovatelka jádu Nancy Waldmann pomáhala na místě.

Lidi jako ty a já
Fotograf David Konečný a redaktorka jádu Tereza Semotamová se spontánně rozhodli jet do Maďarska s dodávkou plnou věcí pro uprchlíky. Přinášíme dojmy z jejich cesty – slovem i obrazem.

Ubytuj uprchlíka u sebe doma
Iniciativa "Uprchlíci vítáni" v Rakousku a Německu zprostředkovává bydlení u lidí v jejich bytech. Ve Vídni se na organizaci této dobročinné akce podílí mimo jiné český student politologie Michal Sikyta.

Do Evropy z donucení
„Water is killing,“ říká Nasir tiše. Voda dokáže zabíjet. Dvavadvacetiletý Nasir utekl do Evropy přes Středozemní moře a dnes bojuje s evropským právem.

Cestovat zakázáno
18letý Azibo před čtyřmi lety uprchl ze západní Afriky a od té doby žije v Berlíně. Jako žadatel o azyl podléhá takzvané rezidenční povinnosti, takže nesmí opustit město.

Rakousko s ostrým!
Městský magazín biber je mladý počin Rakušanů s migračním pozadím, určený všem, kteří se chtějí seznámit s pestrou a multikulturní Vídní.  

Ze života imigrantů
Režisérka Sabine Herpich několik měsíců doprovázela rumunskou rodinu a pozorovala jejich snahy usadit se v Berlíně.  

Náš útěk
Byli čtyři ze 400.000. Když opustili komunistické Československo, byly Martinovi tři roky, když padla železná opona, sedm. Multimediální příběh z doby, kdy cesta za svobodou byla trestná.

Témata jádu

Smíšená čtyřhra | V4

Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...