Život

Proč uprchlíci prostě nemůžou bydlet ve volných pokojích v soukromých bytech místo hromadných ubytoven, kde většinou nemají přímý kontakt s místním obyvatelstvem? V Rakousku je něco takového od ledna 2015 možné, a to díky iniciativě „Uprchlíci vítáni“.

Skupina dobrovolníků kolem českého studenta a koordinátora Michala Sikyty tuto myšlenku převzala z Německa. Zprostředkovávají se tak místa v bytech, pokoje v rodinných domech nebo jiné soukromé možnosti bydlení, převážně uprchlíkům, kteří se nacházejí v náročné životní situaci, vysvětluje 25letý Čech. Bývají to ti, kteří teprve čekají na udělení azylu, nemají žádné finanční prostředky a nedostávají žádnou sociální podporu.

Pokud si ale někdo přeje, aby se nový spolubydlící finančně podílel na nájmu, lze požadovat tzv. minimální ručení (státní podporu). „Uprchlíci vítáni“ s financováním pomáhá, vytváří koncepty a po nastěhování do nového bydlení zůstává s danou osobou v kontaktu. „Chceme zabránit tomu, aby během soužití vznikaly problémy. Proto se pravidelně dotazujeme, jestli všechno dobře funguje nebo jestli je třeba vyjasnit nějaké rozmíšky,“ vypráví Michal. Pokud jsou problémy příliš rozsáhlé, musí se uprchlík odstěhovat a najde se mu jiné bydlení. Doposud je toto řešení pouze v rovině teoretické. „Zatím žádné problémy nenastaly,“ vypráví Michal.

Třikrát víc zájemců než pokojů k bydlení

V současné době na projektu spolupracuje jenom ve Vídni kolem 15 dobrovolníků, v každé rakouské spolkové zemi už existuje nějaká kontaktní osoba. Stoupá i počet zprostředkovaných možností bydlení: od ledna jich bylo 57, převážná část z nich ve Vídni, ale i v jiných spolkových zemích se našla možnost spolubydlení pro uprchlíky.

Bydlení je potřeba. Do konce června v Rakousku bylo podáno 28 311 žádostí o azyl, více než za celý rok 2014 (28 027). Většinou se jedná o uprchlíky ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku, jak se lze dočíst ve zprávě o udílení azylu zveřejněné ministerstvem vnitra. Od ledna do konce června bylo uděleno 17 472 rozhodnutí dle zákonu o azylu.

Stoupající počet uprchlíků pocítila i iniciativa „Uprchlíci vítáni“. V současné době je k dispozici třikrát více uprchlíků potřebujících bydlení než pokojů, které jim lze poskytnout. Ale zvyšuje se i ochota pomáhat. V srpnu bylo v nabídce 300 pokojů, do května jich bylo pouze 55. Na projektu spolupracují s neziskovými organizacemi, které uprchlíky pro tento projekt navrhují. Tato možnost bydlení se mezi žadateli o azyl ale podivuhodně dobře rozkřikla, vysvětluje Michal.

U moderátorky bydlí mladý Syřan

Hodně uprchlíků si přeje bydlet spíše ve studentských bytech, jiní zase v bytech, kde žijí rodiny, spousta pronajímatelů chce přijmout pouze ženy s dětmi, i když převážná většina uprchlíků jsou muži. Pokud je to jen trochu možné, snaží se organizátoři tato přání plnit. „Snažíme se najít vhodní spolubydlící a dáváme si načas s tím, abychom se toho o lidech dověděli trochu víc – o pronajímatelích a nájemcích,“ říká Michal. Proto a také protože všichni na projektu pracují vedle svého zaměstánní nebo studia, jednotlivá zprostředkování trvají několik dnů, někdy i týdnů. „Historky“ o bytech bývají velmi různorodé.

Nicholas a Barbara se poznali přes projekt „Uprchlíci vítáni“. Nicholas pochází z Nigérie, žije už několik let v Rakousku. Je mu 24 let, dodělal si povinnou docházku a momentálně absolvuje vyučení, aby se z něj stal kuchař. Německy se učí denně, i díky novým kruhům, ve kterých se nyní pohybuje. Barbara je biotechnoložka, hodně cestuje, a proto mu nabídla, ať bydlí u ní na gauči.

23letý Amin už nějakou dobu žije u Jürgena. Ředitel firmy u sebe doma ve vile vídeňské čtvrti Penzing ubytoval mladého Afghánce. „Uprchlíci jsou lidé, kteří se bojí. Už dlouho jsem přemýšlel, jak jim pomoct,“ vypráví Jürgen v novinovém rozhovoru.

Elke Lichtenegger, jedna z nejznámějších moderátorek populárního rádia Ö3, má také nového spolubydlícího. Je jím Wael ze syrského Aleppa. Když jej představila na své facebookové stránce, která má velký mediální dosah, dostalo se jí spousta chvály a podpory, ale také nenávistných komentářů.

„Rakousko je uprchlíkům otevřenější než Česko“

Michal za svoji činnost dostává jen velmi malou náhradu nutných výdajů, kromě toho má různé brigády, aby se uživil. Motivuje ho, když může pomoct, aby se situace s uprchlíky zlepšila. I když pro něj zpočátku bylo divné se jako Čech angažovat pro uprchlíky.

Michal se do Vídně přestěhoval kvůli bakalářskému studiu politologie. V současné době tento rodilý Pražan pracuje především pro tento projekt a už studuje v magisterském studiu. V Rakousku jej překvapily pozitivní reakce na založení iniciativy, především v porovnání s Českem. „Kdybych takový projekt rozjel v Praze, dovedu si představit, že by jej společnost tvrdě kritizovala,“ dodává.

Otevřenost rakouské společnosti, především ochota dobrovolně několik hodin věnovat pomoci uprchlíkům nebo darovat peníze je pro něj dle jeho slov motivací s projektem pokračovat. I v Rakousku se setkává s nenávistnými komentáři, negativními náladami, taky od politiků, ale v porovnání s Českem je jich prý mnohem méně. Michal přístup k problematice uprchlíků vnímá takto: „V české společnosti postrádám toleranci, ochotu pomoci a solidaritu s lidmi na útěku.“ Ale i v Rakousku je prý ještě na čem pracovat.