Život

Caroline, 24 let, z Mnichova, fanynka seriálu Star Trek („trekkie“)

Já vlastně ještě nejsem tak dlouho „trekkie“. Začalo to u mě až s novými filmy Star Trek od J. J. Abramse. Moc se mi líbily, a tak jsem si toho o nich na internetu hodně přečetla. Vždycky tam bylo napsáno, že by člověk měl vidět originální seriál, aby ten film opravdu pochopil. Nejdřív jsem byla skeptická, protože ten seriál pochází z 60. let, ale pak jsem byla opravdu velice nadšená.

Na Star Treku mě fascinují především sociologické aspekty a vztahy mezi jednotlivými charaktery. Právě u hlavních postav, tedy u Spocka, kapitána Kirka a dalších, jde taky vždycky hodně o konflikt mezi logikou a emocemi, to se táhne celým seriálem. Utopická společnost ve světě Star Treku, ve kterém nejsou takové věci jako diskriminace a rasová nenávist, má i mnoho progresivních rysů, což bylo právě v tehdejší době opravdu zajímavé.

Existují však různé druhy fanoušků Star Treku. Ostatní se zajímají spíše o techniku, která je v seriálu prezentovaná, tedy jestli je warp pohon skutečně realistický a tak podobně. Ti také trvají na tom, že seriál nelze pochopit bez znalosti celého technického pozadí, ale to si nemyslím. Většina kontaktů mezi fanoušky Star Treku probíhá na internetu. Dříve se většina diskusí konala na blogerské platformě LiveJournal, ale postupem času přešla většina na Tumblr. Tumblr je pro nerdy hotový ráj! Existují speciální hashtagy #spacehusbands nebo #mirrorverse – ty člověk zadá a pak se poměrně rychle dostane k obsahu, který se Star Trekem zabývá opravdu do hloubky. Takové hashtagy jsou jako kódy – ty člověk prostě musí znát a pak je i součástí komunity.

Maximilian, 22 let, z Tuntenhausenu, hráč karetní hry Magic the Gathering

Sám se někdy taky označuji za nerda, ale ten výraz používám spíš ironicky. Nerdové jsou pro mě ti podivní neohrabaní mimoňové s masivními brýlemi, kteří jen vysedávají doma a nic jiného nedělají. Ale já občas i vyjdu ze dveří (smích). Dřív jsem byl například hodně aktivní na punkové scéně a mám tam pořád ještě hodně kamarádů. S těmi ty moje nerdovské zájmy občas taky probíráme, ale jinak vlastně moc ne.

Magic: the Gathering je strategická karetní hra se sběratelskými kartami ze žánru fantasy, která je šíleně komplexní. Komplexnost na té hře taky nejvíc oceňuju. Hraju teď už poměrně dlouho, ale pořád mám ještě pocit, že se teprve drápu po povrchu. A to mě ve srovnání s jinými karetními hrami hodně motivuje.

Poprvé jsem se do styku s touto hrou dostal asi v sedmi nebo osmi letech. Mezi kartami z mého prvního balíčku byl takový dvouhlavý drak – a ten se mi tak strašně líbil, že mě to hned chytlo. V pubertě jsem pak měl spíš jiné zájmy, ale můj bratr a já jsme pak zhruba v roce 2011 znovu začali trochu hrát. Ze zvědavosti jsem pak po čase zase zašel do místního obchodu v Rosenheimu, tam jsem poznal několik fajn lidí a tímhle způsobem jsem pomalu vklouznul do turnajů ve hře Magic: the Gathering. Můj první mezinárodní turnaj se konal v roce 2012 v Malmö. Nijak zvlášť dobře jsem tam sice neuspěl, ale moc mě to bavilo. A od té doby se pokouším účastnit se těch akcí, jak se jen dá.

Čím déle člověk hraje, tím spíš hraje tu hru taky kvůli lidem, kteří jsou s tím spojení. Kolem celé té hry se vytvořil vlastní okruh přátel. Tak jako mám svoje kamarády na punkové scéně, tak mám teď kamarády i mezi hráči M:tG. Kdybych je neměl a musel na turnaje jezdit pořád sám, pravděpodobně bych s tím byl už dávno přestal.

Alexandra, 32 let, z Berlína, autorka příběhů fan fiction

Nevím, jestli bych se označila za „nerda“. Cítím se tím označením ale spíš polichocena, protože to pro mě znamená, že mám aspoň trochu ponětí o komiksu a televizních seriálech a že se dokážu pro něco nadchnout. Pojem „nerd“ dneska už beztak nezní tak negativně, protože být nerd je „in“ a protože do této kategorie spadá strašná spousta věcí. Označila bych se ale spíš za „fangirl“.

Taky vůbec nevím, kdy to u mě začalo. Myslím, že to tak bylo vždycky. Lidi, kteří jsou na tom tak jako já, se podívají na film a řeknou si: „Fajn, tak teď bych se chtěl o tom filmu dozvědět úplně všechno!“ Jednou z mých nejoblíbenějších knížek je například Kmotr, a když jsem tu knihu dočetla, chtěla jsem mít hned ještě 500 dalších příběhů o mafiánské rodině Corleoneových. Tak to u mě potom začalo i s fan fiction.

Ve fan fiction člověk prostě vezme už existující universum – například svět Batmana nebo Harryho Pottera – a napíše vlastní příběhy, které se odehrávají uvnitř tohoto světa. A když pak chce člověk vědět, jak to s tou či onou postavou bude pokračovat dál, ale v hlavním díle na to nedostane odpověď, napíše prostě vlastní verzi takového pokračování.

Ve fan fiction je obzvlášť důležitý takzvaný „shipping“, při kterém dáte dohromady dvojice, které se v hlavním příběhu nikdy nesešly. Oblíbeným příkladem jsou v tomto smyslu Harry Potter a Hermiona. Zčásti to pak bývají i pořádně erotické příběhy. Myslím, že tyto příběhy jsou proto tak populární, že mnoho lidí začíná s fan fiction v teenagerovském věku, a to je doba, kdy se romantika a erotika stávají pro člověka osobním tématem. A žánr fan fiction je pak dobrým prostředkem k prozkoumávání této oblasti.