Život

Poté, co zápas mezi německou a ghanskou reprezentací na mistrovství světa ve fotbale 2014 skončil nerozhodným výsledkem 2:2, rozzářil oblohu nad Ludwigshafenem obrovský ohňostroj. Ne proto, že Německo postoupilo do osmifinále, ale protože v průmyslovém městě nad Rýnem se minimálně jedna osoba radovala za oba dva týmy: Céphas Bansah, který je ve své vlasti známý jako Togbui Ngoryifia Céphas Kosi Bansah, král přibližně 206 000 příslušníků etnika Hohoe Gbi Traditional Ghana, náležícího ke kmeni Ewe.

Proč žije král ghanské etnické skupiny v Německu? A jak se ho na to zeptat?

„Při akcích mě lidé oslovují ,Králi Bansahu´ anebo mi říkají ,Výsosti´. Pro své zdejší zákazníky ale samozřejmě nejsem žádný král, naopak, tady je králem zákazník,“ říká Bansah, zatímco dává vařit vodu na kávu. Ghanské boby, pražené v Ludwigshafenu.

Setkáváme se v Bansahově domě, který leží uprostřed průmyslové oblasti, typické pro Ludwigshafen, a který leží na stejné adrese jako Bansahova autodílna. Vstup připomíná bránu do jiného světa. Dřevem obložené sloupy s umělecky ztvárněnými postavami, v úzké chodbě spousta subsaharských uměleckých předmětů a také rodinné fotografie, vyznamenání a výstřižky z novin. Bansah ukazuje nahoru: „Pojďme do obýváku.“ Obývací pokoj je zároveň jeho kanceláří. Bansah zde má hned dva trůny, na různě vysokých podstavcích reprezentativně spočívají čtyři pozlacené koruny. Podlahu zdobí umělé tygří a gepardí kůže. Bansah miluje přírodu a nesmyslné zabíjení zvířat a kácení lesů považuje za projev barbarství.

Vúdú rituál pro německý fotbalový tým

Sedíme na pohovce, mezi polštáři s africkými motivy a s pohledem upřeným na velké černo-zlato-červené křeslo. Zadní opěrku zdobí výšivka s čísly 1954-1974-1990. V těchto letech vyhrála německá fotbalová reprezentace mistrovství světa. Snad ve snaze vyhnout se možnému nedorozumění leží na křesle balon v národních barvách Ghany.

Bansah jemužem mnoha tváří. Protestant, který si v dílně pověsil obraz papeže. Vládce, který ve své mateřštině ewe nazpíval a jako CD vydal verzi německé vánoční koledy „Ó, jedličko“ (O Tannenbaum). Člověk, který po vyřazení Ghany na mistrovství světa ve fotbale pro německé mužstvo vykonal vúdú rituál. „To díky mně Německo vyhrálo,“ říká Bansah, napůl v legraci, napůl vážně.

Bansah je dvojnásobný mistr a klade na to důraz. V Německu se vyučil mechanikem zemědělských strojů, dále navštěvoval mistrovskou školu, kde dosáhl stupně mistra automechanik. Po deseti letech v Německu si zde vybudoval dobré živobytí, oženil se s Němkou, přivedl s ní na svět dvě děti a založil si vlastní firmu.

Do Německa za vzděláním

O tom, že se tehdy v roce 1970 vůbec vydal do Německa, rozhodl jeho dědeček a zároveň předchozí vládce. Byl totiž Německem fascinován, a to i přes škody, které způsobili evropští kolonisté v západní Africe. Jeden z jeho vnuků musí do Německa na vyučenou, usoudil, a volba padla na tehdy 22letého Céphase.

Mladý Bansah se do Ghany pravidelně vracel, se svýminěmeckými kamarády třikrát zorganizoval transport sbírky na pomoc své vlasti. „Náklaďákem jsme dojeli až do Janova a pokračovali trajektem do Tuniska a pak jeli dál přes Alžír a Niger do Ghany. V osmdesátých letech to ještě šlo,“ vypráví Bansah. Sbírky organizuje dodnes. „Sháním pro Ghanu použitá kola“ – píše se na bráně do dvora vedoucího k jeho dílně. Stál rovněž u zrodu akce „Staré vrať“ – tedy staré brýle, které Bansah ve spolupráci s jedním optikem vozí do Ghany.

Následník trůnu? Protože píše pravou

V roce 1987 zemřel starý král a nevědělo se, kdo bude králem. Rada nejstarších, která v etnické skupině Hohoe volí krále, se rozpomněla na šlechetného mladého vnuka starého krále. Následníkem se měl sice teoreticky stát Céphasův otec, ten však stejně jako jeho nejstarší syn Fridolin nebyl vhodný – leváci platí v etniku Hohoe za nečisté. A tehdy si nejstarší vzpomněli na mladého Céphase. To, že žije v cizině, se radě zamlouvalo: „Nejstarší věděli, že je v tomto světě vhodné mít za krále zkušeného muže.“ Přesto trvalo ještě dalších pět let, než volba padla na Céphase Bansaha. Ten volbu přijal pod podmínkou, že zůstane v Německu a bude panovat odtud. V roce 1992 odcestoval na korunovaci do Ghany s 30člennou německou delegací včetně novinářů z ZDF.

S Bansahovým královstvím není spojen žádný diplomatický úřad. Ghana je demokratickou republikou, neměla by tedy vlastně mít žádného monarchu. Ovšem východ země si zachovává tradici pocházející ještě z předkoloniálních časů. Území Ewe kdysi patřilo Togu, ke Ghaně ho připojili až britští kolonisté. „Na naši kulturu, duchovní dědictví jsme nezapomněli,“ říká Bansah. Leží mu na srdci především zachování kultu vúdú v ghanské společnosti vedle dnes povětšinou vyznávaného křesťanství. „Vúdú neznamená nic jiného než respekt k přírodě,“ vysvětluje. Král volený nejstaršími příslušníky Hohoe proto musí před svou korunovací projít osmidenním rituálem v pralese. Bansah natahuje ruce a ukazuje na obě jizvy, které se vpravo a vlevo táhnou přes hřbet ruky – jde o připomínku tohoto rituálu: „Není snadné stát se králem. Pak ale pocítíš ducha, sílu. Hohoe chtějí mít silného krále.“

Nyní je král zde, tisíce kilometrů od svého národa, pro který chce být hlavně jedním: projektovým manažerem pro rozvinutější infrastrukturu. Přibližně osmkrát do roka odlétá do Ghany, mimo tuto dobu vede úřad jeho levoruký bratr Fridolin. Téměř denně si král a jeho zástupce telefonují či posílají emaily, poslední slovo mívá vždy Céphas Bansah. Momentálně oba organizují výstavbu vzdělávacího dívčího centra: „Žena je v společnosti vysoké postavení. Proto se Ghaně daří tak dobře.“