Život

Dosáhnout ctižádostivých cílů jen díky spolupráci

Nová generace bojovníků se pouští do záchrany světa. Jejich požadavky jsou radikální a sporné. Aby získali vliv, musejí spolupracovat s etablovanými neziskovými organizacemi.

„Budujeme globální hnutí, abychom vyřešili klimatickou krizi," zní dosti sebevědomý nadpis webové stránky 350.org. Za stejnojmennou webovou adresou se skrývá celosvětové hnutí mladých ekologických aktivistů, kteří se organizují přes internet. Bill McKibben, zakladatel stránek 350.org, nedávno zorganizoval mohutnou demonstraci na podporu životního prostředí v USA, největší za posledních několik let. Začátkem listopadu vytvořila síť 350.org společně s dalšími ochránci životního prostředí živý řetěz okolo Bílého domu ve Washingtonu, který se skládal z několika desítek tisíců osob. Akce byla namířena proti projektu ropovodu Keystone XL, což je v současné době největší energetický projekt ve Spojených státech. Od roku 2013 by jím měla proudit ropa z největšího naleziště v Kanadě+ přes celé USA. První úspěchy demonstrantů jsou již vidět: Barack Obama stavbu ropovodu zastavil. Přestože ekologičtí aktivisté okolo 350.org nejsou zatím ještě příliš masovým hnutím, získávají podporu významného hnutí Occupy. A členů stále přibývá.

Jedním z nich je Daniel Hires. Pracuje u First Climate, podniku, který nabízí produkty a služby na trhu, kde se obchoduje s emisemi, a který investuje do ekologických projektů. Už během svého studia v USA poznal Daniel mnoho lidí, kteří se angažovali za ochranu klimatu. Tam se dozvěděl také o celosvětovém akčním dnu „Global Work Party“, v jehož rámci aktivisté 350.org v roce 2010 vyzývali lidi po celém světě k zasazení stromů, přechodu na zelenou energii a cyklistickým jízdám. Desetitisíce lidí ve 188 zemích žádalo, aby se vynaložilo většího úsilí na ochranu klimatu.

Kolem 400 lidí se shromáždilo v Berlíně, aby demonstrativně táhli ulicemi na takzvané Silent Climate Parade za zvuků techna Dr. Motteho. Tiše tančili aktivisté s nasazenými radiosluchátky od Braniborské brány až k Alexandrovu náměstí. Pro nezúčastněné musela tato akce působit dosti iritujícím dojmem. I Daniel Hires se zúčastnil této demonstrace. „Tehdy jsem ještě nechápal, jak velký to je nápad," říká. „Bylo to neuvěřitelné - všichni zažívali něco podobného, avšak jinak než lidé, kteří jen přihlíželi. Cítil jsem se velice propojený s ostatními." Když se měla v září 2011 opět konat Silent Climate Parade, pomohl Daniel s jejím pořádáním a nabídl své služby pro styk s tiskem a veřejností. Akce byla úspěšná: tentokrát tančilo asi 800 účastníků dvě hodiny po berlínském bulváru Kurfürstendamm.

Sporný cíl?

Jejich radikální a stejně tak sporné požadavky si mladí ekobojovníci udrželi až do dnešních dnů: chtějí, aby se obsah CO2 v atmosféře zredukoval na 350 ppm (částic na jeden milion). Hodnota 350 ppm je podle mnoha vědců horní hranicí množství CO2, kterou je atmosféra ještě schopná snést bez rizika drastické změny klimatu. Přesto nejméně stejný počet vědců považuje tento požadavek za nereálný, neboť by bylo zapotřebí k jeho dosažení, aby se snížili emise značnou měrou. Již splnění tohoto hodně ctižádostivého cíle - omezit globální oteplování na méně než dva stupně oproti úrovni před začátkem industrializace - by znamenalo, že průmyslové státy sníží svou produkci skleníkových plynů do roku 2050 alespoň o 80 procent. K dosáhnutí hodnoty 350 ppm by bylo nutné vzdát se celosvětově do roku 2030 uhlí. To je scénář, který by byl ovšem podmíněn obrovitými náklady do jiných zdrojů energie. Mezinárodní politika ochrany klimatu toho doposud tímto směrem mnoho nepodnikla. A produkce oxidu uhličitého narůstá – tak razantně jako nikdy.

Také u nevládních organizací (NO) se názory, které se týkají hodnoty 350 ppm, rozcházejí. To by mohlo pro mladé bojovníky, kteří bojují za životní prostředí, znamenat problém. Neboť především právě tyto malé ekologické organizace, jako je 350.org, potřebují podporu v první řadě od velkých neziskovek, jako je Greenpeace či WWF, aby se jim povedlo získat větší vliv.

Politický tlak společnými silami

Síť Avaaz, která je zaměřená na kampaně a která patří se svými asi 10 miliony emailovými adresami ve své databázi k jednomu z velkých hráčů ekologického hnutí, nechce dosud zaujmout žádné stanovisko k cíli 350 ppm. „Nemáme zájem komentovat jiné organizace," vysvětluje mluvčí Stephanie Brancaforteová. Momentálně tedy není v plánu žádná oficiální spolupráce.

Přitom obě organizace souběžně pracují na tom, aby zvýšily povědomí veřejnosti o souvislosti finanční krize a změny klimatu. U Avaaz si pohrávají s myšlenkou, že rozběhnou patřičnou kampaň. Ta by se mohla zaměřit na krizi a poukázat na ni jako na historickou šanci, díky níž se může vytvořit takový hospodářský systém, který by byl vlídnější ke klimatu. Také 350.org se snaží poukázat na vzájemnou souvislost. To, že se právě banky velkou měrou podílejí na financování uhelných elektráren, je bod, který by mohl přinést v budoucnu řadu problémů.

Mediálně účinná spolupráce na širší frontě existovala již v minulosti. Jako třeba kampaň nazvaná „The world wants a real deal“ krátce před klimatickou konferencí v Kodani v roce 2009. Tím, že se kladl požadavek na spravedlivou, závaznou a ctižádostivou smlouvu o ochraně klimatu, se měl tenkrát vytvářet patřičný tlak na politiku. Zapojili se vedle 350.org a Avaaz také Greenpeace a WWF.

Společné akce ochránců klimatu by se mohly v budoucnu konat častěji. Právě mladé organizace jako 350.org profitují z mechanismů internetu: čím víc ekologických aktivistů spolu přes síť komunikuje, tím větší je pravděpodobnost, že se jim podaří zformovat společné požadavky. Také plánování a organizace demonstrací jsou prostřednictvím sociálních sítí jako Facebook mnohem jednodušší, pokud se do celého procesu zapojí větší množství aktivistů pohybujících se na internetu. Potenciálně jich je víc než dost: 4,5 miliard obyvatel zeměkoule je mladších než 35 let. To je jasně víc než polovina světové populace.

Nyní se zdá, že mezi Greenpeace a 350.org panuje jednota, co se týče klimatického cíle 350 ppm. Martin Kaiser, vedoucí mezinárodní ekopolitiky v Greenpeace, považuje tento požadavek za hodný podpory. Na otázku, zda je stanovená hranice 350 ppm realisticky dosažitelná, odpovídá prostým konstatováním: pro malé ostrovní státy, které by byly jako první postiženy záplavami způsobenými změny klimatu, je vše ostatní nereálné.