Jenni Christina Boman (21) z Finska, dobrovolnice v Polsku:

V malé polské vesničce Długopole Górne asi sto kilometrů od Vratislavi jsem jako evropský dobrovolník od února a nedaleko odtamtud pracuji ve vlastivědném muzeu. Pořádáme workshopy pro děti a dospělé. Schováme například fotky po celé budově muzea a děti pak musejí hádat, kde se ve městě nachází to konkrétní zobrazené místo. Nabízíme také kurzy kaligrafie. Druhou oblastí mojí práce je seminář Euroweek. Je určený pro žáky, kteří si chtějí zlepšit angličtinu a chtějí se něco dozvědět o jiných kulturách. Připravujeme prezentace a učíme žáky hravým způsobem angličtinu.

Evropská dobrovolná služba je podle mě perfektní způsob, jak se vydat do ciziny. Máte kde bydlet, najdete si nové přátele a vyděláte i nějaké peníze, takže můžete tu a tam vyrazit třeba na výlet. Naučíte se trávit svůj život stále obklopeni lidmi, i když je třeba nijak zvlášť „nemusíte“. Může to být opravdu náročné. V rámci EDS se toho ale spoustu naučíte – o sobě i o druhých.

Alma Gabriel (19) z Německa, dobrovolnice ve Francii:

Mým úkolem bylo prohloubit zájem mládeže z francouzského regionu Centre o projekty EU a zprostředkovat jim atraktivní obraz ciziny. Pracovala jsem hodně samostatně, často jsem také o programu EDS přednášela na školách či univerzitách. Vystupovala jsem podle hesla: „Podívejte se, co jsem dokázala – vy můžete taky!“ Říká se, že začátky bývají těžké. A je to opravdu tak a to myslím bez legrace. Nikdy jsem nebyla typ člověka, kterému by se stýskalo, protože jsem vždycky věděla, kde mám domov. Jenže najednou jsem měla domovy dva a byla jsem totálně zmatená. V práci jsem byla nováček, neměla jsem žádné přátele a bylo toho všeho na mne moc – a to i přes to, že jsem francouzsky mluvila docela dobře.

Postupem času jsem ale potkala lidi, kteří to se mnou mysleli dobře. Lidi, se kterými bych se ve svém běžném prostředí určitě nikdy nesetkala. Takže mě dnes například pojí úžasné přátelství s jedním sedmdesátníkem z Orléansu. To by mne před EDS určitě ani nenapadlo. Dobrovolnictví byla lekce, na kterou nikdy nezapomenu: když upadnete, musíte zase vstát. Získala jsem takové sociální, jazykové a profesní dovednosti, že se sama sebe občas stále ještě ptám, jak jsem to všechno mohla v tak krátkém čase stihnout. Stala jsem se pevnou součástí skupiny, a když se na mne lidé obraceli, vykali mi – byla jsem přece profesionálka. Byl to vlastně můj takový první vhled do pracovního světa. Bylo to moc fajn.

Carmen María Encuentra Garrido (27) ze Španělska, dobrovolnice v Lotyšsku:

Evropskou dobrovolnou službu jsem od září do dubna vykonávala v lotyšském Rēzekne. Pracovala jsem v Zeimulsu, což je mládežnické centrum pro mimoškolní vzdělávání. Můj tamější projekt se jmenuje Discover EVS . Pracovala jsem s dětmi a mládeží a vyučovala jsem španělštinu, organizovala kulinářské kurzy, workshopy o španělské kultuře a také kurzy ručních prací. Kromě toho jsem se s dalšími dobrovolníky účastnila seminářů. Všechny své zkušenosti a zážitky jsem psala do blogu, abych se s nimi mohla podělit s ostatními.

Můj projekt byl skvělý – mohla jsem si aktivity sama nejen plánovat, ale především realizovat. Pracovala jsem v kreativním prostředí s mnoha profíky a mohla zažívat všechny ty senzační akce a projekty, které oni realizují. Jsem hrdá na to, čeho jsem dosáhla. Setkala jsem se také s lidmi z mnoha zemí a zlepšovala své znalosti cizích jazyků. Proto se teď cítím mnohem lépe a pro společnost tak nějak „užitečněji“. Domů jsem si přivezla kufr plný vědomostí, které mi budou v budoucnu k užitku.

Lucie Gibelin (20) z Francie, dobrovolnice v České republice:

Evropskou dobrovolnou službu jsem trávila od ledna 2012 do ledna 2013 v Plzni a pracovala jsem tam v Terapeutickém centru Ledovec pro mentálně postižené. Přes den jsem je doprovázela a pomáhala jim například s úklidem, péčí o zvířata či při vaření. Ze začátku bylo dorozumívání trochu komplikovanější. Rychle jsem se ale naučila komunikovat jinak než za pomoci jazyka a na svou dobrovolnickou činnost nikdy nezapomenu.

Svoji práci jsem měla moc ráda a naučila jsem se spoustu věcí o sobě i o druhých. Moje zkušenost s dobrovolnictvím mi moc pomohla i v profesním životě. Naučila jsem se lépe jednat s lidmi, což je velice důležité pro moji budoucí práci – rozhodla jsem se totiž, že budu sociální pracovnicí. Myslím si, že jsem díky dobrovolnictví víc dospěla a že jsem nyní také otevřenější. Vzpomínám si, že jsem si na konci svého pobytu v České republice pomyslela, že jsem poprvé v životě hrdá na sebe i na to, co jsem dokázala.

Anežka Sikorová (26) z České republiky, dobrovolnice ve Španělsku:

Jsem dobrovolnicí v Purcheně, malém městě ve španělské Andalusii, a organizuji tamní volnočasové aktivity jako lekce zumby, výuku angličtiny nebo kurzy ručních prací. Mimo to chodím každý týden do takzvané předškoly a vypomáhám tam učitelům. Dvakrát týdně také docházím do sportovního centra a pomáhám s výukou tělocviku. Pracuju také pro Eurodesk, tedy databanku evropských projektů, a informuji místní obyvatele o její nabídce.

První dny byly opravdu těžké, protože jsem téměř neuměla španělsky, teď si ale všímám, že se moje španělština týden od týdne zlepšuje. Myslím si, že mi bude španělský jazyk v budoucnu hodně prospěšný. Moc si cením možnosti vycestovat do Španělska a seznámit se s novými lidmi, protože Španělé jsou velmi otevření a přátelští. Jsem také hodně v kontaktu s ostatními dobrovolníky, které jsem potkala na vstupním semináři v Santanderu. Jsem si jistá, že se spolu budeme ještě často setkávat a že prožijeme báječné chvíle.

Franceso Donati (24) z Itálie, dobrovolník ve Francii:

Pro Evropskou dobrovolnou službu jsem pracoval v Ingré ve Francii a strávil jsem tam od září 2012 jeden rok. Vesnice Ingré je zároveň partnerskou obcí italského Castel Maggiore, odkud pocházím. Mým úkolem bylo přibližovat lidem italskou kulturu, docházel jsem do škol, představoval Itálii a organizoval workshopy či další aktivity pro žáky. Dobrovolnická služba mě moc bavila, seznámil jsem se se spoustou zajímavých lidí a moji kolegové-dobrovolníci se stali mými přáteli. Během své dobrovolnické činnosti jsem nasbíral senzační zkušenosti, ale nemyslím si, že by dobrovolnictví změnilo celý můj život. Žiji teď ve Francii a jsem pořád tím samým člověkem.