Smíšená čtyřhra | Visegrádská čtyřka

Východoevropeizace Západu – Seehoferové a Salviniové pro demokracii bez práva

Illustration: © Ulrike Zöllner

#5 | SLOVENSKO

Stále více západních politiků se nechává okouzlit neliberálními demokraciemi východu. Podceňují přitom následky, které má jedovatá atmosféra nenávisti na nastupující generaci mladých Evropanů, říká Michal Hvorecký.

Milá Terezo, milá Moniko, milý Mártone,

Jedna moje kamarádka, slovenská Maďarka, mi s velkým znepokojením napsala z Budapešti, kde už několik let žije. Její sedmiletý syn přišel ze školy s otázkou, jestli je kvůli tomu, že pochází z Bratislavy, i on migrantem a představuje tedy nebezpečí pro své krajany. Chtěl také vědět, zda je George Soros skutečně takový zloduch, který chce zničit hrdou Maďarskou republiku a zaplavit ji ilegálními uprchlíky, jak jim vyprávěla třídní učitelka.

„Co mám synovi říct?“ zeptala se mě otřesená překladatelka. Pravdu, odpověděl jsem jí. Pověz mu, že jsou to samé lži, samé úmyslně šířené nepravdy, zdůraznil jsem. A vybavila se mi stará myšlenka Martina Bubera, že skutečný boj neprobíhá mezi Západem a Východem, mezi kapitalismem a komunismem, nýbrž mezi vzděláním a propagandou.

Myslím, že podceňujeme vliv toxické atmosféry nenávisti na nejmladší evropskou generaci. Mám tři děti a všímám si, jak jsou i jejich rozhovory ve školách stále silněji ovlivňovány tím, že se nálada v celé zemi polarizovala, ba radikalizovala, jak se vyostřuje konfrontace.

Se Slovenskem, a to je smutná pravda, žádná bilaterální smlouva o zpětném přebírání uprchlíků nebude.

Moje slovenská vlast, vnější země schengenského prostoru, je i po posledním zasedání Evropské rady, které v uplynulých týdnech proběhlo v Bruselu, striktně proti přijímání uprchlíků z jiných států a naše vláda svůj postoj ani nezmění. Se Slovenskem, a to je smutná pravda, žádná bilaterální smlouva o zpětném přebírání uprchlíků nebude. Jakákoli jiná tvrzení jsou fake news. Samé blufování. Slovenská azylová politika zůstane stejně restriktivní, jako je už dnes...

V 90. letech byl slovenský pravicový populista Vladimír Mečiar se svými nacionalistickými, izolacionistickými a antidemokratickými pozicemi považován za jasného politického vyděděnce. Naštěstí tehdy ještě neexistovala sociální média. Mezitím se jeho postoje a metody staly celoevropským mainstreamem. Mečiarova obliba konspiračních teorií, jeho kultura odmítání všeho cizího a jiného, jeho extremistické názory na uprchlickou otázku, jeho několikahodinové projevy na stadiónech a latentně pravicová hesla, útoky na nevládní organizace, sklon k zevšeobecňování a zjednodušování, jeho pohrdání otevřenou společností – to vše tehdy EU důrazně kritizovala. Dnes jsou takové postoje u mnoha voličů – a to i na Západě – zase en vogue.

Po optimismu plném očekávání, jenž se pojil se vstupem do EU, už dnes nezbyly téměř žádné stopy.

Mečiar by měl v roce 2018 řadu mezinárodních spojenců včetně německého ministra vnitra Horsta Seehofera. A měl by Facebook, Twitter atd., aby mohl svoje nenávistné tirády šířit mnohem rychleji. Když se v roce 1998 musel konečně odpoklonkovat, protože už nenašel žádnou stranu, která by s ním šla do koalice a slovenská vláda zahájila reformní kurz, byla moje vlast po krátkou dobu považována za vzorovou zemi východní Evropy. Chtěli jsme se spojit se Západem a pokojně s ním srůstat. Avšak po optimismu plném očekávání, jenž se pojil se vstupem do EU, už dnes nezbyly téměř žádné stopy.

V současné době se opět sní o hranicích a jejich uzavírání, ba dokonce se zřizují nové hranice. V Itálii zavírají přístavy pro čluny s uprchlíky, v Rakousku se organizují nové jednotky na ochranu hranice a veřejnoprávní média jsou ostouzena coby šiřitelé fake news, podobně jako v Polsku, jak o tom nedávno informovala Monika.

Do jaké míry se hodlají Salviniové, Kicklové a Seehoferové inspirovat východní Evropou a jejími neliberálními demokraciemi? Přijmou i západní státy antisorosovský zákon, kriminalizující činnost organizací, které radí uprchlíkům? Který umožňuje trestat tisk informačních materiálů? Který omezuje svobodu shromažďování s odkazem na zachování soukromí rezidentů? Prohlašuje bezdomovectví za trestný čin? Z ochrany národní kultury činí povinnost státu? Omezuje práva menšin? Nechává volební komise ovládnout svými věrnými?

Varuji před východoevropeizací Západu. Demokracie bez práva může snadno sklouznout k autokracii či dokonce k diktatuře. Prosím, říkejte to i svým dětem.

Česko nikdy žádného Mečiara nemělo, našim sousedům chybí raná zkušenost s nebezpečným populismem. Jsou snad právě proto tak populární Miloš Zeman a Andrej Babiš, kteří jsou teď dokonce u moci spolu se starými komunistickými aparátčíky, milá Terezo?

Michal Hvorecký
překlad: Michaela Škultéty

10. července 2018
Copyright: ostpol.de | n-ost e.V.


Smíšená čtyřhra #4 | Polsko
Jako za komunismu
Smíšená čtyřhra #6 | Česko
Evropou obchází neo-zeitgeist


Ve smíšené čtyřhře zaznamenávají veřejnou debatu ve svých zemích Michal Hvorecký (Slovensko), Tereza Semotamová (Česko), Márton Gergely (Maďarsko) a Monika Sieradzká (Polsko). Zkoumají témata jako je dnešní význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice.

Goethe-Instituty v Polsku, Česku a online magazín jádu zveřejňují příspěvky série sloupků s přátelským svolením a v kooperaci s ostpol – platformou pro informování o východní Evropě.

    Michal Hvorecký

    Michal Hvorecký (* 1976) je spisovatel a překladatel. Na podzim roku 2018 vyjde v nakladatelství Tropen/Klett-Cotta jeho nový román Trol. Jeho knihy byly přeloženy do deseti jazyků. Michal Hvorecký se věnuje také překladu beletrie a divadelních her z němčiny do slovenštiny (Robert Walser, Martin Pollack, Dea Loher). Žije se svojí rodinou v Bratislavě, kde pracuje v tamním Goethe-Institutu.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...