Ještě před několika lety byl velmi populární hashtag #thinspo, vytvořený z anglických slov „thin“ (hubený) a „inspiration“ (inspirace). Pod ním se na sociálních sítích jako třeba Instagram objevovaly fotografie vyzáblých až kostnatých těl a pochybné tipy jak hubnout. V roce 2012 se Instagram pokusil tento nebezpečný trend zastavit zákazem hesla, ale z hesla se nakonec stal jakýsi kód pro anorektičky a takzvané pro-ana-blogery. Milovníky mainstreamových trendů v oblasti krásy brzy nadchl nový hashtag: #fitspo. Blogeři, kteří píší o fitness, se stále častěji stávají novými vzory či ikonami místo herců a modelek. Na síť umísťují svoje fotografie, na kterých pózují na posilovací lavici s činkami nebo při trénování v módním sportovním oblečení. Další fotografie ukazují jejich zdravé a výživné jídlo a proteinové koktejly. Pro mnoho uživatelů na sociálních sítích jsou tito blogeři inspirací k přehodnocení vlastního životního stylu a vedou k rozhodnutí žít zdravěji.

Avšak ani tento trend není #healthy, tedy zdravý, jestliže vzniká virtuální svět, který uživatelé už nedokáží odlišit od reality. „Na internetu vidí lidé každý den fotky ‚ideálních těl‘, ale neuvědomují si, že tyto fotografie byly upraveny více či méně patrnými manipulačními technikami,“ prohlašuje sportovní psycholožka a koučka Wencke Schwarz. „Pomalu sice vzniká povědomí o tom, že tyto fotografie bývají často zmanipulované, ale přesto stále vnímáme retušovanou skutečnost jako realitu.“

Strong is the new skinny is the new perfect

Ideál štíhlosti (#skinny) byl evidentně pouze nahrazen ideály síly (#strong) a zdraví (#healthy). Právě mladí uživatelé sociálních sítí se v duchu těchto trendů mohou cítit pod tlakem, že musejí své tělo vytrénovat k dokonalosti. „Část cílové skupiny v sociálních médiích má zromantizovaný, snivý pohled na fitness,“ podotýká k tomu Wencke Schwarz. Tito lidé vidí jen zdánlivě šťastné a úspěšné okamžiky fitness blogerů a chtějí také mít takový život, aniž by si uvědomovali, kolik práce, disciplíny, ale i tlaku a mnohdy manipulace se za těmito „dokonalými“ obrázky skrývá. „Je přirozené, že se lidé chtějí prezentovat jako krásní a šťastní. Když má nějaká modelka nebo bloger špatný den, tak zpravidla žádnou svou fotku na síti neukáže.“

Ale i samotní blogeři se takto mohou dostat do nezdravého bludného kruhu, jak ukazuje příklad známé fitness blogerky Celie Learmonth. Celia denně umisťovala na síť fotky svého intenzivního tréninku a svého přesně odměřeného jídla a prezentovala se jako šťastná a úspěšná osoba – než se zhruba před rokem svým více než 20.000 followerům na Instagramu překvapivě přiznala, že trpí poruchou příjmu potravy a negativního vnímání vlastního těla, což se pokoušela skrývat svým pozitivním vystupováním na internetu.

I guess this is the photo of the day. I'm Celia Learmonth, and like many others, I struggle with Anxiety and a distorted perception of my abilities, which has resulted in a poor body image. I find it very hard to congratulate, and all too often, over the most insignificant things, self-flagellate. I shamefully admit that I am a fraudulent fitness blogger- or at least that's how I feel. Firstly, thank you to those who have contacted me with your kind supportive words, but I'm afraid I have to respectfully disagree when you have said that what I have done has been "brave". Quite the contrary, I feel rather cowardly being in this position, hiding my "Slimconvenient Truth" from you over the past few months, and then hiding behind a newspaper to do my talking for me, and would now like to set the record straight, with my voice. September 2014, my life started to crumble around me due to a rather turbulent family time. I felt I was rapidly losing a grip on the things I had worked so hard to build up, and my Achilles heel- my body image and my relationship with food- was ruptured and I was catapulted back into old thought patterns and behaviours. I realised I had created an alter ego, and felt I had to keep up appearances to stay afloat. It wasn't that I wished to be actively deceitful- it was more a hope that by keeping my Instagram going, I would help myself 'get back on track' - but now, almost a year on, despite my efforts to tread water and stay afloat, I'm crestfallen to admit that I have not been able to help myself get back to balance. I can only fit so much into one post but will follow up with a blog post this week to clarify and explain further. I apologise for leading you to believe something that I'm not. It was a tool to try and inspire myself to find this balanced life, but has just taken much longer than I'd hoped and I had dug myself in too deep to express how I've truly felt over the course of this year. I hope you understand and give me a chance to find my feet again.

Ein von Celia Learmonth (@iamcelialearmonth) gepostetes Foto am 16. Aug 2015 um 6:11 Uhr

Jsme víc než jen „břišáky“

Anglický lékař Henry Kimpton vytvořil pro tento nový fenomén označení „instarexie“, které je zkratkou slov „Instagram“ a „anorexie“. Namísto anorektického hladovění nebo bulimického zvracení po každém jídle lidé postižení „instarexií“ po každém domnělém hříchu pospíchají do posilovny, kde kvůli dokonalé sebeprezentaci na Instagramu trénují až do úplného vyčerpání. Mají tedy Instagram a spol. obecně negativní vliv na kulturu fitness a na naše vnímání vlastního těla? „Sociální média jsou jakýmsi multiplikátorem, který násobí naše vnímání. Něco takového neznáme ani z přírody ani z běžného života. Když mě na sociální síti začnou náhle sledovat stovky nebo dokonce tisíce osob, pak to se mnou asi něco udělá. Tento enormně velký vliv může fungovat i negativně. A právě u velmi ctižádostivých lidí, kteří přikládají velký význam svému výkonu, jako je například Celia Learmonth, to může vést k velkému vnitřnímu tlaku a k přílišným (nereálným) očekáváním vůči sobě,“ říká Wencke Schwarz.

Je nutné si uvědomit, jaká motivace se skrývá za tím, když někdo začne s posilováním nebo že v něm dělají pokroky. „V zásadě lze říct, že jít si za nějakým cílem je skvělé. Na cestě za jeho dosažením ale tu a tam máme špatný den nebo potřebujeme odpočívat nebo se objeví nějaká překážka – to k tomu prostě patří. Když ale kvůli tomu zpochybním veškerý svůj úspěch a dělám si z toho velkou hlavu, nebo dokonce začnu zanedbávat důležité oblasti svého života, jako je rodina nebo přátelé, tak mohu z původně zdravé cesty sklouznout do negativní spirály, která může vést až k syndromu vyhoření, depresím nebo poruchám příjmu potravy,“ varuje psycholožka Wencke Schwarz. „Dokud vím, že jsem víc než jen vyrýsované svaly vydřené v posilovně, nacházím se v pozitivním pásmu.“

Více opravdovosti místo póz, prosím

Nezdravý životní styl a s ním související psychická onemocnění nejsou ničím novým. Společenský význam sociálních médií a sebeprezentace, která je s nimi spojená, však k utlumení těchto problémů zrovna nepřispívají. „V tom dokonalém online světě bývá ještě obtížnější zůstat sám sebou,“ domnívá se Wencke Schwarz. „Jak si stanovím své mantinely? Na co řeknu ano a na co ne? Důležitá bývá také schopnost uvědomit si: Kdo jsem? Co mi dělá dobře? Jsem snad jen tělo a to, co jím?“

Jakožto vzory a inspirace však fitness blogeři pro mnoho lidí přesto zaujímají zvláštní postavení. „Blogeři píšící o fitness by měli být schopní ukázat i to, že právě sociální média představují nereálný svět. Měli by například upozorňovat na to, že se jedná o profesionálně pořízené a upravené fotografie,“ myslí si Wencke Schwarz. „Je dobré vědět, že je za tím také spousta práce a disciplíny a že kromě těla je důležitá i osobnost. Jak pro úspěch v této branži, tak i pro sebe sama. Samotné posilování z vás šťastného člověka neudělá. I ti, co píší o fitness, mají občas problémy nebo špatný den.“ A nelze vyloučit, že statusem s upřímným vyjádřením, že mají zrovna den blbec a nic se jim nechce, by získali dokonce víc obdivovatelů než dokonale stylizovanou fotografií.