Jak dlouho může člověk zadržet dech?

Foto: BundeswehrKdo ví, jak jsem přišli na tuto otázku: Jak dlouho může člověk zadržet dech? Není to problém důležitý. Avšak někdy přece jen taková otázka uvízne v mozku a nedá člověku klid, dokud na ni nenajde odpověď.

Foto: Bundeswehr

Potápění bez umělého vzduchu

Já a můj syn se neshodneme. On věří, že je to 20 minut. Já však to odhaduji spíše pod pět minut. Naše diskuse rychle končí u volného potápění, freediving. Slovo, které jsem jednou polapil během sledování nějakého dokumentu. Označuje potápění bez umělého vzduchu. Kde však se můžeme dozvědět o aktuálním světovém rekordu ve volném potápění? Internet! Ovšemže. Po dvou třech kliknutích už není žádným tajemstvím přesný a aktuálně platný světový rekord v zadržení dechu.

Ale jak bychom se to dozvěděli bez všudypřítomného internetu? Jak bychom museli postupovat bez vyhledávače? S hrůzou zjišťuji, že mě nenapadá žádné řešení. Na styk s internetem už jsem takovým způsobem navyklý, že bych musel opravdu intenzivně přemýšlet, aby mě napadla nějaká jiná možnost.

No jasně: Brockhaus [německý naučný slovník]! Díky mým rodičům, kteří si pořídili vydání z roku 1993, naplňují tyto obdiv budící svazky celou jednu polici knihovny. Neúspěšně jsem listoval pod heslem „volné potápění“, avšak až pod „potápěním“ skutečně nalézám dlouhý příspěvek. Vedle základních pravidel a různých technik jsou zde napsány také nějaké věty k potápění bez umělého dýchání. Stojí zde: Zkušení potápěči mohou za pomoci hyperventilace prodloužit zástavu dýchání (apnoe) až o několik minut. Není to přesné, ale aspoň něco.

Foto: Thomas Kohler

Brockhaus, Foto: Thomas Kohler

Doufal jsem, že přesnější údaj najdu v každoročně vycházejících ročenkách všech možných sportovních rekordů. Takže vzhůru do knihkupectví. Po delším pátrání prodavačky se ukázalo, že se poslední exemplář takovéto knihy objevil před osmi lety. Před dvanácti lety existovalo od různých nakladatelství ještě více variant. Ochotná dáma nehledala jenom ve vlastních archivech, ale i v těch od velkoobchodníků a v nakladatelstvích. A samozřejmě rovněž na internetu.

Poslední nadějí byla návštěva knihovny. Jako naschvál byla zavřená – to bývá každé pondělí. Zašel jsem tam tedy až druhý den, ale bohužel ani tam také nic nebylo. Dobrá, je to malé město a tak si knihovna z finančních důvodů ročenky sportovních rekordů asi dovolit nemůže. Možná bych měl šanci ve větší knihovně, ale z časových (i finančních) důvodů to musím vzdát.

Internet je skutečně praktický, o tom není debaty. Nakrmen odpovídajícími daty spolehlivě je opět vyplivne. Když se někdo najde, kdo jej neustále a pravidelně aktualizuje, je internet bezchybný a aktuální. Dostatečný důvod k pozastavení tisku lexikonů. Brockhaus už také ostatně neexistuje.

Ale je to škoda. Cítím velkou úctu, když mohu pobožně stát před vědomostmi shromážděnými na regálu knihovny. Srovnání posledního vydání z roku 1995 s vydáním z roku 1935 umožňuje malý výlet do minulosti. Knihy prokázaly po dobu více než pěti set let svoji neocenitelnou úlohu zásobárny vědomostí. I přestože bývají rozmočeny prasklým vodovodním potrubím, sežrány myší anebo zničeny hmyzem či plísní.

Oproti tomu je internet stále ještě v plenkách. Výpadek proudu je pro něj stejně nebezpečný jako pro kojence chřipka.

Foto (výřez): rawdonfox, CC BY 2.0
Internet je stále ještě v plenkách.Foto (Ausschnitt): rawdonfox, CC BY 2.0

Mimo jiné: Světový rekord ve volném potápění (v disciplíně na čas) činí podle Wikipedie u žen 8,23 minut a u mužů 11,35 minut.

Bernhard Walther
překlad: Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut Praha
únor 2012

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...