Vyfénovaný králík
Jeden známý má sousedy s dětmi, kteří chovají ve velkým kotci na zahradě králíky. Děti učaroval hlavně jeden malý, bílý. Hrály si s ním každý den a hrdě ho ukazovaly kamarádům a také sousedům. Jednoho dne přiběhl pes známého a držel v tlamě zakousnutého králíčka. Jeho majitel zoufale zvažoval, co má dělat. Nakonec se vypravil do zverimexu a naštěstí tam našel velice podobného králíčka, kterého koupil a tajně vrátil do sousedovic králíkárny. O pár dní později natrefil na souseda a ten se mu jal líčit neuvěřitelnou příhodu: Minulý týden zemřel bílý králíček. Spolu s dětmi ho „pohřbili“ na zahradě. Znenadání se před pár dny v králíkárně zase objevil přesně tentýž bílý králíček.
překlad: Martina Fejfarová
Tuto pověst vyprávěla jedna 25letá studentka práv z Řezna (Bavorsko). Je rozšířená po celém světě. Ve většině případů „oživlých“ zvířat se přitom jedná o králíka. Masově se historka rozšířila hlavně v roce 1988, takže američtí etnologové tento rok humorně prohlásili „Rokem králíka“. Jiná varianta příhody o „vyfénovaném králíkovi“ se dochovala ze severního Německa.
Jednomu známému se nedávno přihodilo následující: má psa, který normálně pobíhá volně venku, a ten jednoho dne přitáhl domů úplně špinavého, mrtvého králíka. Majitel psa se vyděsil, protože by do svého psa nikdy neřekl, že by byl schopen ulovit nebo dokonce zabít nějaké zvíře. Při bližším ohledání navíc zjistil, že se při vší hrůze jedná o domácího králíka jeho souseda. Ten můj známý začal mít výčitky svědomí, protože věděl, že soused svého ochočeného králíčka má opravdu hodně rád. Samozřejmě, že si netroufl jít sousedovi vrátit mrtvé zvíře a přiznat mu, co pes způsobil. Přešel tedy ke lsti. Králíka důkladně umyl, dokonce ho vyfénoval, a v noci se vkradl na sousedův pozemek a položil zvíře zpátky do králíkárny. Doufal, že majitel uvěří, že umřelo věkem.
Několik dní nato se oba pánové náhodně potkali a prohodili pár slov o oplocení zahrady. Načež majitel králíka začal vyprávět: „Představ si, co se mi tuhle stalo, tomu nebudeš věřit: před pár dny mi bohužel umřel králík. Pohřbil jsem ho tedy na zahradě. A představ si, co se stalo potom: před dvěma dny se znovu objevil v králíkárně, vymydlený, ale bohužel pořád ještě mrtvý…“Tuto příhodu vyprávěla 27letá učitelka z Hamburku. Ona sama ji měla od kolegy, který ji vykládal na jedné párty, a ten ji podle slov té učitelky vyprávěl tak důvěryhodně, že jí bez zaváhání uvěřila. O co větší bylo její překvapení, když na stejnou příhodu po nějaké době narazila v čítance své třídy. Pak jí konečně došlo, že její kolega zřejmě neměl žádného známého, který by měl podivný zvyk, nosit v noci tajně mrtvé králíky zpátky do králíkáren.
