Czechdesign, organizace profesionálně zastřešující český design, zavádí koncept přístupového designu. Dlouhodobý projekt Equal design má veřejnosti přiblížit mimo jiné design pro handicapované a seniory. Zakladatelka organizace Veronika Loušová se přístupným designem zabývá již od svých studií. Nedávno vytvořila například kuchyni pro zrakově postižené ve středisku Tyfloservis v Hradci Králové.

„Je to kuchyně pro nácvik sebeobsluhy pro slabozraké a nevidomé. Podmínky equal designu ale splňuje. Důležitá je hlavně snadná přístupnost do skříní. Pro slabozraké i lidi v letech platí, že je třeba mít kvalitní osvětlení a dobrou barevnost kuchyně, světlou linku, žádný matoucí dekor. Pro bezpečnost je třeba správné uspořádání částí podle úkonů. To doceníte, až když máte omezenou hybnost,“ vysvětluje designérka Loušová.

Vedle postele musíte projít i s berlemi

V běžném interiéru se často na podmínky equal designu zapomíná, přestože časem budeme tyto prvky s radostí využívat všichni. Ale přístupný design není jen pro starší a handicapované osoby, může pomoci v běžném fungování každému z nás i dnes. „Často vidím v televizních pořadech, jako třeba Prostřeno, interiéry, kde se to jen hemží vyžilými kuchyňkami a ložnicemi, kam se sotva k posteli vejde noční stolek. Equal design ale funguje pro všechny. Když si zlomíte nohu, má mít díky osvícenému architektovi pokoj takové proporce, aby bylo možné projít vedle postele i s berlemi. To samé platí u dveří na toaletu. Pokud vás chytnou záda, máte se snadno dostat do spodní části kuchyňského nábytku, díky zásuvkám. Interiér by vám měl dobře sloužit v nemoci i ve stáří. Je to lék na duševní pohodu a také naše šance na dlouhodobější samostatnost,“ pokračuje Loušová.

Když se ozve stáří, design by vám měl dodat sebejistotu. Podržet vás v situacích, kdy už nemáte takovou stabilitu jako dříve. Lze toho dosáhnout mimo jiné vhodným rozmístěním a využitím prvků v interiéru.

Moc staří na cool sedačku

Požadavky na interiér se v průběhu života mění, ať už se jedná o estetickou či funkční stránku. „V jisté době lidé hodně dají na trendy, a jelikož je nic nebolí, chtějí, když to řeknu nadneseně, ‚cool‘ sedačku a další vybavení. V době, kdy mají děti, začnou řešit bezpečnost a také nepřístupnost některých věcí před dětskýma rukama. Interiér by měl odrážet naše potřeby. Pokud v něm něco nefunguje, měli bychom být schopni najít jiné řešení. Bydlet v nezměněném bytě po rodičích znamená slabé vnímání sebe sama. Ale je hodně lidí, kteří jsou takto spokojeni,“ vysvětluje Loušová.

Když lidé odrostou „cool“ sedačkám a děti už nepotřebují v interiéru bezpečnostní bariéry, pomalu, ale jistě přichází potřeba uzpůsobit interiér na stáří. „Ve stáří je třeba dávat pozor na případné pády a předcházet jim, tedy pryč s ozdobnými koberečky, s nábytkem, co překáží v koridorech. Nešetřit na výkonných žárovkách v prostoru, dnes je mohou nahradit úsporné nebo LED diodové žárovky, ideálně s bílým světlem. Orientační světlo pro noční pochůzky na WC. To je úplný základ,“ popisuje designérka základní potřeby seniorů v interiéru.

Oblek, ve kterém zestárnete na počkání

Pro mladé designéry a architekty plné síly a elánu je někdy těžké vcítit se do pocitů a problémů starší generace. K tomu může napomoci oblek s příkladným názvem Age Explorer. „Je to overal s kapsami, nastrkají vám zátěž na nohy a ruce. Je to šité tak abyste zvedli ruku jen do úrovně hlavy. Celkově oblek ztěžuje pohyb. Na ruce si nasadíte rukavice, co vás píchají do prstů jako při artróze. A na hlavu si dáte helmu, která zhoršuje vidění a sluch,“ popisuje Loušová zážitek z vyzkoušení obleku. Doporučuje se vyběhnout schody a počkat v obleku asi hodinu, než začne zkouška koordinace mezi nábytkem. „To stačí zažít jednou a víte, jak osoba funguje při dané práci a pohybuje se. Ten zážitek ‚vžít se‘ nic nenahradí, ani literatura věnovaná tomu, jak navrhovat pro seniory. Zestárne se v něm značně a poctivě se zapotíte,“ dodává.

Veroniku Loušovou vyzkoušení obleku opravdu přesvědčilo. „Bylo prima, že jsem se z té ‚kůže‘ mohla svléknout. A teď se již nerozmýšlím nad tím, že si bydlení na starší věk připravím. Už vím, že ano,“ popisuje. „Oblek by měli vyzkoušet lidé, kteří staví veřejné budovy a nákupní centra, developeři a jejich projektanti, co staví bytová centra pro lidi bez starostí. Záměrně nepoužívám slovo architekt, architekturou se bohužel výstavba bytů u nás nevyznačuje. Dále lidi, kteří točí reklamy s vysmátými modely a modelkami bez vrásek. Všimli jste si, že v médiích se fotografie seniorů vyskytují minimálně a v reklamě velmi výjimečně?“