Job

Becherovka, pivo a to ostatní

Foto (Ausschnitt):  Rex Roof (rexroof), CC BY 2.0

Co mě jako Rakušanku čeká v Česku, kam se chystám na rok na Erasmus

Foto (výřez):  Rex Roof (rexroof), CC BY 2.0
Na co si Rakušani v souvislosti s Českem vzpomenou... Foto (výřez): Rex Roof (rexroof), CC BY 2.0

Pivo a becherovka, pečené vepřové s knedlíkem a zelím, hokej, prostitutky a možná ještě pár jmen známých sportovců – podle mojí zkušenosti to je tak asi všechno, na co si Rakušani v souvislosti s Českem vzpomenou. Člověka ale rakouská neznalost svého souseda ani příliš nepřekvapí. Pokud totiž zrovna prezident nekrade propisky, nebo se opile nepotácí na zahájení výstavy, tak se o Česku v rakouských médiích nedočtete téměř nic. V takové situaci může pomoci jedině ironie.

Pro řadu lidí je nepochopitelné, že se někdo na roční Erasmus pobyt vydá zrovna do Česka. Když jsem o svém rozhodnutí říkala svým známým, byly jejich reakce podle očekávání všelijaké. Všichni měli více či méně vážně míněný strach a hlavně celou řadu předsudků. Někteří si začali dělat starosti o moje játra (velké množství alkoholu a tučná jídla), jiní zase o mé cennosti a další měli tak nějak obecně obavy ze všeho neznámého, co pochází z „východu“ – a přitom Praha leží o celé dva délkové stupně, tedy o asi 150 kilometrů západněji než Vídeň.

Na jednu stranu se u některých lidí setkáte s překvapením z toho, že je vČesku vůbec možné studovat. Zároveň jsem ale narazila, a zřejmě budu narážet i nadále, na otázku, co je proboha na univerzitách na „východě“ o tolik lepší, a jaký to má vůbec smysl jít studovat „do východního bloku“, kde je komunismus přeci stále všudypřítomný. Ale právě o to při studiu slavistiky přeci jde – objevovat zemi, jejíž jazyk člověk studuje.

O Česku se v rakouských médiích nedočtete téměř nic, pokud zrovna prezident nekrade propisky...

A jak by se člověk na takový pobyt měl připravit? Přečíst spoustu knížek, které se snaží přiblížit mentalitu Čechů a vysvětlit jejich zvláštnosti? Pokud by člověk uvěřil například jedné z těch novějších, tak celý příští rok strávím v obklopení samých Švejků. Průvodce Xenophobe’s guide to the czechs totiž naprosto přesně ví, že Češi jsou stejní jako hrdina z tohoto Haškova románu. Nezbývá mi tedy, než doufat, že dnešní Pražané jsou jazykově již lépe vybaveni než někdejší dobrý voják, a že se kolem mě nebudou pohybovat jen samí idioti. To, že je další českou pýchou pivo, naopak příliš nepřekvapí.

Při tom všem ale můžu mluvit o pěkném štěstí, že jsem se nenarodila v Německu. Protože to bych se mohla těšit na o dost “parádnější” předsudky – tedy pokud budeme věřit Xenophobe’s guidu. Podle něj má totiž hodně Čechů strach, že Němci jejich zemi vykoupí, a taky si prý myslí, že co Němci v minulosti nezvládli zbraněmi, toho dosáhnout nyní prostřednictvím peněz. A Češi jsou navíc ve srovnání s Němci lepší jen ve třech oblastech: v pití piva, v hokeji a v tom, že ve světových válkách vždycky stojí na správné straně.

... nebo se opile nepotácí na zahájení výstavy.

Česko-rakouský vztah je o poznání uvolněnější: „Když se Rakušan a Čech dívají jeden na druhého, je to, jako by se dívali do zrcadla, a každý v něm viděl chyby toho druhého.“ – i to se dočtete v Xenophobe’s guidu.

Pokud by to tedy byla pravda, tak ten jeden rok strávím vlastně skoro jako doma. A moji známí by měli přemýšlet spíš o tom, kolik “východu” (tedy kolik Česka) lze nalézt v Rakousku, nebo přímo ve Vídni.



Magdin Blog o Erasmus pobytu #2:
Vítejte v Praze!
překlad: Martina Stejskalová

Copyright: Goethe-Institut Praha
září 2013

    Magdin Blog o studijním pobytu Erasmus

    Magdalena je rozená Hornorakušanka. Od roku 2008 žije ve Vídni, kde vystudovala novinařinu. V současnosti je v Praze v rámci svého studia bohemistiky a pravidelně píše o svých dojmech ze svého pobytu.

    #1 Becherovka, pivo a to ostatní

    #2 Vítejte v Praze!

    #3 Volební podívaná

    #4 Neonáckové a karnevalové postavy

    #5 Češi čechrují!

    #6 Špatná němčina

    #7 Praha ve fotografii

    #8 Všechno někdy skončí

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Smát se všemu navzdory...
    ... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

    Má dáti | dal
    Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...