Kultura

Vařím, vaříš, VARYme

Pepa Gažur

Největší český filmový festival láká studentské baťůžkáře i celebritky z bulváru

Herci a režisérka filmu Revival. Foto: © MFF Karlovy Vary

Herci a režisérka filmu Revival. Foto: © MFF Karlovy Vary

Karlovarský mezinárodní filmový festival je jedním z nejdůležitějších ve střední Evropě. Svou atmosférou láká řadu fanoušků pohyblivých obrázků každého věku. Do přítmí kinosálů 48. ročníku této kulturní události se rozhodlo vydat skoro 130 tisíc lidí. Zde je několik zápisků z místa činu.

Je 5.30 hodin ráno a já típám budík v mobilu. Probouzím se ve školní tělocvičně, která funguje jako provizorní hostel, vylézám ze spacáku a jdu do sprch. Tam se zařazuji do fronty. Do první z mnoha dnešních front. Tu další vidím sotva rozlepenýma očima před hlavními pokladnami v hotelu Thermal, obrovském betonovém kolosu, v jehož útrobách se skrývá 6 kinosálů, celé ústředí filmového festivalu i kavárny, bary nebo restaurace. Na zem si pokládám karimatku a v polospánku čekám, až se v 8 hodin otevřou pokladny. Přede mnou bivakuje několik dalších desítek baťůžkářů a dobré tři stovky se jich v průběhu rána ještě přidají. V 7 hodin se snažím několik lístků zabookovat esemeskou. Vyjde polovina rezervací. V tu chvíli taky do stojanů kolem přivezou ranní Festivalový deník, který doplní ranní kávu z fastfoodu. V osm se pokladny otevírají. Dnes jsem tu byl brzy, mám všechny lístky na všechny festivalové passy, které mi kamarádi ráno odevzdali. Vybral jsem z dnešních několika desítek projekcí dobře? Neměl jsem radši zariskovat a vzít lístky na svěže vyhlížející film od německého debutanta než na vítěze Berlinale?

Den tzv. „festivalového baťůžkáře“ na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary je vždy první týden v červenci nalinkován skutečně důsledně. Ráno do fronty na lístky, dopoledne na první film, pak na rychlé halušky před Thermalem a po nich na pravý filmový maraton. Cílová páska? V nedohledu. Snad někdy kolem druhé hodiny ranní, kdy končí půlnoční hororová šílenost, kterou si sice už každý může stáhnout z internetu, kvůli atmosféře nočního promítání ale paří mezi nejžádanější položky v programu.

Oliver Stone jako jeden z zahraničních hostů a jeho publikum. Foto: © MFF Karlovy Vary

Oliver Stone byl jedním ze zahraničních hostů festivalu. Foto: © MFF Karlovy Vary

Právě atmosféra je jedním z důvodů, proč se na jeden z nejvýznamnějších filmových festivalů ve střední Evropě letos akreditovalo přes 12 tisíc lidí. Co atmosféru obstarává? Muž, který před projekcemi ve Velkém sále už léta skládá dolů mikrofon před plátnem a sklízí za to větší potlesk než tvůrci, kteří do stejného mikrofonu před chvíli mluvili? Nebo festivalové znělky, neboli malé komediální etudy, v nichž vystupují minulí hosté přehlídky, například Jude Law, Helen Mirren nebo John Malkovich? Či snad boje o lístky, kterých je několikanásobně méně než zájemců o ně, a fronty lidí, kteří čekají na neobsazená místa na beznadějně vyprodaných projekcích?

Autor tohoto článku si s přehlídkou každý rok spojuje unikátní festivalový rytmus. Najednou nejde o nic jiného než o filmy. Je třeba usnout na těch špatných a vydržet u těch dobrých. Lístky jsou největším bohatstvím a každá projekce najednou platí za událost. Přes rok není vstupenka do prázdného sálu multiplexu žádný kumšt. Jenže teď se za lupen na Velkou nádheru Paola Sorrentina platí zlatem a na zemi se sedí i na novinářských projekcích. Za festival lze shlédnout také více než 50 filmů, ale duševní a fyzické zdraví ohrožuje už i dvacítka titulů.

Nadílka ročníku 2013

Na letošním 48. ročníku festivalu, který obsadil lázeňské město Karlovy Vary od 28. června do 6. července, se promítlo v několika programových sekcích celkem 235 filmů z celého světa. 23 z nich mělo na festivalu světovou premiéru. Křišťálový glóbus, tedy hlavní cenu, si nakonec odneslo koprodukční válečné drama Velký sešit . Na karlovarský festival ale většina diváků ani novinářů nejezdí na filmy v hlavní soutěži – s největším zájmem se tu tradičně setkávají díla od známých režisérů, která bodovala na festivalech v Cannes, v Benátkách nebo v Berlíně. Letos se tak čekalo třeba na drama Fruitvale o nesmyslné policejní brutalitě, které získalo cenu diváků na festivalu v Sundance, nebo na indie tragikomedii o dvou silničářích Prince Avalanche oceněnou Stříbrným medvědem na Berlinale.

Velké pozornosti se dostává rovněž českým titulům. V hlavní soutěži představil úspěšný český režisér Jan Hřebejk drama Líbánky o svatbě, na kterou se vetře neznámý cizinec. Cenu diváků deníku Právo potom dostala tuzemská komedie Revival , předpokládaný hit letošního léta o návratu rockové kapely Smoke na výsluní.

Hlavní porota 48. MFF Karlovy Vary: (zleva) Ivo Andrle, Claudia Llosa, Agniezska Holland - prezidentka poroty, Sigurjon Joni Sighvatsson, Meenakshi Shedde, Frédéric Boyer, Alon Garbuz. Foto: © MFF Karlovy Vary

Hlavní porota 48. MFF Karlovy Vary: (zleva) Ivo Andrle, Claudia Llosa, Agniezska Holland - prezidentka poroty, Sigurjon „Joni“ Sighvatsson, Meenakshi Shedde, Frédéric Boyer, Alon Garbuz. Foto: © MFF Karlovy Vary

Revival je ale bohužel jen plytkou, hloupou a produktovou reklamou prodchnutou legrací, v níž se hloupě pitvoří vážení čeští herci. Na Bolka Polívku tady důchodkyně hází spodní prádlo, Miroslav Krobot tu zvrací a má průjem a Zuzana Bydžovská v několika záběrech ukazuje hýždě. Humor dále většinou tvoří to, že někdo neumí používat telefon nebo nedokáže udržet moč. O poznání lepší dojem tak zanechaly třeba české tituly Šmejdi, Hořící keř nebo Ve stínu. K vidění byl i snímek Bez doteku, který natočil teprve osmnáctiletý režisér Matěj Chlupáček.

Malý i velký festival

Na karlovarský filmový festival se každoročně nesjíždějí jen filmoví fanoušci, tvůrci, novináři a hvězdy (letos John Travolta, který dokonce předvedl taneční pohyby z Pomáda, nebo režisér Oliver Stone, jež vzbudil kontroverze na tiskové konferenci). Hotel Thermal i lázeňská kolonáda logicky přitahuje i nejrůznější lokální celebritky, které na projekcích sice nikdo neviděl, na většině večírků a v party stanech je ale jejich účast takřka jistá. Hesla „Kdo není ve Varech a nevyfotí se na červeném koberci, jako by nebyl“ se samozřejmě drží spousta lidí. V posledních letech ale takových „chytačů pochybného glamouru“ ubývá.

Režisér Jan Hřebejk získal cenu za svůj film „Líbánky“. Foto: © IFF Karlovy Vary

Režisér Jan Hřebejk získal cenu za režiji svého filmu „Líbánky“. Foto: © IFF Karlovy Vary

Kdo letos nechtěl trávit večer právě v nějakém party stanu, vydal se kyvadlovou dopravou na Goethovu vyhlídku, majestátní rozhlednu, která v době festivalu posloužila jako klub, bar a party prostor nazvaný Aeroport . Zahrála tu třeba Johana Švarcová, The Fakes nebo DJs z Rádia 1. Když se jednou z Goethovy vyhlídky vrátil do centra autobus, aby se tam zas za deset minut vrátil, vystoupila z něj partička opilých teenagerů. Prohlásili něco ve smyslu, že tam nemá cenu jezdit, že je to tam nudné a hrozné. Lepší reklamu si Aeroport samozřejmě nemohl přát.

Proč ráda jezdím do Varů?

Adéla Sovová, 22 let, studentka

Na filmový festival jezdím ráda proto, že blahodárný lázeňský vzduch v Karlových Varech léčí moje kocoviny po flámech končících v ranních hodinách v Kině Čas. Většinou jsem vyléčená ještě před tím, než Pan Skládač Mikrofonů složí mikrofony. A taky pořád čekám, kdy se mi poštěstí a s Jiřím Macháčkem oslavím jeho narozeniny.

Juliána Silvie Slivoňová, 23 let, studentka a produkční

Jezdím do Varů už několik let a je to podle mě ta nejlepší dovolená. Ve Varech je totiž všechno - milí lidé, dobré filmy, skvělé párty. Letos jsem viděla 55 filmů. Máme se sestrou několik měřítek, podle kterých vybíráme filmy. Musíme stihnout všechny půlnoční filmy, výběr Variety a severskou kinematografii. Připravíme si vlastní program a zbytek doplníme tím, co je zrovna v celkovém programu. Každý den zvládneme tak 5 až šest filmů. Na tři si vyzvedneme lístky na festival pass a zbytek „vysedíme“ ve frontě před kinem. Kdyby byly lístky na všechno, tak toho podle mě zvládneme ještě víc.

Kateřina Dvořáková, 20 let, studentka

Protože nikde jinde mi nechutnají palačinky tolik, jako v šest ráno ve frontě na lístky. Protože nikde jinde se mi nespí tak dobře, jako u příšerného filmu ve Velkém sále v Thermalu. Protože nikde jinde si nezažiju ten moment překvapení, kdy jdu na úplně neznámý film, od kterého nic nečekám, a ten mě nadchne, dojme a rozesměje. Protože nikde jinde není taková koncentrace podobně smýšlejících, nadšených lidí, kteří jsou schopní hodiny rozebírat filmy, které viděli. A taky protože nikdy nezažiju blaženější pocit, než když se po roce vrátím na místo činu, pověsím si na krk akreditaci, a vím, že v následujících dnech mě nečekají žádné starosti krom rozhodování, na jaký film jít, co si dát k jídlu a jestli si dát pivo, víno, nebo drink v Jameson stanu.

Jan Škoda

Copyright: Goethe-Institut Praha
červenec 2013

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...