Život

Znenadání králem

Foto: © Cephis BansahFoto: © Céphas Bansah
Foto: © Céphas Bansah

Céphas Bansah je v Ludwigshafenu šéfem autoservisu – doma v Ghaně je králem více než 200 000 lidí.

Poté, co zápas mezi německou a ghanskou reprezentací na mistrovství světa ve fotbale 2014 skončil nerozhodným výsledkem 2:2, rozzářil oblohu nad Ludwigshafenem obrovský ohňostroj. Ne proto, že Německo postoupilo do osmifinále, ale protože v průmyslovém městě nad Rýnem se minimálně jedna osoba radovala za oba dva týmy: Céphas Bansah, který je ve své vlasti známý jako Togbui Ngoryifia Céphas Kosi Bansah, král přibližně 206 000 příslušníků etnika Hohoe Gbi Traditional Ghana, náležícího ke kmeni Ewe.

Proč žije král ghanské etnické skupiny v Německu? A jak se ho na to zeptat?

„Při akcích mě lidé oslovují ,Králi Bansahu´ anebo mi říkají ,Výsosti´. Pro své zdejší zákazníky ale samozřejmě nejsem žádný král, naopak, tady je králem zákazník,“ říká Bansah, zatímco dává vařit vodu na kávu. Ghanské boby, pražené v Ludwigshafenu.

Setkáváme se v Bansahově domě, který leží uprostřed průmyslové oblasti, typické pro Ludwigshafen, a který leží na stejné adrese jako Bansahova autodílna. Vstup připomíná bránu do jiného světa. Dřevem obložené sloupy s umělecky ztvárněnými postavami, v úzké chodbě spousta subsaharských uměleckých předmětů a také rodinné fotografie, vyznamenání a výstřižky z novin. Bansah ukazuje nahoru: „Pojďme do obýváku.“ Obývací pokoj je zároveň jeho kanceláří. Bansah zde má hned dva trůny, na různě vysokých podstavcích reprezentativně spočívají čtyři pozlacené koruny. Podlahu zdobí umělé tygří a gepardí kůže. Bansah miluje přírodu a nesmyslné zabíjení zvířat a kácení lesů považuje za projev barbarství.

Foto: © Céphas Bansah

Sie benötigen den Flashplayer , um dieses Video zu sehen

Vúdú rituál pro německý fotbalový tým

Sedíme na pohovce, mezi polštáři s africkými motivy a s pohledem upřeným na velké černo-zlato-červené křeslo. Zadní opěrku zdobí výšivka s čísly 1954-1974-1990. V těchto letech vyhrála německá fotbalová reprezentace mistrovství světa. Snad ve snaze vyhnout se možnému nedorozumění leží na křesle balon v národních barvách Ghany.

Bansah jemužem mnoha tváří. Protestant, který si v dílně pověsil obraz papeže. Vládce, který ve své mateřštině ewe nazpíval a jako CD vydal verzi německé vánoční koledy „Ó, jedličko“ (O Tannenbaum). Člověk, který po vyřazení Ghany na mistrovství světa ve fotbale pro německé mužstvo vykonal vúdú rituál. „To díky mně Německo vyhrálo,“ říká Bansah, napůl v legraci, napůl vážně.

Bansah je dvojnásobný mistr a klade na to důraz. V Německu se vyučil mechanikem zemědělských strojů, dále navštěvoval mistrovskou školu, kde dosáhl stupně mistra automechanik. Po deseti letech v Německu si zde vybudoval dobré živobytí, oženil se s Němkou, přivedl s ní na svět dvě děti a založil si vlastní firmu.

Do Německa za vzděláním

O tom, že se tehdy v roce 1970 vůbec vydal do Německa, rozhodl jeho dědeček a zároveň předchozí vládce. Byl totiž Německem fascinován, a to i přes škody, které způsobili evropští kolonisté v západní Africe. Jeden z jeho vnuků musí do Německa na vyučenou, usoudil, a volba padla na tehdy 22letého Céphase.

Mladý Bansah se do Ghany pravidelně vracel, se svýminěmeckými kamarády třikrát zorganizoval transport sbírky na pomoc své vlasti. „Náklaďákem jsme dojeli až do Janova a pokračovali trajektem do Tuniska a pak jeli dál přes Alžír a Niger do Ghany. V osmdesátých letech to ještě šlo,“ vypráví Bansah. Sbírky organizuje dodnes. „Sháním pro Ghanu použitá kola“ – píše se na bráně do dvora vedoucího k jeho dílně. Stál rovněž u zrodu akce „Staré vrať“ – tedy staré brýle, které Bansah ve spolupráci s jedním optikem vozí do Ghany.

Foto: © Céphas Bansah
Foto: © Céphas Bansah

Následník trůnu? Protože píše pravou

V roce 1987 zemřel starý král a nevědělo se, kdo bude králem. Rada nejstarších, která v etnické skupině Hohoe volí krále, se rozpomněla na šlechetného mladého vnuka starého krále. Následníkem se měl sice teoreticky stát Céphasův otec, ten však stejně jako jeho nejstarší syn Fridolin nebyl vhodný – leváci platí v etniku Hohoe za nečisté. A tehdy si nejstarší vzpomněli na mladého Céphase. To, že žije v cizině, se radě zamlouvalo: „Nejstarší věděli, že je v tomto světě vhodné mít za krále zkušeného muže.“ Přesto trvalo ještě dalších pět let, než volba padla na Céphase Bansaha. Ten volbu přijal pod podmínkou, že zůstane v Německu a bude panovat odtud. V roce 1992 odcestoval na korunovaci do Ghany s 30člennou německou delegací včetně novinářů z ZDF.

S Bansahovým královstvím není spojen žádný diplomatický úřad. Ghana je demokratickou republikou, neměla by tedy vlastně mít žádného monarchu. Ovšem východ země si zachovává tradici pocházející ještě z předkoloniálních časů. Území Ewe kdysi patřilo Togu, ke Ghaně ho připojili až britští kolonisté. „Na naši kulturu, duchovní dědictví jsme nezapomněli,“ říká Bansah. Leží mu na srdci především zachování kultu vúdú v ghanské společnosti vedle dnes povětšinou vyznávaného křesťanství. „Vúdú neznamená nic jiného než respekt k přírodě,“ vysvětluje. Král volený nejstaršími příslušníky Hohoe proto musí před svou korunovací projít osmidenním rituálem v pralese. Bansah natahuje ruce a ukazuje na obě jizvy, které se vpravo a vlevo táhnou přes hřbet ruky – jde o připomínku tohoto rituálu: „Není snadné stát se králem. Pak ale pocítíš ducha, sílu. Hohoe chtějí mít silného krále.“

Nyní je král zde, tisíce kilometrů od svého národa, pro který chce být hlavně jedním: projektovým manažerem pro rozvinutější infrastrukturu. Přibližně osmkrát do roka odlétá do Ghany, mimo tuto dobu vede úřad jeho levoruký bratr Fridolin. Téměř denně si král a jeho zástupce telefonují či posílají emaily, poslední slovo mívá vždy Céphas Bansah. Momentálně oba organizují výstavbu vzdělávacího dívčího centra: „Žena je v společnosti vysoké postavení. Proto se Ghaně daří tak dobře.“

Když pořádáme nějaké akce, říkají mi lidé "jeho majestát" nebo "král Bansah". Ale mým zákazníkům jsem řekl, že pro ně král nejsem. Zákazník je pro mě král! Zákazníci mi nemusí říkat "pane králi". Díky nim si vydělávám na živobytí.
překlad: Martina Fejfarová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
září 2014

    Další články k tématu

    Bez safari a tančících Zulů
    Start-upový projekt „Mingle Africa“ chce čelit běžným klišé o Africe: nabízí poznávací cesty jako alternativu k dobrovolnickým programům.

    Znenadání králem
    Céphas Bansah je v Ludwigshafenu šéfem autoservisu – doma v Ghaně je králem více než 200 000 lidí... protože píše pravou.

    Afrika, mé srdce
    Díky neuvěřitelným náhodám se ze strojního inženýra Františka stal zlatopkop a zachránce deštných pralesů Frank. Dnes žije se svým "kmenem" zase zpátky v Praze, ale Afrika má v jeho srdce své pevné místo.

    Neštěstí těch druhých
    Spisovatel jako dvojí agent: najatý pomocník, ale zároveň pozorovatel na vlastní misi: špion, který sleduje sám sebe. Tak líčí Rainer Merkel svou roli na cestách po Africe, Kosovu a Afghánistánu.

    S velrybím žralokem po boku
    Dan Drahozal žije a pracuje v Džibutsku. Povolání: potapěč. Žraloci nadohled a strach z teroristických útoků jsou pro něj na denním pořádku.

    Po sametové revoluci do světa
    sametová revoluce a svoboda cestování zavedly Evu Mahrovou na novou křižovatku. Stala se průvodkyní a pobývání v buddhistických zemích jí zcela změnilo život.  

    Nějak do Afriky
    Jak 27letý Simon Rauch z Grötschenreuthu v Horní Falci cestoval po svých z Bavorska do Ugandy. 

    „Wazungu! Wazungu!“
    Jediná bílá mezi samými černochy. Tři měsíce strávila naše autorka Janna Degener s batohem na zádech cestováním po východní a jižní Africe. Komentovaná obrazová galerie.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...