Návštěva tohoto úřadu může být náročná i pro rodilého Němce. Aby se migranti ve všech těch paragrafech a lejstrech vyznali, nabízí spousta spolkových zemí asistenci a poradenství zdarma. V Brémách a Bremerhavenu takhle pomáhají Lynda Cromwell a Jan Jerzewski. Musím se přiznat, že jakmile mám jít na nějaký úřad, nemám zrovna dobrou náladu. Okamžitě si vybavím zírání na tabuli s čísly, dlouhé čekání a také náročné rozhovory s nepříjemnými úředníky. V poradenském centru pro uznávání zahraničních diplomů Bremen/Bremerhaven nic takového nehrozí. Přestože rozhovor s nimi musel vzniknout rychle, a navíc byl konec roku, který tak jako tak bývá zběsilý, naše schůzka se poměrně rychle uskutečnila. Kromě toho jsem měla štěstí, že jsem mohla hovořit s oběma poradci zároveň. Dva milí motivovaní lidé, kteří angažovaně a plní empatie vypráví o své práci a svých klientech.

V kanceláři v druhém patře Zaměstnanecké komory (Arbeitnehmerkammer) v Brémách visí na stěně velká mapa světa. Je posetá spoustou připínáčků: jedná se o místa, odkud pocházejí klienti, s nimiž poradci už nevázali kontakt a pro které podnikají rešerše. Tahle pestrá mozaika svědčí o intenzivní práci s lidmi z celého světa.

Čím specializovanější džob, tím obtížnější hledání? Ne pokaždé

Rozhodnutí, zdali diplom bude uznán nebo ne, se v Německu řídí přesně stanoveným katalogem kritérií. Přesto jednotlivé případy mohou být velmi komplikované: jakou kvalifikaci, pracovní zkušenosti, následná školení a rekvalifikace klient může doložit? A lze na německém pracovním trhu najít odpovídající profesní zaměření? Neboť pozdější potenciální zaměstnavatelé budou chtít co nejpřesněji vědět, co mohou od uchazeče očekávat.

Pokud klient v zemi, odkud pochází, pracoval například jako kuchař a může předložit odpovídající doporučení, potom uznání často proběhne bez problému. Jakmile je papírování vyřízeno, má klient velkou šanci najít práci ve svém oboru. Pracovní podmínky v kuchyni v restauraci v Dubaji nebo Singapuru se v zásadě nijak zvlášť neliší od těch v Německu, odhlédneme-li tedy od jazyka a běžně používaných surovin. Přesto případně musí jít na výtěr. Pro poradce je důležité nevzbuzovat v klientech nerealistická očekávání: „Stává se, že někdejší šéfkuchař luxusní restaurace se musí z počátku spokojit s prací v kantýně,“ říká Jan.

Pokud se klient specializoval třeba na čínské daňové právo nebo na polskou literaturu 15. století, může být obtížné rychle najít odpovídající uplatnění. Ale i v takových případech poradci radí neztrácet optimismus a porozhlédnout se po trhu práce. Protože úzká raritní specializace může být i šancí. Záleží vždy na zaměstnavateli: „Pro německou firmu, která se chce etablovat v Číně, může být odborník na čínské daňové právo to pravé,“ říká Lynda.

A co když takové povolání v Německu (už) vůbec neexistuje?

„Ani poradci ohledně uznávání diplomů neví úplně všechno,“ konstatuje Lynda. Čas od času se setkají s povoláními, která už na německém trhu práce vůbec neexistují. Nemusí se jednat o nijak zvlášť exotická zaměstnání běžná někde na druhém konci světa. Například povolání felčara (ošetřovatel ve vojenském lazaretu) je dnes v Německu známé především čtenářům historických románů, zato v Rusku jde o dodnes provozované povolání.

Co si tedy počít s motivovaným felčarem, pro kterého v Německu nejde najít obdobné zaměstnání? „Důležité je především lidi neodradit,“ říká Lynda. „Nejdříve se vždy zamýšlíme nad tím, jaké schopnosti daný klient má,“ doplňuje Jerzewski, „a jestli například dostačují k tomu, aby danému člověku bylo částečně uznáno vzdělání ošetřovatele nebo jiné zaměření. Zpravidla bývají v takové situaci nutná další školení a rekvalifikace.“ Ale důležité je i to, jaké představy má o své profesní budoucnosti klient sám: „Nejde jen o to, co člověk umí, ale i to, co by rád dělal,“ zdůrazňuje Cromwell. „Když už má někdo absolvovat doplňující vzdělání, možná se chce rovnou vydat jiným profesním směrem, vyzkoušet něco jiného.“

„Jednou k nám přijít ve většině případů nestačí,“ říká Jan. Po první konzultaci a ujasnění si cílů ohledně uznávání diplomů jde doslova o papírování. Klient musí doložit všechna možná vysvědčení, doporučení, dokladování školení a praxe. Jakmile má po kupě všechny dokumenty, pošlou se na posouzení. V tu chvíli klienti mají hotovo. Musí už jen: čekat.

Co dělat, když se všechny dokumenty ztratily?

Ten, kdo cestu do Německa mohl v klidu naplánovat, většinou nemívá potíž potřebné dokumenty doložit. Pokud něco chybí, pak se případně poprosí příbuzní doma, ať osvědčení pošlou, i dřívější zaměstnavatelé nebo univerzity většinou mívají pochopení a spolupracují, vypráví Jan ze zkušenosti: „Potom se většinou proces uznání protáhne, ale všechno je v chodu.“

Někteří uprchlíci to ale nemají tak jednoduché. Ten, kdo svoji zemi musel znenadání opustit, ten většinou neměl čas sbalit všechny dokumenty, někteří je dokonce ztratili na cestě. Co dělat v takových případech? Nemocnice nikdy nezaměstná kardiochirurga bez doložení diplomů a praxe, stavební firma nezadá někomu jen tak navržení vícegeneračního domu jen proto, že svatosvatě přísahá, že je vystudovaným stavebním inženýrem s několikaletou praxí. V současné době pomoc Lyndy a Jana často vyhledávají klienti z válečných oblastí, mnohdy již solidní němčinou popisují svoji profesní kvalifikaci – ale když se jich zeptají na příslušné dokumenty, jen bezradně pokrčí rameny. Kontaktovat příslušné úřady v zemi původu většinou nebývá úspěšné, popisuje Jan: „Ty úřady už většinou vůbec neexistují, nebo alespoň ne ve své původní formě.“

Ale ani potom nemusí být situace bezvýchodná. Když například chybí doložení absolvovaných předmětů nebo známky, lze zprostředkovat rozhovory s odborníkem, daného člověka vyzkoušet v praxi, podrobit jej znovu zkoušce. Jenže: „Takový proces velmi dlouho trvá a na rozdíl od našeho poradenství není bezplatný,“ popisuje Jan. „Náklady si žadatel musí hradit sám.

„Jazyk je alfa a omega“

Čím více kontaktu zaměstnanec se zákazníky má, tím více se od uchazeče očekávají znalosti jazyka. Pokud je někdo špičkovým dětským lékařem, je mu to k ničemu, pokud svým pacientům nerozumí. „Jazyk je alfa a omega,“ tvrdí Lynda. „Je to médium, skrze které lidé komunikují. A to neplatí jen pro pracovní trh.“ Strach z kontaktu z migranty často pramení právě v obavě, že s nimi nelze komunikovat, domnívá se Lynda. „Pokud nemůžete komunikovat, pak to většinou končí bezradností na obou stranách. Jakmile mají nějakou možnost se dorozumět, je tím překonaná první těžká překážka.“ Jan doplňuje: „Lidé, kteří se k nám chodí poradit, buď jazyk už ovládají nebo se jej chtějí naučit.“

Jakmile jsou dokumenty na cestě, musí žadatel čekat. „Žijí dál svůj život. Dál chodí do jazykového kurzu, udržují rodinný život, přivydělávají si nebo dělají dobrovolnickou práci.“ A samozřejmě se často nedočkavě dívají do schránky. Jan to uzavírá slovy: „Naše zkušenost je taková, že uznání nikdy neproběhlo dostatečně rychle.“