V očích pozorovatele

Bojovat za úsměv

Foto: © Lenka KožuchováFoto: © Lenka Kožuchová
Lenka Kožuchová pro svůj projekt "Kniha úsměvů" každý den vyfotografovala jeden úsměv – celý jeden rok.

Více než 480 oslovených lidí, přesně 365 černobílých portrétů, které ukazují tu nejkrásnější cestu do lidské duše, a 1 energická fotografka, která nosí v očích dětskou radost.

Lenka Kožuchová, studentka francouzštiny na Masarykově univerzitě v Brně, se narodila v Přerově, přestěhovala se do Ostravy a navštívila celkem 25 míst, na nichž se pod heslem „Úsměvem nic nezkazíš“ rozhodla zachytit každý den krásu jedné lidské tváře. Přirozenou krásu, která se skrývá v úsměvu každého z nás.

Fotoprojekt Lenky se zdánlivě nenápadně rozjel už koncem roku 2014, kdy se pokoušela každý den zaznamenat obyčejný život na neobyčejných záběrech. Tehdy si spolu se svou zrcadlovkou Amálkou všimla, že si lidé na ulicích oblékají úsměv jen velmi málo, a rozhodla se tuto „šedivou“ módu změnit. Od 1. ledna 2015 oslovovala nejprve kamarády a rodinu, poté i úplně cizí lidi, s otázkou a zájmem o jejich úsměv. Na své cestě narazila i na negativní odmítnutí, která ale zastínily desítky pozitivních reakcí. Výsledkem Lenčina odhodlání rozesmát svět byla Kniha úsměvů, která se každým dnem rozrůstala o fotografie focené nikoli do zásoby, nýbrž skutečně jen pro jeden konkrétní den.

Na jaře 2016 se Lenka přihlásila do crowdsourcingového projektu Hithit a během 45 dní vydání knihy podpořilo celkem 194 lidí. Lenka vybrala celkem 76 379 korun, rozdala spoustu originálních odměn a v listopadu se bude konat křest knihy.

Z nabízených odměn se nejvíce prodávalo poděkování v knize, které Lenka nakonec napsala úplně všem, co k realizaci nevšedního nápadu přispěli. Na fotkách na Facebooku bylo označeno jen pár lidí, někteří z těch, kteří přispěli, nechtěli být uvedeni ani v závěrečném poděkování. Lenka sama doplňuje, že důležitá nejsou jména, ale myšlenka a vzkaz lidem, aby se nebáli smát se. Aby se nebáli být krásní.

Vnitřní krása, sebeláska, sebechvála

Je neuvěřitelné, jak přirozené jsou všechny úsměvy, které se Lence podařilo zvěčnit. Ať už si na facebookové nebo webové stránce Každý den s úsměvem prohlédnete kteroukoli fotografii, spatříte výjimečnost, někdy skromnost, jindy otevřenost a upřímnost. A krásu. Něco, co je v každém z nás. Otázky, které Lenka pokládala a připsala spolu s odpovědí ke každé fotografii, mnohdy prozradily, jak moc se bojíme sebelásky a sebechvály, jak málo se přes den radujeme a jak přehlížíme důvody k úsměvu. I autorka musela někdy odpovídat na podobné otázky a přiblížila se tím sama sobě. Antoine de Saint-Exupéry prý řekl, že vnitřní krása člověka je očima neviditelná. Kniha úsměvů Vás přesvědčí o tom, že tato krása se viditelně odráží ve všech očích, které se smějí.


Mezi země, v nichž Lenčin fotoaparát nacházel úsměvy, patří vedle Nizozemí, Slovenska a Polska i Německo, kde letos fotografka strávila již třetí prázdniny. V maloměstech i v Mnichově jí s oslovením museli pomoct známí a její znalosti angličtiny, přesto Lenka na tyto chvilky vzpomíná velice ráda. „Němci se smějí více než my.“ Nestrojeného úsměvu „fotomodelů“ dosáhla Lenka vtipnými otázkami, uvolněnou atmosférou při focení, svou vlastní vstřícnou povahou a samozřejmě úsměvem, který staví mosty nad propastmi mezi (cizími) lidmi. Český úsměv je stejně hezký a srdečný jako německý, jen se musíme naučit ho nosit častěji, popisuje Lenka. „Někdy to bylo náročné, hlavně v neděli, kdy jsem nepotkávala tolik lidí. Ale někdy to byly zkrátka jen momentky přátel nebo naprosto neznámých lidí, které vznikly neplánovaně a nesměly v knize chybět.“

„Kniha úsměvů“ do světa

Jeden rok je poměrně dlouhá doba a Kniha úsměvů se velmi rychle stala součástí Lenčina života, do kterého jí vnesla nejen zkušenosti s fotografováním, ale také spoustu nových známých i několik přátel, se kterými je dodnes v kontaktu. Při pohledu na portréty se Lence ještě teď vybavují situace i rozhovory s lidmi na fotografii. Lenku překvapilo, kolik lidí po oslovení reagovalo přívětivě a zapózovali.

Na konci minulého roku zveřejnila Lenka poslední úsměv a začala pracovat na grafice a vydání Knihy. „Měla jsem nutkání ve focení pokračovat, ale bylo to potom i trochu vyčerpávající – trávila jsem spoustu času nejen s mým foťákem, ale i s počítačem.“ Lenčin „boj za úsměv“ se objevil v několika médiích a její fotografie se objevily na dvou výstavách v přerovském Coworkingu a v rámci dnů MUzy na Masarykově univerzitě v Brně, kde zvítězily v hlasování návštěvníků. Na otázku, co je Lenčin plán do budoucna, odpovídá rozhodně: „Fotit. Možná nějaký nový projekt.“ Mimoto má nadaná externí fotografka studentských novin MUNI jedno přání – aby se několik výtisků Knihy úsměvů dostalo do světa a cestovalo po příjemných kavárnách a galeriích, kde budou jako putovní knihy šířit radost.

Blanka Datinská

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
listopad 2016
odkazy k tématu

Další články k tématu

Vesnice, která mizí před očima
Doktor filosofie Ondrej Čechvala vyfotografoval vesnici, v níž jako dítě trávil prázdniny. Prozkoumal také to, jestli se změnil tamní život nebo jen jeho perspektiva.

Objevuj a interpretuj
Malte z Berlína pracuje po celém světě. Se svou kamerou je na cestách hlavně v Asii. Rozhovor o Maltesově lásce k cestování a jakou roli přitom hraje fotografie.

Rozostřená minulost
Fotograf Lukáš Houdek se věnuje problematice vyhnání sudetských Němců. O výstavě „Na Johanna musíš zapomenout“ v klášteře Speinshart v Horním Falcku.

Z obyčejných věcí neobyčejné
„Baví mě měnit realitu,“ říká Martin Faltejsek, 19letý fotograf, samouk, který se zabývá především autoportréty a konceptuální portrétní fotografií.

Nejsem výjimečná
S čtyřiadvacetiletou studentkou umění a fotografkou Hankou Svobodovou o jejím přístupu k vlastní tvorbě a k sobě samé.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Smát se všemu navzdory...
... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

Má dáti | dal
Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...