Lenka Kožuchová, studentka francouzštiny na Masarykově univerzitě v Brně, se narodila v Přerově, přestěhovala se do Ostravy a navštívila celkem 25 míst, na nichž se pod heslem „Úsměvem nic nezkazíš“ rozhodla zachytit každý den krásu jedné lidské tváře. Přirozenou krásu, která se skrývá v úsměvu každého z nás.

Fotoprojekt Lenky se zdánlivě nenápadně rozjel už koncem roku 2014, kdy se pokoušela každý den zaznamenat obyčejný život na neobyčejných záběrech. Tehdy si spolu se svou zrcadlovkou Amálkou všimla, že si lidé na ulicích oblékají úsměv jen velmi málo, a rozhodla se tuto „šedivou“ módu změnit. Od 1. ledna 2015 oslovovala nejprve kamarády a rodinu, poté i úplně cizí lidi, s otázkou a zájmem o jejich úsměv. Na své cestě narazila i na negativní odmítnutí, která ale zastínily desítky pozitivních reakcí. Výsledkem Lenčina odhodlání rozesmát svět byla Kniha úsměvů, která se každým dnem rozrůstala o fotografie focené nikoli do zásoby, nýbrž skutečně jen pro jeden konkrétní den.

Na jaře 2016 se Lenka přihlásila do crowdsourcingového projektu Hithit a během 45 dní vydání knihy podpořilo celkem 194 lidí. Lenka vybrala celkem 76 379 korun, rozdala spoustu originálních odměn a v listopadu se bude konat křest knihy.

Z nabízených odměn se nejvíce prodávalo poděkování v knize, které Lenka nakonec napsala úplně všem, co k realizaci nevšedního nápadu přispěli. Na fotkách na Facebooku bylo označeno jen pár lidí, někteří z těch, kteří přispěli, nechtěli být uvedeni ani v závěrečném poděkování. Lenka sama doplňuje, že důležitá nejsou jména, ale myšlenka a vzkaz lidem, aby se nebáli smát se. Aby se nebáli být krásní.

Vnitřní krása, sebeláska, sebechvála

Je neuvěřitelné, jak přirozené jsou všechny úsměvy, které se Lence podařilo zvěčnit. Ať už si na facebookové nebo webové stránce Každý den s úsměvem prohlédnete kteroukoli fotografii, spatříte výjimečnost, někdy skromnost, jindy otevřenost a upřímnost. A krásu. Něco, co je v každém z nás. Otázky, které Lenka pokládala a připsala spolu s odpovědí ke každé fotografii, mnohdy prozradily, jak moc se bojíme sebelásky a sebechvály, jak málo se přes den radujeme a jak přehlížíme důvody k úsměvu. I autorka musela někdy odpovídat na podobné otázky a přiblížila se tím sama sobě. Antoine de Saint-Exupéry prý řekl, že vnitřní krása člověka je očima neviditelná. Kniha úsměvů Vás přesvědčí o tom, že tato krása se viditelně odráží ve všech očích, které se smějí.

Mezi země, v nichž Lenčin fotoaparát nacházel úsměvy, patří vedle Nizozemí, Slovenska a Polska i Německo, kde letos fotografka strávila již třetí prázdniny. V maloměstech i v Mnichově jí s oslovením museli pomoct známí a její znalosti angličtiny, přesto Lenka na tyto chvilky vzpomíná velice ráda. „Němci se smějí více než my.“ Nestrojeného úsměvu „fotomodelů“ dosáhla Lenka vtipnými otázkami, uvolněnou atmosférou při focení, svou vlastní vstřícnou povahou a samozřejmě úsměvem, který staví mosty nad propastmi mezi (cizími) lidmi. Český úsměv je stejně hezký a srdečný jako německý, jen se musíme naučit ho nosit častěji, popisuje Lenka. „Někdy to bylo náročné, hlavně v neděli, kdy jsem nepotkávala tolik lidí. Ale někdy to byly zkrátka jen momentky přátel nebo naprosto neznámých lidí, které vznikly neplánovaně a nesměly v knize chybět.“

„Kniha úsměvů“ do světa

Jeden rok je poměrně dlouhá doba a Kniha úsměvů se velmi rychle stala součástí Lenčina života, do kterého jí vnesla nejen zkušenosti s fotografováním, ale také spoustu nových známých i několik přátel, se kterými je dodnes v kontaktu. Při pohledu na portréty se Lence ještě teď vybavují situace i rozhovory s lidmi na fotografii. Lenku překvapilo, kolik lidí po oslovení reagovalo přívětivě a zapózovali.

Na konci minulého roku zveřejnila Lenka poslední úsměv a začala pracovat na grafice a vydání Knihy. „Měla jsem nutkání ve focení pokračovat, ale bylo to potom i trochu vyčerpávající – trávila jsem spoustu času nejen s mým foťákem, ale i s počítačem.“ Lenčin „boj za úsměv“ se objevil v několika médiích a její fotografie se objevily na dvou výstavách v přerovském Coworkingu a v rámci dnů MUzy na Masarykově univerzitě v Brně, kde zvítězily v hlasování návštěvníků. Na otázku, co je Lenčin plán do budoucna, odpovídá rozhodně: „Fotit. Možná nějaký nový projekt.“ Mimoto má nadaná externí fotografka studentských novin MUNI jedno přání – aby se několik výtisků Knihy úsměvů dostalo do světa a cestovalo po příjemných kavárnách a galeriích, kde budou jako putovní knihy šířit radost.