V předsálí parlamentu
Po stopách lobbingu berlínskou vládní čtvrtí
Ulice jen několik set metrů od budovy berlínského Spolkového sněmu jsou plné turistů, davy návštěvníků si razí cestu po bulváru Unter den Linden, který je momentálně jedním velkým staveništěm, a fotí si Braniborskou bránu. Kdo sem zajde, na první pohled nevidí nic jiného než reprezentativní symbol německého hlavního města. Úplně novou perspektivu na berlínskou vládní čtvrť nabízejí prohlídky zaměřené na návštěvu míst spojených s berlínským lobbingem, které nabízí nevládní organizace „LobbyControl“. Ukazují ulice, které vedou k sídlu německého sněmu, jako místa, jež fungují jako prodloužené kuloáry německého parlamentu.
Na úvod průvodce Christoph nejprve vysvětluje základní pojmy. Lobbování pochází z anglického slova lobby, tedy předsálí v parlamentu.
„5000 lobbistů – tolik jich podle odhadů působí v Berlíně – do předsálí parlamentu se ale všichni nevejdou.“ Proto se lobbisté shromažďují v přilehlém okolí parlamentu. Protože, jak říká Christoph: „Pro lobbisty je velmi důležitá blízkost a důvěryhodný vztah k politickým činitelům.“
Více transparentnosti do vztahu politiky a lobbistických skupin
Už samotná blízkost lobbistů a politiky může být problematická, proto už tady začíná kritika LobbyControl. Neziskovku založili v roce 2005 s cílem vnést do vztahu mezi lobbistickými skupinami a politikou větší transparentnost a omezit vliv zájmových skupin na politiku a veřejnost pomocí zákonů. „V zásadě není odsouzeníhodné, když se zájmové skupiny snaží politiku ovlivňovat,“ říká Christoph. Koneckonců existují i lobbistická uskupení, která se angažují v obecně prospěšných tématech. Lobbingem se nezabývá jen hospodářská sféra, ale i nevládní organizace jako Greenpeace nebo Transparency International se snaží ovlivňovat zákony podle svých představ. A v neposlední řadě také samotná LobbyControl funguje jako lobbistická skupina.
Studijní materiály od lobbistů
„Lobbing je problematický především proto, že mezi lobbisty panuje nerovnováha moci. Kdo má lepší materiální zázemí, má ve skutečnosti taktéž snazší přístup k politickým kruhům,“ říká Christoph. Skupinka se nyní zastavuje u budovy, v níž sídlí Iniciativa za nové sociálně-tržní hospodářství (Initiative Neue Soziale Marktwirtschaft (INSM). Název organizace je lehce zavádějící, neboť INSM je lobbistické uskupení zastupující zájmy nejrůznějších svazů zaměstnavatelů, a jeho cílem je zvyšovat ochotu občanů akceptovat liberální ekonomické reformy.
INSM pracuje s poměrně novou lobbistickou strategií, která je podle Christopha stále populárnější. „Namísto přímého působení na zákonodárce se INSM snaží nepřímo zapůsobit na politické rozhodovací procesy tím, že ovlivňuje veřejné mínění.“ Tuto strategii LobbyControl velice kritizuje, protože ISNM poskytuje školám zdarma studijní materiály, které školy zčásti opravdu využívají. Hodnoty, které tyto materiály zprostředkovávají, postrádají jakoukoli neutralitu. Christoph své skupině ukazuje poměrně agresivní karikaturu kritizující společnost, která se dostala dokonce mezi témata maturitní zkoušky z politických věd.
Lobbistická strategie, kterou INSM zvolilo, je subtilnější než všechny ostatní, ale dovede být vysoce účinná. Pokud někdo úspěšně pro své názory získá veřejnost, může záhy počítat s podporou ze strany politických činitelů, kteří jsou veřejností voleni.
Námluvy s politikou
Častější jsou však klasické lobbistické metody, tedy přímý vliv na zákonodárce prostřednictvím kontaktů se zákonodárci, kterou mohou být velmi úzké, leč ne vždy nutně přátelské. Christophova skupinka se nyní zastavuje před sídlem Německých pivovarníků, tedy před budovou německého Svazu pivovarnického průmyslu. Tomuto sdružení se před několika lety podařilo společně s Německou obchodní a průmyslovou komorou, Německým fotbalovým svazem a dalšími organizacemi zabránit schválení programu prevence alkoholismu, který jako program zaměřený na mládež připravila pověřenkyně spolkové vlády zodpovědná za problematiku drog - jedním z argumentů bylo i to, že tento program by mohl ohrozit „sportovního ducha německého národa“. Docela nápadné pak bylo, že ministryně Ilse Aigner, do jejíž agendy ukončený program spadal, po úspěchu pivovarnické lobby získala každoročně udělované ocenění „Pivní ambasador“ - za své zásluhy o chmelový mok.
Christoph, který studuje politologii a pracuje jako externista při LobbyControl, by dokázal vyprávět o mnoha dalších podivných lobbystických praktikách, které používají zájmová uskupení v bezprostřední blízkosti německého parlamentu. Trnem v oku mladému aktivistovi je například takzvaný efekt otáčivých dveří: probíhající výměna poslanců, kteří z politiky plynule přecházejí do hospodářského sektoru. Tento fenomén je teď velmi rozšířený, a proto LobbyControl usiluje o zavedení tříletého období, kdy by měl být takový přesun politiků po konci jejich politické kariéry do ekonomické sféry zakázaný – stejně jako chtějí zavést povinný a transparentní registr lobbistů, jaký existuje například v USA.
