Job

Libeňský zámek, sídlo radnice osmé městské části, pravé křídlo. Na zdi skromně zařízené kanceláře visí velká nástěnka plná medailí a startovních čísel z běžeckých závodů. Půlmaratony, Velká Kunratická, Noční běh v Drážďanech. „Tam se neběželo přímo v noci, ale slunce už zapadlo, to je pravda,“ vypráví radní Prahy 8 za TOP 09 Markéta Adamová. Černé vlasy nosí na krátko ostříhané a z hnědých očí vyzařuje energie mladé sportovkyně. Když hledala způsob, jak ozvláštnit kampaň k předčasným parlamentním volbám tak, aby nemusela stát celé dny na jednom místě se stohy letáků, našla inspiraci právě v tom, co ji baví nejvíce. Jedním tahem tím vyřešila i otázku, jak zařadit oblíbený sport do nabitého programu před volbami.

Nedlouho poté, co začátkem října minulého roku oslavila devětadvacáté narozeniny, nazula Adamová tenisky a rozdávala za běhu lidem volební letáky s vlastní fotkou a jménem. Za čtrnáct dní a osmdesát kilometrů doběhla až ke Sněmovně. Po volbách už v ní zůstala.

Nejméně půl roku teď bude mít na běhání ještě méně času. Poté, co jí v letošním říjnu skončí mandát na radnici, by ráda zůstala alespoň zastupitelkou. „Práci poslance se hodlám věnovat na sto procent, ale nechce se mi z komunálu po čtyřech letech práce nadobro odcházet. Tady po vás zůstanou výsledky, na které si můžete občas doslova sáhnout. To mě velmi motivuje, ale šanci musí také dostat druzí,“ vysvětluje.

Na roli poslankyně si Adamová zvyká. Nejde podle ní ani tak o to se zorientovat v novém prostředí, ale spíše nalézt si v práci systém, v němž by se cítila pohodlně. I když je žena a patří k nejmladším mezi poslanci, zatím nevnímá, že by se k ní někdo choval jinak. „Pokud si budu dopředu říkat, že mě nebudou respektovat, protože jsem žena a mladá, přistupuji na tenhle argument. Proto nejsem příznivcem genderových kvót. Znevýhodňují lidi a otevírají prostor pro zpochybňování jejich kvalit. Mít takovou nálepku by pro mě bylo urážející.“

My nejsme asociální

Před vstupem Česka do Evropské unie chodila tehdejší gymnazistka společně s kamarády z Klubu mladých Evropanů za svitavskými seniory a diskutovala s nimi o tom, co toto členství může a nemusí přinést. Po maturitě se odstěhovala do Prahy. „Když jsem pak slyšela, že se zakládá TOP 09, chtěla jsem pomoci zevnitř.“ Nenapadlo by ji, že by se mohla dostat do komunální politiky, v Praze ale měla v plánu zůstat. „Přestože jsem se tu nenarodila, považuji se za Pražačku. Každý, kdo v tomhle městě žije, spoluutváří jeho atmosféru a budoucnost.“.

Kromě startovních čísel a plakátu Karla Schwarzenberga visí na stěně i několik fotografií. Zachycují hloučky hrajících si malých dětí a působí jako vzpomínky na školy v přírodě. Ve skutečnosti pochází z příměstských táborů, které Markéta Adamová pomáhá pořádat. Na Praze 8 se s dalšími lidmi věnuje sociálně znevýhodněným dětem a snaží se s nimi například trávit alespoň jeden volný víkend v měsíci. „Mezi lidi se dost vžila představa, že solidaritu nabízí pouze levicové strany. Být pravicový ale neznamená být asociální. Naopak. Spousta dobrovolníků, které znám, má blíž spíš ke konzervativním hodnotám,“ říká Adamová, která sama dobrovolničila v Arménii, Srbsku nebo v Maroku.

Idealismus v životě, pragmatismus v politice

Hodně postojů devětadvacetileté političky vychází z přesvědčení, že by člověk měl začít sám u sebe, a z naděje, že jeho činy nezapadnou. Když mluví, neuhýbá pohledem, dokud není s myšlenkou hotová. „Každý člověk má svou sféru vlivu. Pokud začne u malých kroků, může věci měnit,“ naráží na v české společnosti rozšířenou frustraci. Často slýchává, že nemá cenu se snažit, protože jednotlivec nemá šanci něco ovlivnit. Adamová dbá na to, že je „holka z úplně normální rodiny“. Její otec prý na to, že se dostala do Sněmovny, říká: „Já jsem kvůli tomu husy nikam nenosil.“

V Česku podle ní panuje nepoměr mezi atmosférou a skutečnou situací. Jako jednu z příčin vidí odklon od duchovních hodnot a hodnocení vlastního štěstí na základě hmotných statků. Nemateriální hodnoty ovlivněné z velké části křesťanstvím a především desaterem, jsou podle Adamové (byť se sama k žádné církvi nehlásí) pro společnost klíčové. Jako politik cítí povinnost jít lidem příkladem: „Tomu se třeba antisystémové strany snaží vyhýbat, protože asi žádnou vizi nemají. Říkají, že to tu chtějí spravit, ale už neřeknou, jak by to přesně mělo vypadat.“

Z toho důvodu se v TOP 09 cítí dobře. Vnímá ji jako stranu plnou úspěšných a aktivních lidí, která nestojí a nepadá na dvojici Kalousek-Schwarzenberg. První jmenovaný byl však přeci jen hlavním důvodem jejího vstupu do strany. Vnímá ho jako slušného, inteligentního člověka a pragmatického politika: „Pragmatismus by neměl být brán jako opak morality v politice. Pan Kalousek si na rozdíl od pana Paroubka nenechá jen dělat průzkumy, aby pak říkal lidem, co chtějí slyšet. My děláme věci, o nichž si myslíme, že jsou pro tuto republiku správné.“ A veřejnost pak musí být dostatečně vzdělaná a musí být schopna sama rozeznat, zda politik může své sliby vůbec reálně splnit.

Otevřené dveře

Markéta Adamová ani jednou za celé dvě hodiny rozhovoru nezašilhá na hodinky. Jen občas během formulování odpovědi obejme dlaněmi zelený puntíkovaný hrnek a soustředěně se do něj zahledí. Často mezi jednotlivými tématy s úsměvem prohodí, že její slova musí znít hrozně idealisticky, ale přesto to tak funguje. Politik nepřežije bez vize a ideálů.

Snaží se proto zprůhlednit politiku a eliminovat korupci. „Jeden člověk mi třeba nabízel, že bychom se mohli nějak domluvit, pokud by jeho firma vyhrála jeden konkurz. Tak to šel hodně rychle pryč. Vždycky, když mám nějaké podobné jednání, si k sobě pro jistotu někoho beru, abych nebyla sama, nebo nechám otevřené dveře,“ vysvětluje, jaké metody obvykle používá.

V politice zatím stále stoupá. Dokázala by si představit, že stranu v budoucnu povede? „Já si dokážu představit ledacos, ale není to teď můj cíl. Soustředím se na toto volební období ve Sněmovně a na to, co se můžu ještě naučit.“