Vaše webová stránka se jmenuje evropanka.com. Jak se vaše evropská identita projevuje?

Necítím se pouze jako Češka, ale taky ne pouze jako Vídeňanka nebo Rakušanka. Pokaždé když jsem přemýšlela o své identitě, došla jsem k závěru, že se cítím jako Evropanka. Myslím, že nejsem jediná. Když to řeknu banálně: dnešní mladí studenti vyjíždějí do Evropy v rámci Erasmu, zamilují se, zůstávají v cizině, zakládají rodinu. Tito lidé pak neradi spadají do nějaké škatulky, cítí, že už nejsou jen jedné jediné národnosti. V budoucna pak budeme mnohem více muset přemýšlet o tom, jak s tímto aspektem zacházet.

Nepřipadá vám divné kandidovat do voleb do Evropského parlamentu za českou stranu, když žijete ve Vídni?

Ne, právě to mi připadá evropské. Nejsem jediná, kdo někde vyrůstal, jinde studoval a úplně jinde pracuje a má rodinu. Evropa dokáže víc než jen přemýšlet v rámci národnostních škatulek, je to potřeba, protože bude nutné vytvořit důchodový systém nebo rodičovský příspěvek pro občanky a občany EU. I na to jsem svojí kandidaturou chtěla upozornit. Kromě toho jsem osobně poznala, že člověk si sebe sama a svůj původ uvědomí mnohdy teprve v zahraničí. Ze strategického hlediska lze tvrdit, že je lepší dobře znát svého partnera při jednání, ne jen domácí terén.

Jak si představujete ideální Evropu?

Pokud by Evropa byla tolerantnější, vzdělanější a emancipovaná, pak by to byla Evropa, ve které se mi dobře dýchá. Byla bych ráda, kdyby bylo možné aktuálně probíhající kritiku evropských institucí spojit s tím, že neztratíme naději v tuto tolerantní, vzdělanou a emancipovanou Evropu. Měli bychom otevřeně a efektivně diskutovat o tom, jak by se situace měla vyvíjet dál, aniž bychom si Evropu idealizovali. Zároveň tento úkol nesmíme vzdát.

Jak se stane, že se mladá žena na počátku své úspěšné vědecké kariéry jakožto politoložka rozhodne pro kariéru političky?

Pocházím z „druhého“ břehu. Zabývala jsem se politickými institucemi a občanskými hnutími a vědecky zkoumala emoce, které politika v lidech vyvolává. Mým úkolem je pozorovat a zkoumat chování politiků. Proto mě vždycky lákalo vyzkoušet, jaké to je být sama pozorována. Zároveň mi připadá přehnané hovořit o sobě nyní jako o političce. Nechci, aby mě někdo škatulkoval.

Co tedy stojí na vaší vizitce?

Svojí evropskou identitou chci ukázat, že Evropu lze definovat i pozitivně. Kromě „evropanka“ bych si na svoji vizitku napsala „ politička work-in-process“. Beru to prostě jako takový pokus a budu jej evaluovat ve volbách do Evropského parlamentu. Poté budu mít dvě možnosti: Jedna z nich je, že ve svém konání budu pokračovat a stanu se političkou. Další možnost spočívá v tom, že zůstanu vědkyní. Ať už to bude jakkoli, věřím, že díky tomu politice lépe porozumím v její komplexnosti. A o to mně vlastně vždycky šlo ze všeho nejvíc.