Veganský život bez odříkání

Foto: © privatFoto: © privat
Tereza Vandrovcová žije už tři roky jako veganka. Foto: © privat

Seznam potravin, které vegani nejedí, je dlouhý. Takto si to přinejmenším představuje člověk, který sám jako vegan nežije. To, že se vegani neživí jen cuketami a rýží, dokazuje cesta po nákupech absolvovaná s jednou vegankou.

Obchody s biopotravinami a ekologicky pěstovanými produkty nabízejí veganům ledacos. Náhražky mléka, vajec a masa jsou tu k dostání ve všech možných i nemožných variantách. Některé obchody mají v sortimentu až deset různých produktů jako náhradu vajec nebo i několik druhů veganských sýrů. V nabídce jsou také až čtyři druhy mléka. Ne každý vegan však má takový obchod nablízku. A kromě toho jsou výše uvedené produkty obvykle i velmi drahé.

Za výhodnější ceny však vegani naleznou i v běžných supermarketech ledacos z toho, po čem jejich srdce touží, vyvrací Tereza Vandrovcová běžné mylné představy o veganech. 30letá Tereza žije jako veganka už tři roky. Vzdala se všech živočišných produktů nejen v jídle, ale i u oblečení a odmítá také kosmetiku testovanou na zvířatech. „Žít vegansky neznamená automaticky utrácet mnohem víc peněz za potraviny. Když ale člověk spoustu těchto náhražkových produktů jí rád – tak jako já, může se veganské stravování prodražit,“ říká tato mladá socioložka. Tereza ale zná mnoho triků, pomocí kterých lze přesto peníze ušetřit. Například rýžové mléko si člověk může udělat sám tak, že uvaří rýži, rozmixuje ji na kaši, smíchá ji s vodou a přes plátno ji přecedí do nádoby. Takto vzniklou tekutinu lze pít. Místo vajec lze při pečení použít třeba banány a sojový jogurt. Někdy je prostě zapotřebí jen trocha kreativity a chuti experimentovat.

Italské = bezvaječné

Tereza píše disertaci v oboru sociologie a vyučuje na univerzitě, vedle toho pořádá semináře pro lidi, kteří chtějí přestat kouřit. Veganstvím se zabývá i ve svém volném čase. Provozuje na toto téma internetovou stránku, radí ohledně veganského stravování, představuje recepty a restaurace nebo referuje o chovu zvířat (nejen) v České republice.

Tereza pravidelně nakupuje v jednom malém supermarketu v pražských Nuslích. Není překvapením, že se v jejím nákupním košíku objevuje především ovoce, zelenina, čočka, kuskus a snídaňové vločky. Znaleckým pohledem si však z regálu vybírá taky čokoládu, těstoviny a jogurty, houskový knedlík, tortilly, vanilkový pudink a dokonce i zmrzlinu – a všechny tyto produkty jsou veganské!

Cashew Fluffernutter Scooter Pie, Foto: Janet Hudson, CC BY 2.0
Jak vegani mlsají? Recept najdete na flickerové stránce fotografky (anglicky). Foto: Janet Hudson, CC BY 2.0

Naučila se už například, že originální italské těstoviny jsou vždycky bezvaječné, zatímco ty české naopak obsahují vejce téměř pokaždé. Sušenky a čokoláda (hořká a marcipán) od určitých výrobců se rovněž obejdou bez živočišných surovin, podobně jako velká část tradičních českých houskových knedlíků, které se dají koupit už hotové. Kdo si při nakupování pozorně přečte nápisy na obalech, objeví navíc veganské tortellini, špecle, kukuřičné lupínky, ovocné želé nebo müsli tyčinky. Některé tortilly bývají dnes už označovány jako veganské, podobně jako jogurty a pudinky ze sojového mléka.

Veganská zmrzlina

Terezin jídelníček ale nebyl vždycky tak rozmanitý. „Ze začátku jsem jedla a nakupovala hodně jednotvárně,“ vzpomíná a přiznává, že jí nakonec pomohly rady veganské komunity: „Všimla jsem si, kolik produktů je vlastně veganských, aniž bych to byla věděla. Chodím nakupovat do běžného supermarketu a mám radost, co všechno můžu jíst. Nepřemýšlím o tom, co všechno musím vynechat.“

Za speciálními potravinami, jako jsou veganské sýry z rostlinných olejů nebo mléko z ovesných vloček, se Tereza přesto vydává do obchodů se zdravou výživou. Ale zkušenost, že by si něco musela odpírat, rozhodně nemá. Vždyť v současnosti si prý už lze koupit dokonce i veganskou zmrzlinu. Pocit permanentního odříkání jí podsouvají vždycky jen nevegani, kteří její stravování nechtějí pochopit, zdůrazňuje Tereza.

Magdalena Schluckhuber
překlad: Yvona Vašíčková

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
červenec 2014

    Další články k tématu

    Smí se vegan smát?
    Říká se, že vegané chtějí lidstvu zakázat všechno potěšení a plivou lidem do jídla v mekáči. Existuje tedy něco jako veganský humor?

    Veganský život bez odříkání
    Seznam potravin, které vegani nejedí, je dlouhý.  To, že se vegani neživí jen cuketami a rýží, dokazuje cesta po nákupech absolvovaná s jednou vegankou.

    Od zítra bez masa
    Stát se vegetariánem je jednoduché, ale zůstat jím je o něco těžší. Co člověka k vegetariánství vede a jaké jsou jeho první kroky?

    Dnes po flexitariánsku!
    Vyznavačem flexitariánské stravy je kupříkladu dalajláma. A možná i spousta jiných, kteří přemýšlejí o tom, co jedí, ale zatím nevědí, že pro jejich životní styl už existuje tento termín.

    Vegetarián, pohádková bytost
    Vegetariáni to nemají v Plzni lehké, Pouze dvě bistra ve čtvrtém největším městě Česka nabízejí výhradně bezmasou stravu. Jedním z nich je „satyr“.

    Domácí zabíjačka ve středních Čechách
    Existuje téma, které se v Česku minimálně jednou ročně objeví v titulcích médií: domácí zabíjačky. A to pravidelně tehdy, když Brusel Čechům údajně zase něco zakázal.

    Cikádu místo vepřového
    Entomofagie, pojídání hmyzu: Při pomyšlení na to přejde kdekomu ve střední Evropě chuť. Ne však Kai Sackmannovi.

    Veganské jídlo ve středověké atmosféře
    Klikaté sklepení, šenkýřka, hliněné džbánky a cínové příbory... Uprostřed jednoho severoněmeckého městečka žije duch středověku.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...