Smíšená čtyřhra | Visegrádská čtyřka

Kompost na radnici!

Illustration: © Ulrike Zöllner

#17 | ČESKO

Komunální volby v Česku naši sloupkařku zmátly. Zatímco se vyjednává o možných koalicích, jsou občanské iniciativy označovány za aktivisty. Přitom chtějí jen kompostovat, myslí si Tereza Semotamová.

Milá Moniko, milý Michale, milý Mártone,

máme za sebou zajímavé komunální volby. Volební účast byla velmi nízká – polovina země evidentně nechtěla převzít zodpovědnost a prostě zůstala doma. Vlastně je alarmující. Ale koho to ještě překvapuje? „O nás – bez nás“ byl ostatně vždy oblíbený postoj naší země. Letošní komunální volby jsou ale v něčem i důvod slavit.

Zaprvé, ANO nezvítězilo v Praze. Praha je sice republikou v republice, ale právě v Praze Babiš rozhodně chtěl vyhrát a jen do Prahy investoval 50 milionů ze 130, které padly na celou kampaň. Je to věc prestiže. Před čtyřmi roky ANO dostalo šanci Prahu změnit – o víkendu ovšem Babiš byl nucen přiznat, že ANO Prahu rozhodně nenakoplo.

Chtít žít ve městě, které jakž takž funguje, je něco nadstandardního?

Adriana Krnáčová, dosavadní primátorka a členka ANO, totiž neměla ani tušení, jak řídit město, a chyběla jí vize, co s Prahou udělat. Něco ano, ale co? A tak zpackala, co mohla: dopravní i bytová situace se zhoršila, město neinvestovalo. Dále se ukázalo, že spousta mostů je v kritickém stavu (a to až poté, co spadla lávka v Tróji, při níž se vážně zranili dva lidé). Nejhorší na tom všem ovšem není to, co se stalo, ale to, jakým způsobem Krnáčová svá selhání komunikovala. Při jedné dopravní krizi řekla, že Pražané jsou „zpovykaní“. Chtít žít ve městě, které jakž takž funguje, je totiž něco nadstandardního. Vy si zase vymýšlíte!

Moji Pražané mi rozumějí, říkával prý Mozart. Co říká Babiš dnes? Jeho Pražané mu evidentně už rozumět nechtějí. Vítězem v Praze je totiž konzervativní ODS. Tu volí ti, kteří jsou proti Babišovi, ale taky tady žádné „ty uprchlíky“ nechtějí, rádi jezdí autem a cyklisti a stavění cyklostezek jim tedy leze na nervy. V kampani ODS figurovali mimo jiné bezdomovci spící v tramvaji a lidé ve zdrogovaném stavu – i ti totiž volí a měli „slušné voliče“ mobilizovat.

Tradiční strany jako sociální demokraté a komunisté (co je to za tradici vlastně??) slábnou, protože jejich voliči (převážně senioři) tisícovky navíc a slevu na jízdném od Babiše. A za to je třeba se odvděčit.

Druhé místo v Praze obsadila Česká pirátská strana a na místě třetím se umístila občanská iniciativa Praha sobě, která původně působila jen na Praze 7. Na čtvrtém místě pak skončila koalice Spojených sil pro Prahu, které vede Jiří Pospíšil, europoslanec za TOP 09 a dlouholetý člen ODS. Doufejme, že svoji politickou minulost má v sobě zpracovanou a nebude mít nadále tendence navazovat koalici s ODS.

Z politiky, která je netransparentní, toxická a mafiánská, vzniká jen nebezpečný odpad, který příšerně smrdí.

Na tom jsou zajímavé dvě věci: levicově orientované strany jsou v Česku na vymření. Proč? Protože se v posledních letech levicově pouze jmenovaly, ale nic moc levicového nedělaly. (Sobotkovy počiny hodnotíme jakž takž pozitivně hlavně díky tomu, že po něm nastoupil oligarcha Babiš.) Zadruhé: zcela normální občané, které se dali dohromady, aby změnili Prahu, jsou nazýváni aktivisty. Vymýšlejí si nesmysly: chtějí transparentnost a cyklostezky, přestože brzo bude zima, chtějí kompostovat (ano, to je pro spoustu lidí v Česku pořád ještě velký projekt), nechtějí stavět žádné nepromyšlené městské okruhy, blokují spoustu investic, protože jsou ekonomicky nesmyslné a neekologické. Aktivismus je v Česku pořád ještě nadávka pro ty, co otravují. Přitom zrovna tihle „aktivisté“ chtějí úplně normální věci.

Kompost a kola, to je něco obyčejného, žádný aktivismus! Dokonce už Aristoteles psal o kompostování, kolo tenhle nerd ale ještě neměl. Život, svět a politika jsou plné odpadu, i moje existence jednoho dne skončí hromadou bioodpadu. Neboť kompost jsi a v kompost se navrátíš!

Jedinou možností nezanechat tu tolik odpadu, je kompostovat. Člověk má při kompostování navíc pocit, že z toho odpadu vzniká něco nového, organického. Ale z politiky, která je netransparentní, toxická a mafiánská, vzniká jen nebezpečný odpad, který příšerně smrdí – ještě léta. Kam s ním? Prosím, ne na radnici!

Proto varuji státy Visegrádu a všechny na světě: nekontaminujte sebe, své životy ani politiku své země politickým nebezpečným odpadem.

Tereza Semotamová
10. říjen 2018
Copyright: ostpol.de | n-ost e.V.


Smíšená čtyřhra #16 | Slovensko
Unsere Hoffnung stirbt zuletzt
Smíšená čtyřhra #18 | Maďarsko
Vězeňské postele pro bezdomovce


Ve smíšené čtyřhře zaznamenávají veřejnou debatu ve svých zemích Michal Hvorecký (Slovensko), Tereza Semotamová (Česko), Márton Gergely (Maďarsko) a Monika Sieradzká (Polsko), kteří se po týdnu střídají. Zkoumají témata jako je dnešní význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice.

Goethe-Instituty v Polsku, Česku a online magazín jádu zveřejňují příspěvky série sloupků s přátelským svolením a v kooperaci s ostpol – platformou pro informování o východní Evropě.

    Tereza Semotamová

    Tereza Semotamová vystudovala scenáristiku a germanistiku v Brně. Ve své dizertaci se zabývala německými rozhlasovými hrami 50. let. V současné době se věnuje psaní rozhlasových her a publicistice a překládá současnou německojazyčnou beletrii. Pracuje jako redaktorka online magazínu jádu.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...