Job

Trocha Prahy v Tel Avivu

Foto: © Isabelle Daniel

Jak se z českého stavebního dělníka stal majitel restaurace v Izraeli

Foto: © Isabelle Daniel
Foto: © Isabelle Daniel

Původně chtěl Rastoslav Pecher dovážet do Izraele jen pár českých jídel, aby utišil stesk po domově svých tamních přátel ze střední Evropy. Na pár čtverečních metrech, v jedné z postranních telavivských ulic, otevřel v roce 2002 malý hostinec, který pojmenoval po svém rodném městě „Little Prague“. Dnes je Pecher majitelem tří českých restaurací v různých městech Izraele. A jeho nový cíl zní jasně: rozšířit mezi Izraelce české pivo.

Masivní dřevěné stoly, pivní tácky s emblémem plzeňského piva a mnoho píp. V jedné z nejvíce cool čtvrtí Tel Avivu se nachází místo, které sem, jak se zdá, příliš nepatří. Pro mnohé Izraelce s evropskými kořeny ale představuje kus domova.

Neboť ten, kdo chce v Izraeli hodovat jako český velvyslanec, už dnes nemusí být diplomat. Od začátku letošního roku má kuchyň v řetězci restaurací Little Prague pod palcem bývalý šéfkuchař českého velvyslanectví v Izraeli.

Během deseti let se z rodinného podniku stala větší firma s více než 50 zaměstnanci. Český stavební dělník Rastoslav Pecher, který podobně jako mnoho dalších Evropanů odešel do Izraele po roce 2000, otevřel svou maličkou restauraci, aby svým přátelům vrátil část jejich vlasti alespoň ve formě kulinářského zážitku. A jídelní lístek je podobný všem typickým lokálům v centru Prahy – svíčková, knedlíky a nakládaný hermelín. Nejčastěji si hosté ale objednávají guláš. Pokrmy uvařené podle košer pravidel se v restauraci nepodávají, což mimochodem není v Tel Avivu žádnou výjimkou.

Foto: © Isabelle Daniel
Foto: © Isabelle Daniel

„Před deseti lety byla izraelská kuchyně mnohem orientálnější než dnes,“ říká manažer restaurace Lenny Joffe. Během vojenské služby byl jedním z prvních „štamgastů“ tohoto malého podniku. „Vyrůstal jsem spolu s ním,“ říká Joffe, který zde pracuje již sedm let.

Dnešní telavivská pobočka Little Prague je jen pár minut pěšky od malé budovy, ve které sídlila původní restaurace. Restaurace se přestěhovala už dva roky po svém otevření do ulice Allenby, jednoho z nejelegantnějších bulvárů Tel Avivu. V bývalém podniku „se totiž již nedalo vzpřímeně stát,“ vzpomíná Joffe. „Člověk měl dostatek místa jen tehdy, když si sedl. To podniku ale dodávalo domácí atmosféru, která je pro nás stále důležitá.“

Od té doby, co Little Prague sídlí v ulici Allenby a má dvě další pobočky ve městech Ashdod a Bat-Yam, přibylo hodně nových zaměstnanců. „Nicméně skoro všichni původní zaměstnanci zde stále pracují,“ říká Joffe. Kromě toho podnik v Izraeli nepřímo ovlivnil vznik mnoha nových pracovních míst, a dokonce i podniků: „Před deseti lety znal v Izraeli české pivo málokdo a nedalo se skoro nikde koupit. S otevřením a expanzí Little Prague se to zásadně změnilo. České pivo se v Izraeli stalo skutečnou značkou, dokonce byly založeny importní firmy.“

překlad: Simona Brožová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
březen 2014

    Další články k tématu

    Mládež v Terezíně
    V roce 1929 se narodila Maud Beer v moravském Prostějově a od roku 1942 sdílela s dalšími 23 dívkami malý pokoj v terezínském ghettu. Dnes je jejím domovem Tel Aviv.

    Všichni se na to zapomněli zeptat
    Izraelský režisér Arnon Goldfinger (50) zamýšlel natočit dokumentární film o telavivském bytě svých zesnulých prarodičů – pro rodinný archiv. Místo toho se dostal na stopu překvapivémumu rodinnému tajemství.

    Trochu Prahy v Tel Avivu
    Jak se z českého stavebního dělníka stal majitel restaurace v Izraeli.

    The First Sea
    Izraelští aktivisté ukazují palestinským dětem moře.

    Útěk před útokem
    Bloger Ofer Waldman popisuje, jak prožíval raketový útok na Tel Aviv 16.listopadu 2012 se svou rodinou.

    Očista v Izraeli
    Hannina cesta je film plný klišé, který nedrží pohromadě.

    Návrat do Země zaslíbené
    Berlíňanka Manuela Shimberg se rozhodla pro aliju - emigruje do Izraele.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...