Kultura

Pletací graffiti

Maria Lyng

Opletený strom © Maria Lyng

Možná vám pletení a vyšívání připadají jako činnosti, kterým se může věnovat leda tak vaše babička. Jako aktivity natolik nudné, že pokud má člověk možnost dělat cokoliv jiného, rozhodně se ručním pracím věnovat nebude. I kdyby tou druhou možností měl být úklid. Posledních pár let se však s rostoucí popularitou všeho, co je domácího původu nebo ručně vyrobeno, vrací také obliba ručních prací. Umíte si představit spojení pletení a street artu? Pokud ne, ještě jste neslyšeli o guerilla knittingu (gerilském pletení).

Pokud jde o ruční práce a pouliční umění, k oběma se vážou určité stereotypy. Pletení nebo háčkování se podle nich věnují ženy, a to obvykle doma. Graffiti je naopak považováno za činnost, kterou ovládají spíše muži a jíž provádějí samozřejmě venku. Guerilla knitting (nebo také yarn bombing) vynáší typicky domácí práci do veřejného prostoru. Pletaři obháčkovávají a oplétají stromy, potrubí, zábradlí, telefonní budky a další prvky městské zástavby.

Currywurst © Knit the City

Mateřské instinkty?

Většinou se o guerilla knittingu mluví jako o jemné, ženské formě graffiti. Nachází se v něm projev mateřských instinktů, které chtějí halit město do měkké vlny a „chránit je“. Ve skutečnosti se mu však věnují také muži (i když jsou zatím v menšině), a ačkoliv na výše zmíněných teoriích jistě něco je, pouliční ruční práce podobným analýzám vzdorují. Už tím, že málokdy berou sebe sama příliš vážně.

Hnutí odstartovala Američanka Magda Sayeg, když v roce 2005 vytvořila pletený návlek na kliku u dveří svého butiku. Líbil se nejen jí, ale také kolemjdoucím. Proto Sayeg svůj nápad dále rozvíjela pod přezdívkou PolyCotN. Ve sféře pouličního umění jsou přezdívky běžné a vymýšlejí si je také pletaři. Obvykle však netrvají na své anonymitě a spíše se baví vytvářením slovních hříček na téma pletení či háčkování. Někdy se jimi jemně strefují do slangu hip-hopové komunity: příkladem může být pletař vystupující pod přezdívkou SonOfaStitch.

Pražský Čechův most © Guerillááá

Superhrdinky se smyslem pro humor

Jelikož se zprávy se v době internetu šíří rychle, vznikla již roku 2009 v Londýně první pletací skupina a o pouhé dva roky později se poprvé slavil Mezinárodní den yarnbombingu. V prvopočátcích šlo o jednoduché vytváření návleků na pouliční předměty. Skupina Knit the City se však v posledních třech letech zasloužila o to, že se celý svět háčkování a pletení posunul o něco dál. Když vytváří instalaci pro určité místo, vypráví o něm příběh. Členky skupiny pracují pod jmény superhrdinek a humor nepostrádají ani jejich instalace. U příležitosti berlínského vydání své knihy o veřejném pletení vytvořily pro město vlněné medvědy, balónky a dokonce currywursty (špekáčky s curry).

Pletaři se nebojí vyrazit do ulic ani v České republice. V listopadu 2011 ozdobili pražský Čechův most. Jedním z jejich nejviditelnějších počinů pak bylo opletení oka ve znaku Laterny Magiky. Zúčastněné dámy popisují celou akci na svých webových stránkách a její průběh bylo možné bez potíží sledovat přímo na místě. Stejně jako jejich britské kolegyně dbají zejména na estetickou stránku projektu.

Měkčí a barevnější města?

Někteří tvůrci se však nespokojí jen s pletením, rádi naplňují celé sousloví včetně prvního slova „guerilla“. To platí pro Crocheted Olek, která ráda pracuje v masce a pod rouškou tmy. Tímto způsobem ozdobila obrovskou sochu krávy přímo na Wall Street. Její poznávací značkou je maskáčový vzor. Ani jí ovšem nechybí nadhled: princip anonymity pouličního umění zlehčuje tím, že na fotografiích svých instalací bývá maskovaná sama, a sice od hlavy až k patě včetně obličeje. Zamaskovala tak už všechno možné od bicí soupravy, přes auta a sochy na veřejných místech.

Crocheted Olek

Crocheted Olek. © Crocheted Olek

Tradice ručních prací je stará celá staletí. Ale od okamžiku, kdy expandovala do ulic, uběhlo teprve sedm let. V červnu 2012 se koná druhý Mezinárodní den yarn bombingu a už teď můžeme s napětím očekávat, co se při té příležitosti objeví na českých ulicích. Pokud se obáváte, že vůbec nic, máte ještě dost času půjčit si od babičky pletací jehlice a pokusit se zachránit situaci. Všechny nápady ještě zdaleka nebyly vyčerpány a je tu více než dostatek prostoru pro všechny superhrdinky a superhrdiny, kteří chtějí bojovat za města měkčí a barevnější.

Veronika Rollová

Copyright: Goethe-Institut Praha
duben 2012
odkazy k tématu

Další články k tématu

Nasprejované sny
Jeho tagy potkáte při procházce centrem Liberce téměř na každém kroku. V rozhovoru nám graffiti a street art umělec Pezt prozradil, jak vypadá boj sprejerů s policií a jak sprejera při malování ovlivňuje jeho osobní život.  více…

Chlupaté akvárium
Pět pražských partyzánek. Jejich pestrobarevné bomby vytvářely doma a také na dlouhých cestách metrem. Výsledek jejich přesných prací je hebký a umisťuje se na ulici. více…

Rausfrauen – Nová vlna z Mnichova
Dvě mladé ženy táhnou v noci městem a zanechávají po sobě něco jako graffiti, jenže upletené z vlny. Svými „pletkami“ tato skupina, jež sama sebe nazývá „Rausfrauen“ (Ženy venku), agituje za znovudobytí veřejného prostoru a docenění hodnoty ruční práce. více…

Pletací graffiti
Pletení a háčková je něco spíše pro babičku? Omyl. Gerilské pletení patří již nějakou dobu k pouličnímu umění a je čím dál tím oblíbenější. více…

Street-Art to go
Je graffiti výrazem městké kultury nebo jen obyčejný vandalismus? Při procházce berlínskou čtvrtí Kreuzberg se dozvíte ledasco o motivech sprejerů. více…

Poezie na veřejnosti
Básníci dnes běhají po ulicích, lepí své verše v prostoru a chtějí tím potěšit především neznámé čtenáře. Nový způsob básnění ve veřejném prostoru se jmenuje guerilla poetring. více…

Témata jádu

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...