Život

Na cestě za příběhy

Wiebke Wittenberg

Německá a česká mládež prozkoumávají regionální historii

„Pamětnice Edith Johnson prožila pochod vězňů z koncentračního tábora Neuengamme do Sandbostelu. Své dojmy dokáže živě popsat ještě dnes.“ Foto: © Wiebke Wittenberg.

Pobyt občanů Unie a jejich rodinných příslušníků všeobecně reguluje v rámci EU zákon o volném pohybu osob. Každý se smí ve své domovské zemi volně pohybovat, odtud vycestovat a v usadit se jiné zemi EU. Mladí lidé z Bremerhavenu a Plzně se nyní vydali po stopách lidí, kterým bylo toto základní právo odepřeno, po stopách těch, kteří byli na základě své etnické příslušnosti vytrženi ze své vlasti a nuceně přesídleni. Soustředili se přitom především na české nuceně nasazené během nacistické éry, jakož i na odsun sudetských Němců po roce 1945.

Krásné ženy a muži v kožených kalhotách

Všech 29 studentů se na týden vydalo po historických stopách. Na německé straně se akce zúčastnilo Školní centrum Schollových z Bremerhavenu a z Česka přicestovali studenti Masarykova gymnázia z Plzně. O projekt Na ceště za příběhy se stará organizace Antikomplex ve spolupráci s Památníkem koncentračního tábora Sandbostel.

Ještě než se účastníci ve věku 15 až 19 let mohli začít zabývat vlastním tématem jejich setkání, museli nejprve odstranit některé špatné představy o své sousední zemi. „České ženy jsou nádherné a všichni němečtí muži nosí kožené kalhoty,“ domnívali se mladí lidé. V jednom okamžiku se tak smíchala zmíněná klišé, povrchní znalosti, osobní dojmy a možná i trochu vlastní zbožná přání. „Celkově však k sobě všichni mladí lidé přistupovali velmi otevřeně a nepředpojatě,“ raduje se vedoucí projektu Wiebke Wittenberg z Antikomplexu.

Legrace během projektu. Foto: © Wiebke Wittenberg.

Všední den v táboře Sandbostel

Hlavním cílem při návštěvě Německa byla prohlídka památníku na místě někdejšího koncentračního tábora Sandbostel. Toto místo sloužilo pod názvem Stalag XB jako pracovní tábor pro válečné zajatce (včetně Čechů). Stalag XB sice nebyl vyhlazovacím táborem jako Osvětim, kde byli lidé cíleně vražděni v plynových komorách, přesto podmínky, za kterých vězni v Sanbostelu museli žít, nebyly o mnoho lepší: desítky tisíc vězňů nucené zadržení nepřežily. Tito lidé zemřeli na následky nákazy, hladu, nebo byli zavražděni, též se mluví o experimentech na lidech.

Špatné byly podmínky zejména těsně před koncem 2. světové války. V roce 1945 byl rozpuštěn koncentrační tábor Neuengamme (Hamburk) a vězni byli v regulérních pochodech smrti hnáni do jiných táborů, včetně Stalagu XB. Když tábor osvobodili britští vojáci, zděsily je zdejší poměry natolik, že měli v úmyslu zcela zničit některé vesnice v blízkém okolí. Tomu však tehdy zabránil pastor ze sousední obce.

Když už se při prvním setkání seznámíte výhradně s milými lidmi a celý týden trávíte hezké chvíle s navštěvujícími studenty, pak zjistíte nejpozději, když opět odjedou, jak užitečný a zejména krásný takový projekt může být. Proto se, stejně jako všichni ostatní těším na příští rok, až my z Německa budeme smět přijet do České republiky.

Thorben Osthaus
Školní centrum sourozenců Schollových, Bremerhaven

Ale jak přesně vypadaly životní podmínky vězňů? A jaký byl vztah mezi nuceně nasazenými a místním obyvatelstvem? Těmto otázkám se měli studenti aktivně věnovat na semináři v Sandbostelu.

„České ženy jsou nádherné a všichni němečtí muži nosí kožené kalhoty,“ domnívali se mladí účastníci. Foto: © Wiebke Wittenberg.

Těžké vzpomínky: jednotlivé osudy a líčení očitých svědků

Něco takového se však nedá provést vždy tak jednoduše: v současnosti nepřipomíná tehdejší válečné zajatce už téměř nic a také ochota obyvatel vyrovnat se s minulostí vlastního regionu není zrovna příliš výrazná. Tamní památník sice nabízí vzdělávací programy pro školy, ale ty se využívají jen zřídka. „Mnozí z mladých lidí, kteří žijí v bližském okolí, tábor vůbec neznají,“ říká Wittenberg. Důvod navíc, proč mládeži cíleně přiblížit vzpomínky tehdejší doby.

A aby se to celé nezvrhlo v suchou práci se zdroji, která se skládá pouze z čísel a faktů, rozhodli se organizátoři aplikovat metodu takzvané orální historie: kromě chápání jednotlivých osudů zahrnuje také dotazování pamětníků.

Lidé byli velmi zapálení pro věc a to se pozitivně odrazilo i na průběhu setkání. Za celou dobu jsem se nesetkal s žádným brbláním či nechutí pracovat. Největším zážitkem pro mě byl rozhovor s pamětnicí, paní Edit Johnsonovou. Její vyprávění bylo tak poutavé, že mi přišlo, jako bych já sám stál před jejím domem a na vlastní oči viděl jít po silnici zástup vězňů z koncentračního tábora.

A. Janoušek
MG Plzeň

Jedním takovým pamětníkem je Edith Johnson. Pochází z vesnice blízko památníku a jako devítiletá prožila pochod vězňů z koncentračního tábora Neuengamme do Sandbostelu. Své dojmy dokáže živě popsat ještě dnes. Vyprávěla o tíživé atmosféře a strašlivém stavu, v němž se nacházela většina vězňů. Tato skutečnost se nemohla beze stopy vyhnout ani místnímu obyvatelstvu: mnoho místních dávalo vězňům na ulici vodu tak, aby je nikdo nepřistihl, neboť to bylo – samozřejmě – zakázané. Také o osvobození tábora dovede paní Johnsonová vyprávět, jakož i o britských vojácích, jejichž zděšení ze špatných podmínek v táboře se nejprve převrhlo ve hněv proti tamnímu obyvatelstvu. „Toto vyprávění bylo jedním z vrcholů semináře,“ říká Wittenberg. „Studenti vyseli na rtech pamětnice.“


Od roku 1952 se Sandbostel využíval jako nouzový záchytný tábor pro mladé mužské uprchlíky z NDR. V malých skupinách se studenti mohli dozvědět také něco o jednotlivých osudech. Kromě toho se konkrétně navázalo na současnost. Mladí lidé se totiž zamýšleli nad tím, jak to dnes vypadá u žadatelů o azyl a imigrantů v Německu všeobecně. Jak se například vede zahraničnímu spoluobčanovi, který je momentálně pouze trpěn? A jak vypadá takový český ekvivalent?

Výzkum, polka a české písně

V březnu 2013 se chystá na oplátku návštěva Plzně. Tam bude hlavním tématem nucené vysídlení sudetských Němců z tehdejšího Československa. Cílem projektu je vytvořit brožuru jako historického průvodce regiony. Práci na ní povedou studenti i mezi návštěvami. Pět smíšených skupin bude až do dalšího setkání samostatně bádat a o výsledcích diskutovat.

Našla jsem si nové kamarády, poznala kulturu severního Německa a zdokonalila se v angličtině a němčině. Na konci týdne už se nikomu nechtělo domů a všichni chtěli zastavit čas. Bohužel přišlo loučení, poslední objetí a komická cesta domů. Na toto setkání budu velice dlouho vzpomínat a už se těším na březen, až přijedou Němci k nám do České republiky.

Markéta Vyšatová
MG Plzeň

Během společného týdne si studenti k sobě našli cestu rychle. Nejen, že se společně bádalo, ale také oslavovalo. Mladí Češi naučili Němce, jak se tančí polka, a obzvlášť český zpěv na ně udělal velký dojem. „Když se sejde několik Čechů na jednom místě, tak se najde nejméně deset písní, které se dají společně zapět,“ říká Wittenberg. „Oproti tomu naši němečtí účastníci poněkud sklíčeně zjistili, že neznají jedinou píseň, kterou by mohli zpívat všichni společně.“

Plánovaná brožura se má kompletně dokončit v červnu 2013. Bude k dostání v němčině a češtině. Za úspěšný se bude moct projekt Na ceště za příběhem označit až tehdy, když si nejen zúčastnění studenti rozšíří své znalosti, ale když projekt zasáhne i tamní obyvatelstvo, které bude citlivější ke své vlastní historii. „V ideálním případě,“ jak říká Wittenberg, „se to má stát impulsem pro nové projekty tohoto druhu.“

překlad: Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut Praha
listopad 2012
odkazy k tématu

Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

Další články k tématu

Zaplňuji díru v kultuře
Pražský kulturolog Petr Mikšíček (36) se věnuje zaniklým sudetoněmeckým obcím v Krušných horách. Zajímá se o ruiny, které vypráví o zapomenuté civilizaci vylidněné krajiny.

Z obětí v trýznitele
Fotograf Lukáš Houdek vytvořil sérii pětadvaceti fotografií, které zachycují poválečný odsun Němců a ukazují konkrétní zločiny, kterých se někteří Češi dopouštěli.

Rozostřená minulost
Nejenže postavy na rozostřených fotografiích nemají obličeje, ale jejich oděv je také otočen naopak. Dílo Na Johanna musíš zapomenout českého uměleckého fotografa Lukáše Houdka je fotoprojekt o vyhnání sudetských Němců.

Útěk do Egypta
Česko-německá skupina se vydala na kolech po trase příběhu románu Útěk do Egypta, jak ho popisuje autor Otfried Preußler. 

Hodina češtiny a něco navíc
Proč chodí mladí Němci do českého divadla? Většina základních a středních škol v Horní Falci nabízí jako volitelný cizí jazyk češtinu. Česky se tam v současnosti učí celkem 568 studentů.

Na cestě za příběhy
Mladí lidé z Bremerhavenu a Plzně pátrají po významu práva na svobodu pohybu na základě regionální historie nucené práce a vysídlení.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...