Život

Bez peněz k osvícení

Foto: © Martin NejezchlebaFoto: © Martin Nejezchleba
Jako dítě chtěl být Raphael Fellmer milionářem. Momentálně žije již tři roky bez peněz. Foto: © Martin Nejezchleba

Raphael Fellmer žije se svou rodinou již tři roky bez peněz, a to celkem dobře. Bojkotem peněz chce Raphael poukázat na plýtvání, ničení životního prostředí a vykořisťování. Příčinou této mizérie jsou barevné papírky, domnívá se Raphael.

Berlín, čtvrť Dahlem. Široké aleje, velkorysé zelené plochy, luxusní vily. Skutečnost, že Raphael Fellmer našel příbytek zrovna zde, v jedné z nejbohatších čtvrtí hlavního města, zapadá do světonázoru mladého otce od rodiny: peníze, to je to poslední, co člověk k dobrému životu potřebuje. „Protože peníze“, jak tvrdí Raphael, „činí člověka závislým, korumpují, omezují.“ V mírovém centru evangelické obce Dům Martina Niemöllera (Martin-Niemöller-Haus), žije se svou přítelkyní Nieves a malou Almou Lucií – bez placení nájmu. Raphael vypomáhá v kanceláři a na zahradě.

Jako dítě chtěl být milionářem. Aby mohl bojovat s chudobou na světě. Později si myslel, že by řešením mohla být politika. Dnes 29letý muž pochopil, že řešením je on sám. Jediným východiskem je pro Raphaela únik ze systému.

V prostorném obýváku přijímá spoustu novinářů, kteří jsou zvědaví na mladého muže, který se zřekl peněz. Zde Raphael vysvětluje, co je na směnném prostředku tak špatného. Na hranatý obličej a rozčepýřené blonďaté vlasy dopadají teplé sluneční paprsky. Osvícenou společnost, to by si Raphael přál.

Proč jsou za problémy našeho světa zodpovědné právě peníze? Jsou snad celkem praktické, nebo ne?

K penězům patří vlastnictví, materializmus, profit, lačnost. A ničení životního prostředí. Vždyť nevíme, kde naše peníze již všude pracovaly, jak špinavé jsou. Když si kupuju nějaký výrobek, i kdyby to bylo ekologické jednolitrové auto, je v něm utopena práce mnoha lidí a také spousta zdrojů. To je takzvaná šedá energie. U potravin a textilií hovoříme o virtuální vodě.

Virtuální vodě?

Přímá spotřeba vody jednoho Němce za den činí zhruba 120 litrů – při sprchování, umývání nádobí a tak dál. Virtuální vody spotřebujeme v průměru 5 500 litrů. Den za dnem! A většina lidí o tom nemá nejmenší tušení. Víc než polovina přichází z oblastí mimo EU, často ze zemí, které trpí nedostatkem vody. Průmysl okolo zvířat je celosvětově jedním z největších spotřebitelů vody. Kilo masa spotřebuje 15 000 až 16 000 litrů vody. Kilo textilu spotřebuje víc než 12 000 litrů. V Německu vyhazujeme každý rok milion tun textilu. To je neuvěřitelné plýtvání.

A odkud je ten svetr, co máš na sobě?

Od přátel, kteří ho vyřadili. Vždyť to známe všichni, máme po skříních nekonečně mnoho oblečení, které nepoužíváme. Lepší než vyhodit je dát ho někomu dalšímu.

Foto: © Martin Nejezchleba
I bez peněz se nežije špatně. Raphael žije se svou rodinou ve vilové čtvrti Berlín-Dahlem. Foto: © Martin Nejezchleba

Raphaelův žlutý svetr má sice v podpaží malou díru, ale jeho oblečení, stejně jako oblečení jeho ženy a dcery vypadá celkem normálně. A obdobně je to i se životem mladé rodiny. Dnes se už Raphael ani nenoří po hlavě do kontejneru u supermarketu, aby obstaral jídlo. Plýtvání potravinářského průmyslu dnes využívá systematicky. Uzavřel dohodu s pekárnami a bioobchody. Několikrát týdně si zde vyzvedává krabice plné jídla, které by jinak skončily v popelnici. Jedenáct milionů tun jídla vyhodí Němci každý rok. U většiny případů by tomu však mohlo být jinak.

Raphaeli, dalo by se i říct, že tvoje rodina parazituje na přebytku ostatních.

Ano! A přesně v tom tkví vtip bojkotu peněz! My jako rodina můžeme žít jen proto, že ostatní tolik plýtvají. Můžou ovšem plýtvat, jenom když vykořisťují planetu a lidi z chudých zemí. Západní společnost si žije v pěkném přebytku. Moje rodina a já žijeme z jejího odpadu.

A když peníze spálíme, zavládne světem opět harmonie?

Všude, kde existují peníze, se boří lidské vztahy. Přátelství, manželství, rodiny. Tvůj kolega v práci vydělává víc, dostává vyšší bonusy, tvůj brácha má z dědictví víc než ty. Peníze ochromují lidi, protože měří hodnotu své práce již jen penězi. Proto jsou upoutání ke své práci a zapomínají na své povolání. Peníze jim také brání v poznání, kolik světa bylo zničeno a kolik lidí bylo vykořistěno, abychom si mohli za bankovku něco pořídit. A i kdybychom kupovali jen fair trade zboží: víme, do kterých firem investuje banka peníze na našem účtu?

Že je možné žít bez peněz, o tom se Raphael přesvědčil na jedné cestě. V lednu 2010 se vydal se dvěma přáteli do Mexika. V kapse měli 100 eur. Na víza. Zbytek byl zadarmo: stopem do severní Afriky a přes Atlantik, nocování u lidí ochotných přijmout pocestné nebo v odstavených náklaďácích, konzumace toho, co zbylo ostatním, o co se chtěli s cestujícími podělit. Ještě nikdy nezažil tolik lásky a lidskosti, jak Raphael vzpomíná.

Co je tedy cílem tvého bojkotu peněz? Mají žít všichni jako ty? To by nefungovalo.

Ne. V prvé řadě chci lidi přimět k přemýšlení. O tom, jak je každý osobně propojen s utrpením světa. Ne stále ukazovat prstem na druhé, na vlády, firmy či sousedy. Já můžu ve svém životě leccos změnit, můžu převzít odpovědnost. Začíná to tím, že budu se sousedem sdílet modem na WiFi či vrtačku. Že nebudu vyhazovat jídlo. Lze sdílet auta, nabídnout cestovatelům svůj gauč, podělit se o jídlo, zahrádku nebo taky knihy. Můžeme ušetřit ještě mnohem víc a měli bychom, protože ekologická stopa nás Evropanů je tak velká, že bychom potřebovali tři až čtyři Země, kdyby všichni konzumovali tolik co my. Musíme se změnit.

Foto: © Martin Nejezchleba
Raphael se svou téměř dvouroční dcerou Almou Lucií, Foto: © Martin Nejezchleba

Tak úplně bez peněz Raphaelova rodina ale přece jenom nevyjde. Přídavek na malou Almu Lucii teče přes ekologické konto Nieves do zdravotního pojištění holčičky, které budou brzy dva roky. Španělka si tu a tam koupí i letenku. Dopravit se stopem za rodinou na Mallorcu, to by s dcerkou nešlo. Raphael to chápe. Na Mallorcu se ale přesto vydal stopem.

Koupit pro rodinu auto? V žádném případě! Při výrobě auta, jak Raphael vypráví, se spotřebuje tolik šedé energie, že by se jí mohla po deset let zásobovat průměrná čtyřčlenná domácnost.

Za pár let by se Raphael chtěl s rodinou odstěhovat na farmu. Jídlo bude čistě veganské, život povedou soběstačný a nepostavený na penězích. S dalšími obyvateli vyzkouší, jak funguje takto osvícená společnost, jaké to je, když lidé vytvářejí věci ne pro peníze, ale z vnitřního přesvědčení, z lásky. Dříve či později všichni pochopí, že toto je ta správná cesta. O tom je Raphael přesvědčen.

Martin Nejezchleba
překlad: Martina Fejfarová

Copyright: Goethe-Institut Praha
červenec 2013

    Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

    Další články k tématu

    Peníze budou, my nebudeme
    Navštívili jsme ty, co ať už z vlastní pohodlnosti nebo kvůli životním perturbacím zůstali bez domova. Většina v penězích spatřuje dobro i zkázu zároveň.

    Bez peněz k osvícení
    Raphael Fellmer žije se svou rodinou již tři roky bez peněz, a to celkem dobře. Bojkotem peněz chce Raphael poukázat na plýtvání, ničení životního prostředí a vykořisťování.  

    Výměna místo nakupování
    Móda v Berlíně – kreativní a zdarma. Odevzdáte své staré oblečení, vezmete si jiné a uděláte z toho něco zcela výjimečného. Takhle funguje Fashion Reloaded, kreativní událost v Berlíně, týkající se výměny oblečení.

    Natrhej si ovoce u silnice!
    Už tři roky umožňuje web www.mundraub.org vyhledat volně rostoucí ovocné stromy a keře, jejichž plody je možné si zdarma natrhat.

    Reklama není žádný přírodní zákon
    Berlínský „Úřad pro městský prostor bez reklam a kvalitní život“ chce město osvobodit od reklamy.

    Zálohované láhve pro potřebné
    Svým kruhem na zálohované láhve chce Paul Ketz usnadnit práci všem sběračům láhví a plechovek. Zatím se mu minimálně podařilo rozpoutat diskuzi o chudobě v Německu.

    Používat místo vlastnit
    Burza na výměnu oblečení votocvohoz.cz chce prosadit zodpovědné spotřební chování v Česku.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...