Život

Lipsko – Lvov a zpět

Matthias Mischo

Euro 2012 na Ukrajině stranou míče

Němečtí fanoušci v parku ve Lvovu, © Matthias Mischo

Mistrovství Evropy v kopané? To už je minulostí. Věznění bývalé ukrajinské premiérky Julije Tymošenkové? Západními médii do značné míry zapomenuto. Vzpomínka na zemi i lidi v pozadí fotbalového mistrovství Evropy.

Lipsko – Lvov a zpět: tři dny, více než 21 hodin za volantem, celkem 1896 km. Z Polska, druhé hostitelské země Eura toho není mnoho vidět, jen dálnice, motoresty a výstražné značky, které varují před přecházející divokou zvěří. Pokud je Švédsko zemí losů, potom je od nynějška Polsko zemí jelenů a srn.

První část cesty přes Zhořelec, Vratislav a Katovice směrem na Krakov je velice uvolněná. Cesta příjemně ubíhá na dobře postavených, téměř nových dálnicích – je ovšem nutno na nich za jízdu zaplatit mýtné v pravidelných intervalech. V poslední třetině cesty byste se ale bez navigace cítili jako Kolumbus bez kompasu. Díky podpoře techniky vás ale jemný ženský hlas provází přes nejvzdálenější polské vesnice, kterými projíždějí vozy s německými poznávacími značkami jen zřídkakdy. Klikatá jízda plná stoupání a klesání, na jejímž konci se konečně poněkud překvapivě objevuje hranice s Ukrajinou.

Habsburkové, Rusové, Němci, Poláci – a UEFA

Rychle jste identifikován jako návštěvník Eura a, ať se vám to líbí nebo ne, jste vybaven zelenou cedulkou „nic k proclení“. Přechod do cizího světa netrvá ani deset minut. Jakým nesmírným znamením domova a jistoty pro člověka je jazyk a písmo, je jednomu jasné, až když se marně snaží alespoň částečně pochopit ukrajinský jazyk a přečíst azbuku. Posledních 80 kilometrů se line rovně jako cílová rovinka na atletickém stadionu. Konečně se na obzoru objevuje Lvov, sedmé největší město Ukrajiny.


Habsburkové, Rusové, Němci, Poláci – ti všichni v uplynulých stoletích utvářeli toto západoukrajinské město i mentalitu jeho obyvatel. V prvních letních dnech 2012 je to Evropský fotbalový svaz UEFA, který oblékl Lvov pro Mistrovství Evropy podle svého gusta. Přední strana proslulé opery je zakryta obrovským pódiem, jež je určeno pro fanoušky. Skvostná květinová výzdoba ve středu města se samozřejmě nemůže šířit všemi směry, tudíž se na sebe tlačí, aby vytvořila barevně veselé logo Mistrovství Evropy v kopané.

Západ na Východě

„Říká se: doprava, za barem doprava.“ Zahajovací kolo turnaje ve Lvově je již v plném proudu, ale Andrej, majitel malé tradiční kavárny stále ještě školí své zaměstnance, aby se němečtí fotbaloví turisté cítili dobře – a našli cestu na toaletu. V místní gastronomii není rozhodně jediným, kdo takto jedná. Na mnoha místech, kde se při pozdravu a hledání stolu návštěvníci pokoušejí promluvit anglicky, bývá přátelsky opáčeno: „Můžeme také mluvit německy“. Nejen v tomto bodě splňuje Lvov pověst města směřujícího na západ.

Většina populace se však nenechá znepokojit davy fanoušků tu v černo-červeno-žluté a tu zas v červeno-černé nebo si narušit svůj denní rytmus. Dnes hraje Německo proti Dánsku. Ne všechny místní to zajímá. Po nedělní návštěvě bohoslužby prochází procesí věřících přímo malebným starým centrem města. Trhy, na kterých jsou nabízeny staré knihy, ručně vyráběné šperky a oblečení, působí jako oáza klidu a normálnosti, které obklopuje vřava (radostí) opilých Dánů a Němců dělajících mexické vlny.

Na otázku, proč mluví tak dobře německy, se hrnčíř Pavel jen krátce pousměje, zatímco rovná a posouvá své zboží na dřevěném stole: „Tento rok němčina, příští rok možná angličtina – uvidíme, mě to zkrátka baví.“ Hovorný by mohl být, se slovní zásobou to jistě nesouvisí, ale Pavel nechce hostitelskou roli Lvova a Ukrajiny dál komentovat. Nálada ve městě je prý dobrá, mnoho oslavujících lidí, spousty barev. To je zatím také jeho závěr. Kolem jeho stánku projde jen velmi málo fanoušků. Džbánky z hlíny je nezajímají, když už ano, tak plné ječného kvasu.

Stud a pochybnosti

Jen o pár set metrů dál se naskýtá úplně jiný obraz: otevřená slova a jasná politická prohlášení v tomto jinak poměrně klidně působícím městě na řece Poltavě. Již z dálky je viditelný velký plakát hlásající bílými písmeny na červeném pozadí: „Free Yulia“ (Svobodu Juliji). Protestní skupina se usadila na rozlehlém náměstí, kde si chce připomenout osud Tymošenkové. Mladí neúnavně roznášejí letáky s biografií „ukrajinské Johanky z Arku“ – nikým jiným pro své stoupence totiž není. Jen málokdo z kolem chvátajících fanoušků vrhne delší pohled na leták. Pro ně platí ME, sport, oslava. Jelena, plachá před objektivem, ale dobré nálady, je s akcí přesto spokojena. „Těšíme se z každého jednotlivce, který si s sebou vezme domů nové poznatky o situaci Tymošenkové.“

Matthias Mischo

Lvov: Bleší trh. © Matthias Mischo

Stranou toho všeho: co zbude po tak krátkém výletě do neznámého a vzrušujícího světa? Nejprve stud, že osobním důvodem cesty na Ukrajinu byla sportovní událost a ne zvědavost poznat zemi a lidi. Cizí stud, že si evropský fotbalový svaz UEFA opakovaně spletl roli pořadatele fotbalového turnaje s naivním vylepšovačem světa. Ukrajinci, kteří žijí ve zchátralém obytném bloku na předměstí Lvova, nevědí, co si počít se zbylým nablýskaným stadionem a mejdanem, který se odehrává tři týdny před jejich dveřmi a kterého se sami nemohou zúčastnit. Proto také nakonec zůstávají velké pochybnosti o tom, zda má Mistrovství Evropy v kopané na životy místních lidí, jako jsou Andrej, Pavel a Jelena, vůbec nějaký trvalý vliv.

Matthias Mischo
překlad: Viktor Poštulka
 
Copyright: Goethe-Institut Praha
červenec 2012

    Další články k tématu

    Teplo pro Ukrajinu
    Obyčejný kluk z Brna Michal Kislicki, který si říká Kody, se jednoho dne vydal na Ukrajinu a už tam zůstal. Rozhodl se pomáhat lidem na Donbasu, kde je válka.

    „Zůstaneme, dokud nezemřeme“
    Pozoruhodný dokumentární film českého režiséra Jiřího Stejskala Jáma zachycuje boj jedné svérázné ženy s ukrajinským státem.

    Lidé jsou většinou dobří
    Vojtěch Boháč cestuje jen stopem. Delší dobu strávil v Rusku a na Ukrajině, odkud psal reportáže o situaci na Krymu a válce v Donbase.

    Láska je alfa a omega všeho
    Rostislav Strojvus vykonává humanitární pomoc na Ukrajině. Působí jako kněz v Olomouci a sám pochází z Ukrajiny. Rozhovor o životě v zemi, kde se právě válčí.

    „Na dálku je to ještě drásavější, než být přímo ve víru dění“
    Khrystyna (25) a Mykola Maksymenko (27) se do Německa z Ukrajiny přestěhovali v roce 2011. Jako teenageři se účastnili „Oranžové revoluce“ v roce 2004. Deset let poté byli nuceni dramatické události na Euromaidanu sledovat na internetu.

    Lipsko – Lvov a zpět
    Mistrovství Evropy v kopané? To už je minulostí. Věznění bývalé ukrajinské premiérky Julije Tymošenkové? Západními médii do značné míry zapomenuto. Vzpomínka na zemi i lidi v pozadí fotbalového mistrovství Evropy.

    Žádné výjimky!
    „Případ Tymošenková“ a chování západních politiků. Komentář.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...