Život

„Zjevný konec byl začátek nového“

Foto: © privat
Od svých šestnácti let, kdy vypadl z balkonu ve třetím patře, je David Drahonínský připoután na invalidní vozík. Na paralympijských hrách v Londýně bude nyní reprezentovat Českou republiku v lukostřelbě.

Foto: © privat
Od svých šestnácti let, kdy vypadl z balkonu ve třetím patře, je David Drahonínský připoután na invalidní vozík. Foto: © privat

Když věšeli Davidovi zlatou medaili okolo krku na Paralympijských hrách v Pekingu, odvíjely se mu před očima všechny ty předešlé roky jako film. Viděl sebe, jak jako náměsíčný teenager padá z balkonu ve třetím patře, jak po tragické nehodě leží v nemocnici, jak už nemůže pohnout tělem a jak najednou ztrácí veškerou naději v budoucnost. Viděl své rodiče a sourozence, jak mu zas a znovu dodávají odvahu, jak se sám chce vší silou od svého strašlivého osudu odvrátit a jak vkládá každou volnou minutu do tréninku lukostřelby. Viděl, jak postupně opět nachází své místo ve společnosti a zaznamenává první sportovní úspěchy. Byl šťastný a věděl, že se i těch dalších Paralympijských her znovu zúčastní.

Tvrdý trénink pro velké momenty

Už jen několik dní zbývá do okamžiku, kdy tento třicetiletý sportovec odcestuje na Paralympijské hry do Londýna, aby tam znovu reprezentoval Českou republiku v lukostřelbě. Londýnská paralympiáda je třetí velkou mezinárodní soutěží, které se zúčastní. Na mistrovství světa v Madridu v roce 2003 sice neobstál, avšak nasbíral cenné zkušenosti: „Viděl jsem tam, jak si ostatní sportovci v mé kategorii vylepšují své vozíky a jaké používají příslušenství. Právě tam jsem se hodně naučil: protože je mé svalstvo velmi slabé, budu se muset připnout k vozíku“.

Foto: © privat

V roce 2008 v Pekingu byl už natolik dobře připravený, že hned získal zlatou medaili. David samozřejmě doufá, že i letos v Londýně opět zvítězí, nebo že si domů přiveze alespoň nějakou medaili. Těší se také na rozhovory s ostatními sportovci, kteří mají různá zdravotní postižení. A na euforii, až se spolu s ostatními slavnostně nastěhuje do olympijské vesnice.

Čtyři roky David trénoval, aby se mohl zúčastnit Paralympijských her v Londýně – dvakrát, nebo dokonce třikrát více než před soutěží v Pekingu. Nyní jsou přípravy v plném proudu. Každý týden trénuje třicet až čtyřicet hodin: v současné době vystřelí přibližně 2.500 šípů za měsíc. K tomu je potřeba připočíst fyzioterapii, posilovací trénink a duševní přípravu. Od dubna 2012 spolupracuje se sportovním psychoterapeutem. Jednou týdně mu například ukazuje cvičení proti stresu, které pak sám provádí doma. „Lukostřelba je velmi, velmi namáhavá. Musíte být silný nejen fyzicky, ale i mentálně - a také být schopen se hodně dobře soustředit,“ vysvětluje David. To je to, co je pro něj právě na tomto sportu tak vzrušující.

Multitasking i přes handicap

Foto: © privat

Nejen ve sportu je David zřejmě expertem v tom, jak zvládnout všechny ty nejrůznější nároky. Když si při oné nehodě zlomil krční páteř, mohl zprvu pohybovat pouze očima. Teprve po dlouholetém tréninku byl vůbec schopen poradit si s vozíkem.

Dnes dokáže navzdory svému postižení žít sám bez pomoci asistentů. Vedle sportu absolvoval své bakalářské a magisterské studium. Strávil jeden semestr v rámci programu Erasmus ve Frankfurtu nad Odrou. V současné době pracuje na částečný úvazek jako projektový manažer ve zdravotní pojišťovně. A mezitím si vždy udělá čas na to, aby ostatním posloužil jako vzor: navštěvuje školy, kde mluví s dětmi a mládeží. Dává rozhovory do novin, časopisů a televize. Uvažuje o napsání autobiografie. A má v úmyslu také pravidelně hovořit s lidmi, kteří jsou – stejně jako on – po nehodě náhle odkázáni na vozík.

Všem těmto lidem chce svým příběhem dodat odvahu: „V životě nepřijde nic samo od sebe, musíte využít své příležitosti. Po nehodě můžete mít dojem, že všechno končí. Ale můj příběh ukazuje, že tím teprve všechno znovu začalo.“

Janna Degener
překlad: Viktor Poštulka
 
Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
srpen 2012
odkazy k tématu

Další články k tématu

Na plný plyn s nohou na brzdě
Žurnalistka Denise Linke trpí Aspergerovým syndrem a poruchou ADHD. Ale chce světu vysvětlit, že její život je báječný. Martin Nejezchleba přináší setkání s ní, online a offline.

Inkluze začíná v hlavě
Inkluze je v módě, což je i politicky žádané. Ale stačí zákony k tomu, aby se v lidech vzbudilo povědomí o výhodách inkluzivního vzdělávání?

Rodičem navzdory hendikepu
Dovedou se duševně postižení lidé postarat o své vlastní dítě? „Zcela určitě ano,“ říkají rodiče desetiletého Holgera, kteří od narození trpí částečným mentálním postižením. „Snad, když se jim dostane výrazné podpory,“ říká jejich opatrovnice.

Praha s překážkami
S jakými potížemi se v prostředcích hromadné dopravy setkávají starší lidé, rodiče s kočárky nebo vozíčkáři? Tomuto problému se věnuje nový pražský dokumentární film.

Kavárna ticha
V berlínské kavárně Café Ole bývá relativně ticho. „Hraje hudba příliš tiše?“ Sezer Yigitoglu to neví. 30letý gastronom neslyší. Jako první neslyšící v Německu otevřel v červenci 2012 kavárnu.

Zjevný konec byl začátek nového
Od svých šestnácti let, kdy vypadl z balkonu ve třetím patře, je David Drahonínský připoután na invalidní vozík. Na paralympijských hrách v Londýně reprezentoval Českou republiku v lukostřelbě.

Putování za splněnými sny
Heřman byl vždy sportovcem. Před sedmi lety se mu však stal vážný úraz a skončil na invalidním vozíku. Nevzdal se. Již několik let podniká cykloputování, aby dodal odvahu všem ostatním.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Smát se všemu navzdory...
... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

Má dáti | dal
Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...