Dnes po flexitariánsku!
Na vegetariány dnes myslí téměř každá kantýna a také vegani už mají v potravinářském průmyslu svoje pevné místo. Flexitariánská strava zatím ale moc známá není. Jejím vyznavačem je kupříkladu dalajláma. A možná i spousta jiných lidí, kteří přemýšlejí o tom, co jedí, ale zatím nevědí, že pro jejich životní styl už existuje tento termín.
„Snažil jsem se maso jíst co možná nejmíň,“ vypráví Fabian. Rozhodujícím podnětem pro něj byla knížka Jíst zvířata (Eating Animals) od Jonathana Safrana Foera. Autor v ní popisuje americký masný průmysl se všemi jeho – ne zrovna chutnými – detaily. „Po četbě této knihy jsem radikálně změnil svoje stravovací návyky. Stalo se to ze dne na den,“ pokračuje 31letý Fabian.
Jeho stejně stará přítelkyně Julia si prošla opačným procesem. Dlouho byla vegetariánkou. Po několika letech se ale tělo začalo ozývat a hlásilo zejména nedostatek železa a vitaminu B12, a tak se ke konzumaci masa vrátila. „Samozřejmě jsem si na to zase musela trochu zvykat,“ popisuje Julia. „Někteří vegetariáni si vypěstují k masu úplný odpor, to se mi ale naštěstí nestalo. A nápad dbát zcela vědomě na to, jaké maso jím, se mi moc zalíbil.“
Vegetariánem na částečný úvazek
Fabian a Julia jsou flexitariáni. Zaujímají vědomý postoj k tomu, co jedí. Pro flexitariánství je přitom charakteristické zejména omezení spotřeby masa, aniž by ovšem došlo k jeho úplnému vyškrtnutí z jídelníčku. Někdy se flexitariánům proto také říká vegetariáni na částečný úvazek. „Naši kamarádi občas říkají, že jíme maso pocházející jen z hlazených zvířat,“ vypráví se smíchem Julia. Tak úplně od věci ale toto označení není – maso má být ze zvířat z přírodního chovu, bez vody v tkáních v důsledku ošetřování antibiotiky a hormonů, kterými se chovatelé snaží co nejrychleji dosáhnout cílové váhy zvířete.
Kromě krmení hraje také důležitou roli způsob chovu zvířat, který nesmí pouze splňovat minimální zákonné požadavky. Fabian a Julia začali nakonec odebírat maso z biostatku v regionu Münster. „Ideální je samozřejmě, když můžete statek navštívit a sami si udělat obrázek,“ říká Fabian. Julii se naopak tato myšlenka dvakrát nezamlouvá: „Kdybych telátku nejdřív hleděla do těch jeho široce rozevřených očí, zaručeně bych ho pak nemohla sníst,“ domnívá se.
Zdraví člověka anebo boj proti masovým chovům?
O co přesně tedy flexitariánům vlastně jde? O postoj proti masovému chovu zvířat? Anebo přece jen spíš o vlastní zdraví? „O obojí,“ zamýšlejí se Fabian a Julia, „ale priority jsou individuální.“ Určité rozdíly pozorují i u sebe: Fabian o něco víc zohledňuje aspekt stravy, spočívající v tom, že nám není lhostejný původ potravin, zatímco Julii jako bývalou vegetariánku zaměstnávají spíše kukadla onoho telátka.
Skutečnost, že jsou jejich motivy alespoň zčásti etické, ani jeden nepopírá. Přesto nemají sebemenší chuť pouštět se do moralizujících diskuzí ani se nijak ospravedlňovat za to, že na rozdíl od vegetariánů maso z jídelníčku úplně neodbourali. „Z jídla by se zkrátka neměla dělat žádná ideologie,“ myslí si Julia. A dodává, že jí vadí jakékoli extrémní postoje. „Ano, jíme maso. A ano, dbáme na to, odkud pochází. To je ale vše. Kvůli něčemu takovému se přece nemá smysl hádat.“
Přesto oba někdy ze zcela praktických důvodů tvrdí, že jsou vegetariány. „Dnes už se ví, co to je být vegetarián,“ říká Fabian. „Když nejdřív musíme vysvětlovat, které maso jíme a které ne, trvá to půl hodiny, a většinou to stejně nepochopí,“ dodává se smíchem.
Mimo domov se oba v zásadě stravují vegetariánsky. Výjimky? Nejsou zrovna vítány. U kamarádů na návštěvě nedávno jedli quiche s kousky šunky. Julia ze zdvořilosti nic nenamítala. Fabian také ne, ale nejdřív kousky masa v koláči nesnědl. Často v takových případech také jednoduše řekne, že už nemá hlad. „Snažím se být důsledný,“ vysvětluje svoje důvody.
Hledá se nová farma
Nedávno se Fabian s Julií přestěhovali z Münsteru do Hannoveru. Statek, kde dosud maso kupovali, je moc daleko, a tak se nyní snaží na webu najít nového dodavatele. Jeden statek u Hildesheimu vypadal nejdřív na internetu slibně, jeho návštěva ale byla nakonec zklamáním. Hledání tedy pokračuje. „Není to ovšem žádná katastrofa,“ jsou si oba zajedno. „Jíme maso stejně tak málo, že to bez něj klidně ještě několik týdnů vydržíme.“
Žít zcela v duchu vegetariánství si ale Fabian neumí představit, alespoň v současnosti ne. „To ne, na to jím maso prostě až moc rád.“ Julia naopak čas od času přemýšlí o tom, že se masa opět zcela vzdá.