„Vánek“ je znamením revoluce

Foto: © Nancy Waldmann

Na přeshraniční řece Odře mezi Polskem a Německem budou vůbec poprvé jezdit výletní lodě pro turisty

Foto: © Nancy Waldmann
Ospalý Frankfurt nad Odrou už je za námi, míjíme velký modrý oblouk městského mostu. Foto: © Nancy Waldmann

Nejdříve vás napadne, že nikdo nepřijde. Je pátek, tři čtvrtě na deset a na Odře ve Frankfurtu je klid. Za čtvrt hodiny by měla vyplout loď, kterou čeká třicetikilometrová cesta po proudu řeky podél polského břehu až do Kostřína. Nikdo tu ale nečeká, sluneční paprsky se třpytí na vodní hladině, pevnina na protější straně se noří do zářící oblohy. A město Słubice, polské dvojče Frankfurtu nad Odrou, se zdá být daleko. A tady že by se měla najednou objevit loď? Přístaviště již několik let zeje prázdnotou. Nicméně od 1. dubna je v platnosti jízdní řád zbrusu nové lodi pro přepravu cestujících s názvem Zefir, což v češtině znamená „vánek“.

Vánek představuje revoluci. Ve vnitrozemí je to na Odře od roku 1945 totiž vůbec poprvé, kdy bude výletní loď kotvit u polského i německého břehu. Po desetiletí fungovala tato řeka jako geopolitická linie studené války a byla tématem především pro politiky ve vzdálených hlavních městech. Třeba Spolková republika Německo ji až do roku 1990 jako hranici Polska vůbec neuznala. Na místě samém se o ni zajímala hlavně pohraniční stráž, která od ní držela veškerý život stranou.

Poté, co se hranice Schengenu posunuly dále na východ, může být Odra opět normální řekou pro lidi. Může se stát místem k nadechnutí, kde se dá plout lodí a užívat si proměny mezi perspektivami z jednoho i druhého břehu. Nebo bude opět místem letní dovolené tak jako před 2. světovou válkou, kdy výletníci z blízkého Berlína hojně přijížděli, aby dále pokračovali do Štětína. Nebo se stane to, co popsal starosta města Nowa Sól a iniciátor této revoluce na Odře Wadim Tyszkiewicz časopisu Polityka: Z „pramene neštěstí“ se stane „pramen štěstí“. To vše ale jen za předpokladu, že v jízdním řádu není chyba. Je totiž krátce před desátou hodinou a loď stále není na dohled.

Foto: © Nancy Waldmann
Cestující nastupují do modrobílé lodi. Ta má dvě paluby, kapacitu 90 míst a kajuty pro čtyřčlennou posádku. Foto: © Nancy Waldmann

Složitý terén

Na mole už mezitím přece jen přešlapuje několik cestujících a netrpělivě vyhlíží oběma směry. Za bzučení motoru se náhle ze zátoky słubického přístavu vynoří Vánek. Je slyšet cvakání fotoaparátů, kterými cestující a ostatní přihlížející dokumentují tento sváteční okamžik.

„Dobrý den!“ zdraví zájemce kapitán Vánku Leon Cynk a upevňuje přístupové schůdky. Cestující nastupují do modrobílé lodi. Ta má dvě paluby, kapacitu 90 míst a kajuty pro čtyřčlennou posádku, dva kapitány a dvě barmanky. Vánek nabízí hodinové okružní jízdy podle jízdního řádu a na objednávku charterové výlety za předpokladu, že nemění přístav jako dnes. Tříhodinová vyjížďka do města s pevností Kostřín, kde bude loď kotvit několik dní, vyjde na 6,50 eur nebo 25 zlotých. Ospalý Frankfurt nad Odrou už je za námi, míjíme velký modrý oblouk městského mostu, ze kterého několik kolemjdoucích sleduje tuto novou vodní atrakci. Následujících deset kilometrů až do Lebusu zůstává most jediným orientačním bodem.

Frankfurt a Słubice v dálce splývají v jedno normální město na řece. Napravo a nalevo se teď na březích rozpíná divoká příroda: les, hráze, říční luhy, volavky popelavé nebo racci. Tu a tam se objeví nějaký rybář, který chytá ryby u hrází, které tvoří vyčnívající z vody. Připomínají stožáry elektrického napětí na okresní silnici a mají náladový rozpínající se proud udržet v jeho nestálém písčitém řečišti. Odra totiž představuje v rámci vnitrozemské lodní dopravy složitý terén.

Foto: © Nancy Waldmann
Kapitán Leon Cynk je námořníkem už čtyřicet let. Foto: © Nancy Waldmann

Jako narození paterčat

Kapitán Leon Cynk je námořníkem už čtyřicet let, jeho opálená tvář je toho důkazem. Když otevře svou plně popsanou knihu jízd, dojde vám, jak důležitým vodním tokem Odra v dobách Polské lidové republiky byla. Mezi Hornoslezkou uhelnou pánví a západní Evropou se přepravovaly tisíce tun uhlí a železa. S privatizací polského vodohospodářství v roce 1998 došlo téměř k zániku oderské vnitrozemní lodní dopravy. „Dříve stát plavební dráhu čistil, dneska už bahno nikdo neodklízí,“ říká Cynk.

Kvůli měnícímu se stavu vody Odra není téměř splavná. Poslední výletní lodi na německé straně se tento stav v roce 2009 stal osudným. Za to, že má Cynk na stará kolena opět práci, vděčí převratné skutečnosti, a sice že se podařilo lodě přizpůsobit řece a ne naopak. Vánek je jednou ze dvou výletních lodí pro turisty, které byly postaveny výlučně s ohledem na specifické podmínky Odry. Maximální ponor lodi činí 70 centimetrů a tak může vyplout i při nízkém stavu vody. Sesterská loď Laguna je v provozu v jižním úseku Odry až k městu Głogów, Vánek pak na severu až ke Kostřínu, kde Odra tvoří státní hranici. Celkem se jedná o úsek dlouhý 220 km.

To znamená, že byly spuštěny dvě nové lodě pro okružní plavby. To se ve střední Evropě stává asi tak často jako narození paterčat. Na stožárech vlají vlajky Evropské unie, která na stavbu lodí přispěla šesti milióny eury a také vlajka města Nowa Sól, jejíž starosta Wadim Tyszkiewicz měl před deseti lety vizi, že by na Odře mohly plout výletní lodě. V městečku, které spravuje, zřídil přístav ještě předtím, než byly lodě hotové. A na německé straně se mu podařilo získat dva partnery, kteří byli toho názoru, že by se lodě měly zaplatit ze soukromých prostředků a provozovat komerčně. Soukromý investor se nicméně doteď nenašel a tak lodě provozuje spolek, který tvoří šest polských obcí na Odře, vyjma Frankfurtu a Eisenhüttenstadtu.

Foto: © Nancy Waldmann
Vidíme zříceninu pevnosti v Kostříně a je nám jasné, že naše plavba se chýlí ke konci. Foto: © Nancy Waldmann

Potlesk vestoje

Z pohledu kalkulujícího obchodníka by se Vánek na Odře tedy nezačal nikdy plavit. Ale první výletníci z Berlína o něm už vědí. Tihle dva chlapíci popíjející na baru kávu rádi podnikají výlety do polské krajiny v okolí německého hlavního města. Jen to vlakové spojení je špatné, říkají. Teď ale zrovna chválí polského kapitána a jeho loď za všechno, co se v jeho zemi za poslední roky udělalo.

Venku začíná být rušno. Vidíme zříceninu pevnosti v Kostříně a je nám jasné, že naše plavba se chýlí ke konci. Cestující se dívají směrem ke břehu a mnozí z nich zůstávají stát, jako by chtěli příjezd lodi oslavit potleskem vestoje. Na přídi vedle stožáru stojí Leon Cynk a se zkoumavým pohledem navádí druhého kapitána vysílačkou pod dva mosty, předtím než loď zapluje do řeky Varty. Ta zde ústí do Odry a dává tak celé krajině ještě přímořský ráz. Posledních pár stovek metrů pluje Vánek proti proudu do svého domovského přístavu. Všichni fotí.

Nancy Waldmann
překlad: Simona Brožová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
květen 2014

    Odra je středoevropský tok

    Odra pramení v Oderských vrších na Moravě a protéká Slezskem a Dolním Slezskem. Ve střední části toku tvoří hranici mezi Polskem a Německem a u Štětína ústí do Baltského moře.

    Pro německé i polské nacionalisty hrála Odra vždy důležitou roli, a to již před 2. světovou válkou. Podle „polské západní myšlenky“ usilovalo politické nacionalistické křídlo v tehdy ještě daleko východněji ležícím Polsku, aby se stát rozšířil dále na západ až k Odře a dokonce ještě za ni až tam, kde ve středověku žily polské, respektive slovanské kmeny. Po 2. světové válce vznikl „polský výzkum západu“, který měl za úkol historicky legitimizovat příslušnost „znovu získaných území“ až k linii Odry a Nisy.

    Tento „výzkum západu“ byl odpovědí na německý „výzkum východu“, který zkoumal dějiny Němců na východ od Odry a Nisy již od 19. století. Během Třetí říše měl tento výzkum vědecky podpořit politiku germanizace na Východě. Dokonce i po roce 1945 existoval v Německé spolkové republice „výzkum východu“ a linie Odry a Nisy byla jako polská hranice uznána teprve v roce 1990.

    Odra a jejích několik málo mostů jsou dodnes místem pro velká politická usmiřovací gesta. Na mostech přes Odru si politici rádi potřesou rukou. Tak tomu bylo již za dob NDR, kdy se na „proudu přátelství“ konaly srazy pionýrů s vlajícími prapory. Ale i v posledních dvaceti letech patří Odra mezi oblíbená místa, kde se proklamuje evropské přátelství. Nejdůležitější událostí byl v tomto směru vstup Polska do Evropské unie v roce 2004. Naposledy se jednalo o setkání prezidentů Polska a Německa na podzim roku 2013, kdy Bronisław Komorowski a Joachim Gauck společně přešli most mezi Frankfurtem a Słubicemi.

    Další články k tématu

    Zážitky z hranice
    Překročení hranice dnes už není žádné dobrodružství. V Evropě je to prostě normální. Ale tak to vždy nebylo. To ví dobře autorka jádu Jana a vypráví rodinný příběh.

    Tady začíná Evropa!
    Ani ne 250 metrů leží od sebe Frankfurt nad Odrou a Słubice. Přesto je překročení mostu, který spojuje – nebo od sebe odděluje – obě města, malý kulturní šok.

    „Vánek“ je znamením revoluce
    Na přeshraniční řece Odře mezi Polskem a Německem budou vůbec poprvé jezdit výletní lodě pro turisty. Jedna z nich nese název Zefir, což v češtině znamená „vánek“.

    Více než příhraniční město
    Frankfurt nad Odrou a Słubice, dvojčata na německo-polské hranici, se společně představují jako „Evropské dvojměsto“. Jak vznikalo společné logo?

    Mládí bez hranic
    Osmnáctiletá Marie Kempen pochází z Herzogenrathu. Toto německé město leží přímo na hranici s nizozemskou obcí Kerkrade.

    Mezi dovolenou a všedním dnem
    Jochen Löbel vede hotel na německo-české hranici. Bezprostředně se jej dotýkají politická rozhodnutí v Berlíně, Praze a Bruselu – jak pozitivně, tak negativně.

    Před a po Schengenu
    V roce 2006 zdokumentovali Nicolas Pannetier a Simon Brunel všechny hraniční přechody tehdejšího schengenského prostoru. Co se tam od té doby změnilo?

    Zaplňuji díru v kultuře
    Pražský kulturolog Petr Mikšíček (36) se věnuje zaniklým sudetoněmeckým obcím v Krušných horách. Zajímá se o ruiny, které vypráví o zapomenuté civilizaci vylidněné krajiny.

    Témata jádu

    #Klartexte – Na rovinu
    Pozorné, nevzrušené a kritické přijímání médií pomáhá. Ten, kdo rozumí a umí rozpoznat mechanismy mediální manipulace a dezinformace, minimalizuje riziko, že bude podveden. To je cílem našeho projektu #Klartexte. více...

    Na venkově
    Klišé o venkově a provinčnosti existuje (ve městě) spousta. Ale co je na tom vlastně pravdy? Porozhlédli jsme se. více...

    Smíšená čtyřhra | V4
    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...