I na severovýchodě Německa řeší turista nejedno dilema: Usedom, Rujána nebo přeci jen raději Darß-Fischland? Pomyšlení na přeplněné pláže a promenády, plně obsazené penziony a hlavně kolony aut na silnicích dovedou pokazit náladu mnohým ještě dřív, než na dovolenou vyrazí. Jestliže je člověk student z malého severoněmeckého města, je pro něj lepší podnikat v letních měsících výlety raději do jiných regionů Německa, pokud se tedy člověk nechce vracet domů ještě vystresovanější, než když odjížděl. Nebo je nutné znát způsob, jak se velkému přívalu turistů vyhnout. Já jsem měla přesně jeden volný den v týdnu na to, abych si odpočinula a natankovala novou energii před blížícím se zkouškovým obdobím. Cíl cesty byl hned jasný – ostrov Hiddensee - a to hned z několika důvodů.

Je letní sobotní den v Greifswaldu. Je docela brzy ráno, a tak se na svět dívám ještě trošku unavenýma očima. Během půl hodiny nás vlak – mě a mou kamarádku – doveze do Stralsundu. Pokračujeme na kolech. Jedeme kolem domů z červených cihel typických pro hanzovní města směrem do malého přístavu, v němž už trajekt vyhlížejí také další turisté. Fronta na lístky je ale relativně krátká, a tak za několik minut už lístky pro nás a naše kola třímáme pevně v rukách. Na horizontu mezitím už rozeznáváme trajekt, který nás odveze na naši kratičkou dovolenou. Při nakládání trajektu je třeba se obrnit trpělivostí. Kola se skládají systematicky jedno vedle druhého podle toho, kam kdo jede. Trajekt vyplouvá a my si užíváme jedinečný výhled a mořský vítr ve vlasech.

Míjíme Rujánu a řadu plachetnic a za necelé dvě hodiny vstupujeme na ostrov Hiddensee. Z přístaviště Neuendorf vyrážíme na sever ostrova. Hlavně žádný stres, do odjezdu posledního trajektu nám zbývá celých pět hodin času, které využíváme k poznávání krásných detailů ostrova Hiddensee. A je jich opravdu požehnaně. Máme pocit, že se místní obyvatelé turistům nijak nepodbízejí, ale ostrov láskyplně utvářejí tak, aby se jim zde žilo dobře. Nejsou tu žádné obchody s levnými suvenýry nebo předražené restaurace a kavárny, kterým by šlo o to, co nejrychleji vyprázdnit kapsy příchozích turistů. Místo toho ostrov nabízí čerstvě upečené koláče, umění místních hrnčířů a švadlen a samozřejmě všudypřítomnou pestrou škálu obložených housek s rybami a jiných rybích pokrmů z vlastního, regionálního rybolovu. Příroda a osídlení zde harmonicky existují vedle sebe a to je právě to, čím je ostrov Hiddensee specifický – působí autenticky, a to i přes velký počty turistů.

Skladba návštěvníků ostrova Hiddensee je pestrá. Od malých rodin přes partičky teenagerů, skupinky seniorů až po dvacetileté individuální turisty. Ostrov láká návštěvníky po celý rok, se vzestupnou tendencí. To už ale nikoho nijak zvlášť nepřekvapí. V době, kdy se skoro denně v médiích mluví o „energetické revoluci“ a „trvalé udržitelnosti“ se zdá, že ostrov Hiddensee úplně perfektně zapadá do životního modelu nové sebevědomé generace. Všechno se prudce mění, ale tento ostrov působí jako kousek země, který žádnou změnu nepotřebuje, protože tady se v souladu se „zeleným“ životním stylem žije neustále. A to se nezmění ani v příštích desetiletích. Tato odolnost na návštěvníky vyzařuje cosi velmi uklidňujícího.

To nejlepší, co tento baltský ostrov nabízí, však zatím nebylo zmíněno. Na Hiddensee totiž nejezdí téměř žádná auta a téměř vůbec se tu tedy nevyskytují zplodiny z aut. Je to něco, co jsem ocenila a především ucítila hned po prvních minutách pobytu na ostrově. Výborné cyklostezky se klidně linou krajinou, podél hrází při pobřeží, vedou mezi staveními. Cestu neruší žádné hlučné motorky, ani šílení řidiči aut. Místo toho potkáváme koňská spřežení, ale především pěší turisty a jiné cyklisty. I když se příchozí po ostrově velmi dobře rozprostřou, je jedno místo, kde se nakonec všichni stejně potkají. A to je maják Dornbusch na severu ostrova, který musí vidět opravdu každý, a kdo chce může zdolat jeho vrchol.

Pohled na hodinky nám bohužel připomíná návrat domů. Bez aspoň krátkého osvěžení v moři na závěr této minidovolené si to ale neumíme představit. Voda je teplejší, než jsem myslela, a při houpání v mořských vlnách se nádherně přemýšlí o zážitcích celého dne stráveného na tomto ostrově. Odpočaté a unavené tlačíme naše kola na loď. Při pohledu do tváří ostatních pasažérů je jasné, že jsou na tom podobně. Bylo to krásné, Hiddensee! Určitě přijedeme znovu.