Dějiny nemají smysl

Foto (Ausschnitt): Bundesarchiv, B 145 Bild-P008041, CC BY-SA 3.0Foto (výřez): Bundesarchiv, B 145 Bild-P008041, CC BY-SA 3.0
Kolínský dóm a jeho okolí kolem konce druhé světové války, zdroj: Foto (výřez): Bundesarchiv, B 145 Bild-P008041, CC BY-SA 3.0

„Po bitvě je každý generál.“ Tato stará známá pravda vzala vítr z plachet už nejednomu historikovi. Jako například Reinhart Koselleck – byť je sám také historikem. Koselleck bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších a zároveň nejoriginálnějších německých historiků období po druhé světové válce.

Historické události 20. století podněcují snahy vytvářet mezi historickými událostmi souvislosti a tím dějinám dávat smysl. Tak třeba: Byla Výmarská republika odsouzena k zániku od samého počátku nebo byl její pád logickým důsledkem Versaillské mírové smlouvy? Články, které byly na toto téma napsány, by vydaly na několik sborníků.

Podle historika Reinharta Kosellecka je už tato otázka sama o sobě špatně postavená. Kdo minulým generacím vyčítá jejich chyby už se znalostí toho, co následovalo, si to velmi zjednodušuje. Většinou až s odstupem času se totiž ukáže, jaké alternativy a jiné možnosti řešení přicházely v úvahu. Dát si do souvislosti dvě a více historických událostí umí přece každý.

Francouzsko-německé podání ruky

Podobně kriticky Koselleck vnímá i tak zvaný historický determinismus. Ten vychází z přesvědčení, že veškeré události jsou předurčeny podmínkami, které jim předcházejí. V tomto duchu zastává marxistická teorie tezi, že existence různých společenských tříd nutně musí vyústit v třídní boj.

Při takovém přístupu záleží jen na tom, ke komu mluvíme a co chceme říkat. A v tu chvíli se historiografie stává tendenční. Historik, který posloupnost historických událostí vnímá jako sled logicky navazujících příběhů a má tendenci hledat v dějinách červenou nit, událostem připisuje smysl, který pravděpodobně nikdy neměly.

Jako příklad uvádí Koselleck usmíření mezi Německem a Francií. Když si německý kancléř Helmut Kohl a francouzský prezident François Mitterrand několik desetiletí po krvavé bitvě u Verdunu na někdejším bitevním poli podali ruce, tak ani skutečnost smrti několika set tisíc vojáků nezískala více smyslu. A to přestože by se tato událost setkání obou státníků bez té předcházející nikdy neuskutečnila.

Koselleck podporuje názor, aby hledání smyslu v dějinách bylo přenecháno teologům, jejichž interpretační vzorce se podle něj nacházejí „mimo vědecký diskurz“. Neboť spatřovat v historických událostech boží znamení je beztak záležitost, kterou vědeckými postupy nelze ani doložit ani vyvrátit.

Francouzský prezident Francois Mitterand a německý spolkový kancléř Helmut Kohl si v roce 1984 na někdejším bitevním poli ve Verdunu symbolicky podali ruce.

Skutečné dějiny neexistují

Co by tedy mělo být úkolem historiků? Koselleckovým cílem nebylo, aby historií samotnou popřel smysl celého historiografického aparátu. Protože historiografii jde ve své podstatě také o pouhé rozkrývání faktů: kdo byl za co odpovědný, kdy a proč. A samozřejmě též o to, zda srovnatelné procesy odehrávající se v průběhu dějin mají také podobné důsledky. To je ale trochu něco jiného než otázka smyslu.

Ve svém oboru však Koselleck přesto nebyl všemi oblíbený. Kolegům historikům tvrdil, že „skutečné dějiny“, po kterých historici pátrají, neexistují. Historie je vždy produktem příslušné historiografie, protože „každé dějiny jsou sami o sobě nesmyslné. Skutečné dějiny se ukáží teprve ve chvíli, kdy se stávají minulostí“. Jednoduše řečeno: historie je to, co z ní udělají historici. A pro někoho může být takové prohlášení urážlivé.

Zároveň Koselleck svou esejí Vom Sinn und Unsinn der Geschichte (O smyslu a nesmyslu dějin) publikovanou poprvé v roce 1998 ve svém oboru naznačil zcela nový směr historických věd: subjektivní výklad historie.

Isabelle Daniel
překlad: Martina Stejskalová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
březen 2014

    Reinhart Koselleck

    Reinhart Koselleck (1923-2006) byl jedním z nejvýznamnějších německých historiků období po druhé světové válce. Po celý život jej kolegové vnímali jako outsidera, ale velmi originálního. Žádný jiný německý historik zřejmě neměl takový vliv na konceptuální historii jako on. Mimo samotnou historiografii se proslavil zejména jako tvůrce pojmu Sattelzeit, kterým označoval dobu na pomezí raného novověku a moderny. Hluboké politické a společenské turbulence této doby, mezi nimiž nejvýznamnější byla Francouzská revoluce, způsobily zásadní změnu politického uvažování. Klíčové pojmy jako „občan“ nebo „stát“ získaly zcela nový náboj a jiné jako například „imperialismus“ nebo „třída“ se teprve utvářely. Koselleck je rovněž autorem pojednání Vom Sinn und Unsinn der Geschichte (O smyslu a nesmyslu dějin). Osm let po jeho smrti esej znovu vydá nakladatelství Suhrkamp-Verlag jako součást připravovaného sborníku.

    Další články k tématu

    Cesta, která stála za to
    František Kriegel († 1979) pocházel z dnešní Ukrajiny a do někdejšího Československa přišel studovat. Byl významnou postavou pražského jara a významným českým vlastencem.

    Mládež v Terezíně
    V roce 1929 se narodila Maud Beer v moravském Prostějově a od roku 1942 sdílela s dalšími 23 dívkami malý pokoj v terezínském ghettu. Dnes je jejím domovem Tel Aviv.

    Olomoucká revoluce začala v divadle
    Ivana Plíhalová byla jednou z těch, co stáli v čele sametové revoluce v Olomouci. Herečka Moravského divadla Olomouc se 25 let po revoluci vracela do komunální politiky.

    Pokrytectví ze společnosti nezmizelo
    Zdeněk Matějka v srpnu 1968 působil na velvyslanectví ve Washingtonu. Po revoluci byl náměstkem Jiřího Dienstbiera st. Jaký byl život člověka, kterému oba režimy přinesly i to dobré?

    Cesta je domov
    Ve 23 letech podepsala Dáša Vokatá Chartu 77. O tři roky později byla tato písničkářka československého undergroundu vyhoštěna. Po listopadu ’89 se v jejím životě leccos změnilo, i když ne vždy k lepšímu.

    Dějiny nemají smysl
    „Po bitvě je každý generál.“ Tato stará známá pravda vzala vítr z plachet už nejednomu historikovi. Jako například Reinhart Koselleck – byť byl sám také historikem.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...