Zamrazit touhu po dítěti

Foto: © privatFoto: © privat
Lékař asistované reprodukce Jörg Puchta je velkým fandou takzvaného social freezingu. Foto: © privat

Čím dál více žen si nechává zamrazit vajíčka a tím i touhu po dítěti. Společnosti Facebook a Apple svým zaměstnankyním tuto ne zrovna levnou proceduru (stojí kolem 20 000 dolarů) dokonce jsou ochotné zaplatit. Kritici to považují za pokrytecké a vnímají to jako vykořisťování pracovních sil ženského pohlaví. Lékař zabývající se asistovanou reprodukcí Jörg Puchta naproti tomu tvrdí, že díky takzvanému social freezingu ženy mají více moci a za negativními reakcemi je prý neodbornost.

Zpravodajství o fenoménu „social freezing“ v německých médiích je bezmála obsesivní – nejpozději od chvíle, co firmy Facebook a Apple na podzim roku 2014 zveřejnily, že hodlají zaměstnankyním zaplatit zamrazení vajíček – jakožto příklad prorodinných opatření. V Evropě tato nabídka vyvolala vlnu pobouření, byla vnímána mimo jiné jako „zhoubný signál“. Firmy jsou prý „prolhané“, Spiegel Online pak jejich nápad označil jako „perverzní“.

Důvodem tvrdé kritiky je předpoklad, že firmám jde jen o to, aby zaměstnankyně „v nejlepších letech“ nepřestaly pracovat. Další argumenty proti „social freezingu“ se týkají především vysokého věku, ve kterém ženy později mají děti přivést na svět. V čem přesně má být jednodušší skloubit rodinu s prací místo začátkem třicítky v polovině čtyřicítky?

„Obrovská revoluce v lékařství“

Lékař věnující se problematice reprodukce Jörg Puchta z mnichovské reprodukční kliniky „Kinderwunsch Zentrum an der Oper“ pro tyto skeptické názory nemá pochopení. Social freezing je pro něj „reakce na hormonální pilulky“, jejíž zavedení v 60. letech bylo rovněž spojené s masivní kritikou. Díky této pilulce ženy podle něj dosáhli větší nezávislosti. Díky social freezingu je už tolik netlačí čas, nemusí řešit svůj věk.

„Ženy tak získávají větší moc. Tím, že vajíčka mohou použít v takovém stavu, v jakém je nechají zamrazit, získávají vládu nad svojí plodností. V medicíně to představuje obrovskou revoluci,“ říká Puchta. Kritiku social freezingu považuje za ideologicky motivovanou – podle něj vychází z antiamerických tendencí v Německu.

Přitom téma je méně americké, než by jeden čekal. Ani samotný pojem „social freezing“ nepochází ze Spojených států. Tam se používá čistě technický pojem oocyte cryopreservation nebo prostě egg freezing. Podle Puchty si od zavedení social freezingu v Německu v roce 2007 nechalo vajíčka zamrazit 1200 žen. A je jich čím dál více. Poté, co se firmy Apple a Facebook kladně vyjádřili k použití této metody v USA, se prý počet pacientek v jeho mnichovské klinice zdvojnásobil. „Právě je to šílený boom,“ vypráví lékař.

Photo: Human ovum examined fresh in the liquor folliculi, 1918; Wikipedia.org, public domain
Photo: Human ovum examined fresh in the liquor folliculi, 1918; Wikipedia.org, public domain

Pacientky nerady hovoří

Konkrétní ženy, které svá vajíčka nechávají zmrazit, v médiích (zatím?) téměř nevystupují. Přestože téma bývá pojednáváno často a vydatně, je spojeno s jistou stigmatizací. Proto ztroskotal i plán pro tento článek několik pacientek vyzpovídat. Ne že by žádné takové ženy nešlo najít, jen žádná z nich nebyla ochotná o důvodech svého rozhodnutí veřejně promluvit – ani anonymně.

„Rádi prověříme možnost, zdali by bylo možné zprostředkovat Vám nějakou naši pacientku, která absolvovala social freezing, abyste ji mohla vyzpovídat pro Váš článek,“ reagovalo oddělení styku s veřejností kliniky. Okamžitě však následoval dotaz, zda bude klinika Kinderwunsch Zentrum an der Oper v článku zmíněna jako „renomované“ pracoviště nabízející možnost social freezingu. Z rozhovoru s pacientkou tedy sešlo. Poté, co jsem vysvětlila, že mi nejde o to soudit renomé kliniky, jsem měla možnost vést rozhovor s Dr. med. Jörgem Puchtou.

Ženy, které na kliniku přicházejí s přáním zamrazení vajíček, popisuje jako „pragmatické, úspěšné a zaměřené na budování kariéry“. Většina z nich děti chce, ale ne na vrcholu své kariéry. Bývá jim v průměru kolem 30 let. Asi polovina z nich je ve vztahu, ale ne s mužem, se kterým by si přály založit rodinu. „Hodně pacientek mi to řeklo na rovinu. Takže evidentně věří tomu, že vhodný partner ještě přijde,“ vysvětluje Puchta.

Odkládat rozhodnutí

To, že tím pojmenovává argument proti social freezingu, Puchtovi nikterak nevadí. Odkládat rozhodnutí, neochota se vázat a iluzorní postoj, že si přece zaslouží něco lepšího, to jsou negativa, která kritici social freezingu vyčítají. Puchta tyto argumenty zná, příčiny této kultury ale nevidí v technických možnostech jako třeba zmrazení vajíček.

Prý se v zásadě jedná o preventivní opatření. Průměrně se zmražená vajíčka v nádobce naplněné dusíkem uchovávají pět let, pak se nechají rozmrazit. Ve většině případů bývá důvodem rozmrazení fakt, že dárkyně vajíček otěhotněla přirozeným způsobem, vysvětluje Puchta. Od roku 2007 měl ve své péči 31 těhotenství vzniklých díky social freezingu, v současné době provází pět těhotných žen. Pravděpodobnost, že žena otěhotní ze zamražených vajíček, je asi 50 procent, tvrdí lékař. Účelový optimismus? Jiní experti totiž vyrukovali s mnohem pesimističtějšími prognózami: v televizním pořadu ARD-Morgenmagazin vystoupila profesorka Marion Kiechleové, vedoucí bioetické komise bavorské státní vlády, a naději na dítě, které vzejde z vajíček, které byly odebrány ženě pod 35 let, odhadla na 8 procent.

Puchta na tuto námitku reaguje rozzlobeně. Závěry lékařky Kiechleové prý vycházejí ze zastaralého datového záznamu, který obsahuje také statistiky fertilizačních opatření, než byl social freezing roku 2007 zaveden. Osmiměsíční pravděpodobnost je potom hloupost. Puchta ujišťuje, že nejpozději při druhém fertilizačním pokusu žena většinou otěhotní. „Nemá to žádná rizika. Kdybych byl žena, udělal bych to stejné.“

Německé firmy na to jdou jinak

Některým velkým německým firmám se nápad zaměstnankyním financovat zmrazení vajíček nelíbí. „Nic takového neplánujeme,“ tak na můj dotaz reaguje komunikační oddělení v BMW. Ve firmě Siemens jsou na moji otázku připraveni o něco lépe. Tiskový mluvčí Michael Friedrich vysvětluje, že chystají co se prorodinné personální politiky týká, něco jiného.

„Jsme toho názoru, že bychom našim zaměstnankyním a zaměstnancům měli umožnit lepší podmínky věnovat se práci i rodině, pokud o to mají zájem,“ vysvětluje tiskový mluvčí firmy. Jako příklady takových family friendly opatření vyjmenovává flexibilní pracovní dobu, možnost pracovat z domova, jesle a školu v blízkosti pracoviště a příspěvek na hlídání.

Isabelle Daniel
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
březen 201ř

    Další články k tématu

    Zamrazit touhu po dítěti
    Čím dál více žen si nechává zamrazit vajíčka a tím i touhu po dítěti. Stoupenci této metody "social freezing" považují za revoluci v lékařství. Kritici s ní mají etické problémy.

    Proti státu
    Domácí porody v Česku sice nejsou zakázané – zákon ale zamezuje tomu, aby u nich byly přítomné porodní asistentky. Dvě Češky proto žalují stát u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

    Dětství v kůži superhrdiny
    Nosí ze školy samé jedničky a pak se ještě starají o rodiče. „Superděti“ mnohdy ani netuší, kolik toho na nich leží. Napětí a neustálý tlak se ale postupem času stejně někde projeví.

    Rodičem navzdory hendikepu
    Dovedou se duševně postižení lidé postarat o své vlastní dítě? „Zcela určitě ano,“ říkají rodiče desetiletého Holgera, kteří od narození trpí částečným mentálním postižením. „Snad, když se jim dostane výrazné podpory,“ říká jejich opatrovnice.

    Kočárkem k solidaritě
    Za projev solidarity sklidila firma prodávající kočárky vedle všeobecného uznání také řadu rasistických poznámek a výhružek. A vůbec nehrálo roli, že jde o pomoc čerstvě novorozeným paterčatům. Projevy nenávisti vyvolal jejich romský původ.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...