Kočárkem k solidaritě

Firma DanielaAlexandra Kiňová (vpravo) s kočárky pro paterčata. Foto: © Firma Daniela

Alexandra Kiňová (vpravo) s kočárky pro paterčata. Foto: © Firma Daniela

Za projev solidarity sklidila firma prodávající kočárky vedle všeobecného uznání také řadu rasistických poznámek a výhružek. A vůbec nehrálo roli, že jde o pomoc čerstvě novorozeným paterčatům. Projevy nenávisti vyvolal jejich romský původ.

Alexandře Kiňové je dvacet tři let. S přítelem Antonínem po synovi Antoniovi plánovali ještě jedno miminko. Nakonec zjistili, že jich Alexandra čeká rovných pět. Takovou šanci má zhruba jedna ze 48 milionů nastávajících matek. Paterčata jsou událostí, která budí zájem médií i veřejnosti. Jejich dokonce tak málo, že jim Wikipedie věnuje samostatnou stránku, kde jich je uvedena většina od počátku dvacátého století. Mít vlastní odkaz na internetové encyklopedii ale asi bylo to poslední, nad čím Antonín s Alexandrou přemýšleli, když miminko plánovali.

Ze zákona mají matky paterčat nárok na zvýšenou pomoc od státu v podobě ošetřovatelky a porodné získávají pouze k prvnímu dítěti. Když se v médiích objevila zpráva o „pražském zázraku“ (tak celou událost nazývá zahraniční tisk), našlo se mnoho lidí, kteří rodičům nabídli pomoc. „Českomoravská asociace dvojčat a vícerčat“ založila konto, na němž nasbírala několik desítek tisíc korun, a některé firmy pak nabídly hmotnou pomoc.

Kolínská firma Daniely Caltové, která prodává kočárky, byla mezi nimi. Sestavila speciální kočárek pro paterčata a darovala ho rodičům. Toto by se dalo označit jako charitativní čin, který si zaslouží uznání. Jde však o okamžik, kdy se příběh zlomil a uhnul zcela jiným, pro české renomé nepříliš lichotivým směrem. Internetové diskuse začaly totiž zaplavovat protiromské rasistické komentáře.

Závist a rasismus

Facebookovou stránku firmy paní Caltové začali někteří uživatelé dané sociální sítě bombardovat nadávkami a výhružkami. Xenofobií a závistí prosáklé komentáře už povětšinou smazala, přesto se mezi zbylými dá vypátrat i „doporučení“ uživatele Vaška Atari Chytila. Jeden uživatel se totiž oháněl čtyři roky starým článkem o čtyřčatech a vyčítavým tónem se tázal, zda firma pomohla i jim. Chytil mu poradil, aby se „utíkal opalovat, aby chytil barvu“. Paní Caltová ale dodává, že se jim přímo do očí nikdo nic říct neodvážil, „raději se schovávali za monitory svých počítačů. Zároveň nám ale z celého světa chodilo mnoho souhlasných reakcí.“

Podle jejích slov se záporné reakce nahromadily především v první vlně, během několika málo hodin po uveřejnění informace. Když se firma rozhodovala o darování kočárku, nehrála barva pleti vůbec žádnou roli. Šlo o pouhý projev solidarity a samozřejmě i o firemní politiku, v níž dary vícerčatům fungují jako jistá forma reklamy a rozšíření povědomí o vlastní firmě.

Daniela Caltová s budoucí matkou Alexandrou Kiňovou. Foto: © Firma Daniela

Daniela Caltová s budoucí matkou Alexandrou Kiňovou. Foto: © Firma Daniela

Radovat se, ne závidět

Jak paní Caltová v oficiálním prohlášení na stránce její firmy píše, nejčastější argumenty v komentářích se nesly v duchu ‚jsem těhotná, proč mi take nedáte kočárek zadarmo?’. Proto vysvětluje, podle jaké logiky firma v případě vícerčat obvykle postupuje: čtyřčata získávají zadarmo jeden kočárek, který je pro dvojčata, pro dvě zbylé děti se musí ještě koupit, ale v případě paterčat získají všechny děti kočárek zdarma. Podaří-li se někomu přivést na svět šesterčata, může si, řečeno s nadsázkou, přát, co jen bude chtít.

V tomto článku, který firma v reakci na nenávistné komentáře a výhružky uveřejnila, se majitelka podivuje, proč tolik lidí vyvádí z míry jeden jediný kočárek: „Je mi líto, kolik nenávisti a závisti ve Vás je, místo abyste se radovali doma, i když třeba jen z jednoho dítka. Myslím, že si nikdo nedokážete představit, co tuto rodinu čeká. A je jedno, jakou barvu pleti nosí. Mediální zájem za pár dní pomine a budou celý život na vše sami.“

Za rodinu se postavil i liberecký exprimátor Jan Korytář. I jemu pak docházely negativní ohlasy a někdo dokonce zablokoval facebookovou stránku jeho politického hnutí. Trvalo několik dní, než se ji podařilo opět spravovat. Korytář varuje před stále sílícím trendem projevů nenávisti: „Z Romů se tímto tempem může stát otloukánek, na kterém se bude vybíjet frustrace části společnosti, která se obrátila podle mého názoru velmi nesprávným směrem. Romové za korupci a špatně fungující stát nemůžou.“

Pomocná ruka stále napřažená

I přes všechen stres, kterým si všichni zúčastnění prošli, by Daniela Caltová v dalším podobném případě jednala stejně. Přesto ji však šokovalo, že jsou lidé schopni vyšilovat kvůli jednomu kočárku, který se v množství peněz, které rodina bude muset vložit do jejich ošacení a výživy i během dalších let, ztrácí jako vzduchová bublina uprostřed oceánu. Nenávistné slovní útoky ji od další pomoci neodradily. Naopak, jednou měsíčně se s rodinou vídá a navzájem se povzbuzují.

Vzpomíná na to pokaždé, když se s nimi potkává: „Žasnu nad tím, jak pět malých tvorečků prožívá svoje první týdny a nyní už měsíce. Vidět vedle sebe pět dětských postýlek a v každé jednoho drobečka, je úžasný pohled, ale zároveň to ve mně vyvolává chvění z toho, kolik práce a starostí celou rodinu natrvalo čeká.“ Nakonec ale poštvávači a autoři anonymních výhružek přeci jen „slaví“ malé vítězství. Velká část peněz, které se nasbíraly na konto pomoci paterčatům, přijde na pořízení ochranných sítí do oken, aby byla rodina v bezpečí před případným vhozením molotovových koktejlů z rukou neonacistů, které před čtyřmi lety ve Vítkově popálily na 80 % těla tehdy dvouletou Natálku.

Klára Bulantová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
listopad 2013

    Další články k tématu

    Úspěch navzdory vší pravděpodobnosti
    Příběh jako stvořený pro hollywoodský trhák: Nizaqete Bislimi jako dítě z nemajetné uprchlické rodiny udělala navzdory všem překážkám kariéru v advokacii a zabývá se cizineckým a azylovým právem.

    Vyrovnat se s historií je bolestivé
    Historie jej zajímala od malička. Postupem času se začal věnovat 20. století a „problémům, které jsou pořád ještě aktuální“. Od roku 2005 je Michal Schuster kurátorem Muzea romské kultury.  

    Lety: vepřín nebo památník?
    Na místě někdejšího koncentračního tábora v Letech dnes stojí vepřín, za jeho přesun majitelé požadují 1 miliardu korun.

    Nezůstávat stranou
    Rozhovor s ředitelkou muzea romské kultury o pravicovém extremismu a celkové problematice nynější situace Romů v České republice.

    Obchod s chudobou
    Josefov má problém s byty. Má jich přespříliš pro ty, kteří ve městě nejsou vítáni. Přitom se ale staly velkým byznysem. Podnikatelé totiž nově objevili „sociální“ bydlení.

    Veřejnost ve střehu
    Iniciativa „Ne Rasismu“ se snaží dosáhnout toho, aby Češi, kteří s protiromskými a neonacistickými tendencemi nesouhlasí, nezůstávali v ústraní, ale naopak o sobě dali vědět.

    Český rasismus na síti
    Rasistické vtipy (často o Romech) jsou bohužel často garanten pro lajky na Facebooku. Rasistická žumpa čerpá hlavně z vymyšlených zpráv.

    Kočárkem k solidaritě
    Za projev solidarity sklidila firma prodávající kočárky vedle všeobecného uznání také řadu rasistických poznámek a výhružek. A vůbec nehrálo roli, že jde o pomoc čerstvě novorozeným paterčatům. Projevy nenávisti vyvolal jejich romský původ.

    Vyprávěním proti předsudkům
    Hluční, špinaví a práce se štítící: takové předsudky vůči Romům jsou v Česku bohužel stále ještě hojně rozšířené. Trojdílný dokumentární komiks O přibjehi staví proti tomuto stereotyp vzrušující zkušenosti Kevy, Albíny a Ferka – tří Romů, jejichž životy už nemůžou být rozdílnější.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...