Urban Legends
Klikni na mapu a objev urban legends z celého světa
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
 Transcript EN (PDF, 81 KB)Transcript DE (PDF, 72 KB)
| |
Bielefeldské spiknutí
Bielefeldské spiknutí, nazývané také bielefeldský podfuk, vypustil do světa v roce 1994 tehdejší student informatiky Achim Held. Tento nápad, který původně vznikl jako večírkový žert a který prohlašuje, že toto fádní město na okraji Teutoburgského lesa vůbec neexistuje, se rychle stal městskou pověstí.
Rob Vegas (skutečným jménem Robert Michel) narozený v roce 1984 v Bielefeldu (alespoň jak tvrdí on sám) je tvůrcem show a studentem politologie. Na síti vede Rob-Vegas-Show, každotýdenní pozdně noční vysílání, ve kterém satiricky komentuje aktuální politické dění.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 79 KB)Transcript EN (PDF, 77 KB) Transcript NL (PDF, 78 KB)Transcript FR (PDF, 183 KB)
| |
Stopařka s chlupatýma rukama
Tato městská pověst z Belgie obecně varuje ženy před vrahy a násilnými muži. Nepřímo vysvětluje, že mnohdy věci nejsou takové, jakými se zdají být a že se za důvěryhodnou fasádou může skrývat monstrum.
V Belgii se tato pověst vypráví nejméně od roku 2000. Zajímavá je především proto, že se v ní objevuje skutečný sériový vrah: „Monský řezník“, který v letech 1993 a 2001 usmrtil a sťal v belgickém městě Monsu několik žen. Stále znovu se objevují zprávy o tom, že se vrah znovu vynořil, a všechny jsou pravidelně dementovány.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 77 KB)Transcript EN (PDF, 75 KB)
| |
São Paulo: Začarované centrum města
Brazilská společnost je prostoupena pověrami a všelijakými domněnkami. Centrum města São Paula je jedním z míst, které v sobě spojuje část těchto „strašidelných příběhů“. Dnes existují dokonce i speciální prohlídky pro turisty, kde jsou nabízeny noční „lovy duchů“ v největším městském centru v zemi.
Mezi jmény, které tvoří kánon hororových příběhů města, se nachází také jméno Němce Juliuse Gottfrieda Ludwiga Franka, který je pohřben na nádvoří Právnické fakulty univerzity São Paula (USP). Kolem jeho hrobu se nicméně v průběhu let začala ve městě rozšiřovat legenda o jeho „týrané duši“, která údajně „každou noc bloudí okolím“.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 78 KB)Transcript EN (PDF, 75 KB)Transcript JP (PDF, 132 KB)
| |
Kletba parku Inokašira
Městská pověst o tom, že se všichni milenci rozejdou, jakmile se spolu projedou na loďce po jezeře v parku Inokašira, je již velmi stará. Je založena na středověké lidové pověře a vypráví o „Benten“, bohyni umění, která byla považována za žárlivou. Jelikož se tradičně spojuje s elementem vodou, nacházejí se její svatyně obvykle v těsné blízkosti jezer, řek a rybníků po celém Japonsku.
Tedy i v parku Inokašira: Zde v nejoblíbenější obytné čtvrti celého Tokia se milenci ještě dnes vyhýbají vyjížďce na loďce a společné návštěvě dané svatyně. Strach z žárlivosti bohyně je stejně tak živý jako před stovkami let.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 80 KB)Transcript EN (PDF, 79 KB)
| |
„Černý Roman“
Již několik let bloudí ulicemi Varšavy „Černý Roman“. Má hbitou chůzi a neobvyklé chování. Jednou má náladu dobrou a lichotí kolemjdoucím, nebo jim uděluje své požehnání. Jindy vyhrožuje apokalypsou a vydává z sebe tajemná proroctví: o datu našeho úmrtí, nebo o vrahovi přinášejícím neštěstí.
Kdo je tedy Černý Roman doopravdy? Pozůstatek zaniklého systému: kdysi zámožný vekslák, který zkrachoval? Opuštěný a zničený manžel? Nebo možná vědec, který utrpěl vážnou nehodu?
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 76 KB)Transcript EN (PDF, 77 KB)
| |
Přízrak v paláci Palacio de Linares
Tato městská pověst ze Španělska vypráví o duchu, který straší v paláci Palacio de Linares. Pravděpodobně se jedná o dceru markýze Linares, který nechal v roce 1877 palác postavit. Dnes se v tomto architektonickém skvostu nachází Americký dům, kde se konají výstavy, filmová promítání a podobně.
Pověst o tom, že se tam duch Raimundy prochází, přetrvává neoblomně dál. V roce 1990 byl hlas dívky údajně natočen na pásek a dokonce i odvysílán v rádiu. V roce 2009 zveřejnila historička Carmen Maceiras Reyová svou knihu El secreto de Raimunda (Tajemství Raimundy), ve které se snaží dokázat, že první markýz Linares a jeho manželka byli poloviční bratr a sestra, a proto chtěli nechat zmizet jejich společnou dceru Raimundu.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 80 KB)Transcript EN (PDF, 80 KB)
| |
Fantomové Nuselského mostu
Nuselský most v centru Prahy měl od svého postavení v 70. letech 20. století spornou pověst. Začal zde totiž řádit tajemný gang, který shazoval osamělé chodce z mostu do propasti. Nikdo nechápal, proč se proti záhadnému gangu nezakročilo. Brzy se objevilo vysvětlení: policie celou záležitost toleruje, protože pachatelem je parta prominentních synků členů komunistické strany.
Po pádu komunismu se tato historka ukázala jako pouhá legenda. Pravou příčinou bylo nebývalé množství sebevražd spáchaných z daného mostu. Aby se nepoškodilo renomé této reprezentativní stavby, utajila dobová média, že skokem z Nuselského mostu ukončilo svůj život téměř 300 zoufalých lidí.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 79 KB)Transcript EN (PDF, 76 KB)
| |
Legenda o MAMY WATAS
Podle této legendy žily před dávnými a dávnými časy v řekách a mořích tajemné bytosti nesmírné krásy a bájné síly, nazývané MAMY WATAS. S rodinami lidí uzavřeli dohodu, která měla v průběhu věků sjednotit potomky všeho lidu a zajistit jejich zájmy. Ten, kdo je jednou s MAMY WATAS spojen (a jen on sám je může spatřit), získá nesmírná bohatství. Avšak musí těmto tajemným bytostem zasvětit celou svou existenci a uctívat je. Odváží-li se však ten, jehož osud určil společníkem MAMY WATAS, porušit tradiční dohody, zastihne ho hněv MAMY WATAS a zažije muka, která jsou horší než smrt a která ho promění v zlostnou, zahořklou, mstivou a po lásce hladovějící bytost.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 78 KB)Transcript EN (PDF, 77 KB)
| |
Křičící
Jeruzalémský syndrom patří k jedněm z mála městských pověstí, které jsou jak vyprávěním, tak i sporným faktem. Většinu, která onemocní jeruzalémským syndromem, tvoří turisté . V Jeruzalémě se vyvine v souvislosti s duchovní, náboženskou nebo mystickou kvalitou města tato psychotická porucha. Postižení věří, že mají božské síly nebo že jsou inkarnací jedné biblické osoby. V Jeruzalémě se projevují bludné představy často teatrálně, zhruba v podobě pokusu obracet ve víru. Postiženi jeruzalémským syndromem jsou Židé a křesťané stejnou měrou, ale také jím trpí jedna muslimská menšina. Za poslední desetiletí bylo v izraelských nemocnicích hospitalizováno přes 100 "těžkých případů".
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 82 KB)Transcript EN (PDF, 82 KB)
| |
Legenda o pomníku Petra Velikého
Na Zlatém ostrově v centru ruského hlavního města byl v roce 1997 postaven téměř 100 metrů vysoký památník. Pochází od sochaře Suraba Zereteliho a znázorňuje reformátorského cara Petra I. Mezi Moskvany však kolují pověsti, že pán se svitkem map a rozevlátým pláštěm ve skutečnosti není Petr, nýbrž Kryštof Kolumbus.
Zurab Zereteli, zakladatel prvního muzea současného umění v Rusku, chtěl k 500. výročí objevení Ameriky darovat Američanům sochu Kolumba. Říká se, že nabízenou sochu nechtěli vztyčit ani v USA, ani ve Španělsku, jakož ani v jakékoli jiné zemi Latinské Ameriky. Podle legendy poté socha dostala tajemným způsobem novou hlavu (konkrétně prvního ruského císaře) a nyní stojí v Moskvě.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 80 KB)Transcript EN (PDF, 79 KB)Transcript FR (PDF, 80 KB)
| |
Legenda o ledové štole a šerbetu v Paříži
Stanice metra „Glacière“ připomíná legendu o starých ledových štolách nacházejících se pod městem. Kateřina Medicejská měla údajně v roce 1533 ve Francii zavést módu letní konzumace zmrzliny a šerbetu. Pro tento účel byl během chladného ročního období shromažďován přírodní led z řek a jezer a uchováván v hermeticky uzavřených podzemních prostorách. Krátký tunel umožňoval přístup k ledové štole, která byla nadále využívána též jako chladnička. Na konci 17. století konečně vykročil šerbet k svému triumfálnímu tažení: Café Procope, jedna z nejstarších a nejznámějších kaváren v Paříži, otevřela v roce 1686 své brány na náměstí před Comédie Française a pyšně nabízela 24 druhů šerbetu. Tehdejší zásobárny ledu existují údajně dodnes.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 83 KB)Transcript EN (PDF, 78 KB)Transcript FR (PDF, 78 KB)
| |
Sopečné dítě
Legenda o sopečném dítěti je založena na víře v existenci podzemní sopky pod horou Mont-Royal. Unáší nás do světa fantazie, v němž historické a mytologické postavy, fakta a známá místa do sebe zapadají a vzájemně na sebe narážejí: během budování kříže na vrcholku hory, který měl být postaven na počest výročí založení Montrealu (historický fakt, lokalizovaný a datovaný), probudili prý protagonisté příběhu Jeanne Manceová a Le Sieur de Maisonneuve (jejich existence je historicky prokázaná) sopku k životu. Jako obří dítě, pohřbené uvnitř hory, vidí Indiáni po tisíce let v sopečném dítěti rozhněvaného ducha, který (aby byl ukonejšen) musí být krmen.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 81 KB)Transcript EN (PDF, 79 KB)Transcript GR (PDF, 109 KB)
| |
Zlé oko
Příznaky jako je nevolnost, závratě nebo návaly pocení jsou důkazem toho, že zlé oko nějakou osobu ovládlo. Osvobození od „zlého oka“ se nazývá „xematiasma“ a provádí se například zaklínacím obřadem za použití oleje. Kdo provádí xematiasmu, následně cítí silné bolesti hlavy nebo zívá, což je znamením, že byl obřad úspěšný. Jako prevence je doporučeno „modré oko“, speciální modrý amulet ve tvaru oka. Připomíná zlověstný pohled modrookých lidí. Jelikož ničivá síla nikdy sama proti sobě nepůsobí, může „modré oko“ jako protikouzlo „zlý pohled“ zachytit a odvrátit. Také zavěšování česneku u vchodu do domu ochraňuje před „zlým okem“ – toto se traduje již od dob antiky.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 80 KB)Transcript EN (PDF, 78 KB)Transcript IT (PDF, 78 KB)
| |
Legenda o černém panterovi
Černí panteři jsou po léta stále znovu spatřováni v tom či onom italském městě. Je pozoruhodné, že „panteří poplach“ většinou nastává o letních nebo zimních prázdninách, když mnohé deníky nemají žádné novinky… Ale i tak: v Pino Torinese se legenda o černém panterovi dokonce dočkala divadelního zpracování a v Římě bylo po tomto nebezpečném zvířeti pojmenováno studentské hnutí. Skutečnost, že jsou spatřováni vždy jen černí panteři a žádná jiná zvířata, se vztahuje na literární dílo – je to známý román Cornella Woolriche „Černé alibi“, podle jehož předlohy Jacques Tourner natočil film „The Leopard Man“.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 78 KB)Transcript EN (PDF, 75 KB)Transcript KO (PDF, 242 KB)
| |
MP3-únosy
Městský mýtus o tajemných MP3-únosech existuje již od roku 2010. Šířit se začal nejprve mezi studenty na středních školách. Pravděpodobně se dá vznik této velkoměstské legendy odvodit od životních podmínek korejské mládeže: přípravy na přijímací zkoušky na univerzitu určují život zejména ve večerních hodinách. Většina korejských studentů často až do pozdních nočních hodin navštěvuje takzvané Hagwony, soukromé hodiny doučování. Lze si představit, že je spoustě dívek nepříjemné, když musí jít pozdě večer samy domů. Do jisté míry odráží tato legenda smutnou realitu korejských dívek: většinu času stráví v soukolí jihokorejského školského systému a soukromém vzdělávacím průmyslu.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 76 KB)Transcript EN (PDF, 73 KB)Transcript HU (PDF, 85 KB)
| |
Mramorová nevěsta
Když přetrvá legenda více než sto let, pravděpodobně ztělesňuje nadčasové obavy a ideály. Stejně tak i v případě mramorové nevěsty: strach z války, strach ze ztráty našich milovaných se v této legendě projevuje stejně tak, jako touha po absolutní lásce a věrnosti. V neposlední řadě se tato legenda týká odevzdání malého člověka velkým dějinám. Ve skutečnosti se u mramorové nevěsty jedná o architektonický nápad z Francie, který svému otci, architektu Lajosi Yblovi, přivezl ze své studijní cesty jeho syn. Dům byl postaven v roce 1912 a nevěsta je dílem sochaře Miklóse Ligetiho. Socha je jen bustou, balkon není opravdovým balkonem a žena není z mramoru. Ale legenda to tak chce.
| You need to get the latest Flash Player to see this video |
Transcript DE (PDF, 80 KB)Transcript EN (PDF, 78 KB)Transcript FR (PDF, 87 KB)
| |
17 městských pověstí (Originál s českými titulky):
I v našem zdánlivě racionálním a přetechnizovaném světě mají báje a pověsti své místo. Většina lidí sice už nevěří na zlé čaroděje a víly, ale zato na jedovatého pavouka v palmě juka, nebo paralelní civilizace v kanalizaci. Naše moderní pohádky se nazývají urban legends (městské pověsti) a známý známého... je skutečně zažil.
V 19 zemích na čtyřech kontinentech se vypravili internetoví redaktoři Goethe-Institutu po 200 let starých stopách bratří Grimmů. Shromažďovali moderní pohádky: městské pověsti / urban legends. Wilhelm a Jacob Grimm vydali první vydání svých Pohádek bratří Grimmů v roce 1812. Nemohli dostát nároku nasbírat „ryze německé pohádky“, protože pro ně neplatí žádné hranice. Čerpali z motivů, jež se mezinárodně opakují. Protagonisté jejich pohádek jsou anonymní a stereotypní, prezentují tradiční hodnoty, jako je věrnost, poctivost a píle, a soustředí je do mravnosti.
„FOAF“ - Fámy a mystifikace
Totéž platí pro městské pověsti / urban legends. Zatím snad nejlépe prozkoumaná legenda je ta o Zmizelé stopařce. Tento příběh existuje po celém světě v nesčetných variantách: starší dámě, která údajně zmeškala svůj autobus, zastaví ochotná mladá žena. Ta začne být ovšem nedůvěřivá, jakmile si všimne neobvykle chlupatých paží stopařky. Když řidička spatří u kraje silnice policejní hlídku, ihned zastaví a vyskočí z vozu. Společně s policistou se vrací k autu, avšak stopařka je již pryč. Jen ve spěchu pod sedadlem spolujezdce zanechává igelitovou tašku. Uvnitř je sekyra. Zřejmě byla domnělá stopařka hledaným vrahem žen, který rozčtvrcuje své oběti sekerou.
Vypravěči takovýchto historek zaručují věrohodnost svých příběhů většinou tím, že se to stalo nějakému známému známého. Odkazem na tuto fikci bývá něco na způsob „bylo nebylo...“ městských pověstí / urban legends. Proto je tato kniha někdy nazývána „FOAF Tales“ (historky, které se přihodily jednomu známému známého). Jejich morálka často vrcholí ve více méně přímém varování před cizinci (například stopaři), exotikou (například jedovatými pavouky v palmě juka), nebo před stinnou stránkou technologických inovací: například v Jižní Koreji koluje již několik let pověst o tom, že člověku, jemuž hraje jeho MP3 přehrávač příliš hlasitě, hrozí nebezpečí únosu.
Příliš dobré na to, aby to byla pravda
Samozřejmě se všechny městské pověsti / urban legends netočí jen okolo ohrožení života a zdraví. Mnohé z nich jsou prostě jen bizarní, absurdní, groteskní nebo legrační. Mají sloužit naší touze po něčem iracionálním, otřásají námi, znechucují nás, překvapují, rozveselují...
Bielefeld neexistuje! Přesto se masivní dezinformační kampaň pokusila lidstvo přesvědčit o tom, že toto velkoměsto ve východním Vestfálsku opravdu existuje. Legenda o takzvaném Bielefeldském spiknutí se těší velké oblibě (kromě Bielefelďaňů) již od roku 1994. Internet, který se svými sociálními sítěmi významně přispívá k šíření městských pověstí / urban legends, získal postavení moderního folklóru. Historky jako ta o řidiči kamionu, který se vydává do Bielefeldu, ale nikdy tam nedorazí, jsou prostě příliš dobré na to, aby byly pravdivé.
V naší písemné kultuře jsou městské pověsti / urban legends baštou ústního přenosu. Ať už v to věříme (věřit chceme) nebo ne, rádi je předáváme dál. Ne už jako kdysi při svitu svíček domovské světničky, ale v nějaké potemnělé hospodě.Patrick Hamouz
„Městské mýty“ jsou společným projektem Goethe-Institutu Belgie, Brazílie, Francie, Řecka, Izraele, Itálie, Japonska, Kamerunu, Kanady, Koreje, Polska, Ruska, Senegalu, Španělska, Česka, Maďarska a internetového úseku Goethe-Institutu v Mnichově.Německá a anglická verze: Taurusmedia Synchron GmbH
Režie: Nina Alpers; Mluvící: Claus-Peter Damitz, Anke Korte (de), Jean-Luc Julien, Anika Julien (en)
Grafika a logo: Matthias Zosel
Kontakt internetové redakce:
verena.huetter@goethe.de
