Život

Když věšeli Davidovi zlatou medaili okolo krku na Paralympijských hrách v Pekingu, odvíjely se mu před očima všechny ty předešlé roky jako film. Viděl sebe, jak jako náměsíčný teenager padá z balkonu ve třetím patře, jak po tragické nehodě leží v nemocnici, jak už nemůže pohnout tělem a jak najednou ztrácí veškerou naději v budoucnost. Viděl své rodiče a sourozence, jak mu zas a znovu dodávají odvahu, jak se sám chce vší silou od svého strašlivého osudu odvrátit a jak vkládá každou volnou minutu do tréninku lukostřelby. Viděl, jak postupně opět nachází své místo ve společnosti a zaznamenává první sportovní úspěchy. Byl šťastný a věděl, že se i těch dalších Paralympijských her znovu zúčastní.

Tvrdý trénink pro velké momenty

Už jen několik dní zbývá do okamžiku, kdy tento třicetiletý sportovec odcestuje na Paralympijské hry do Londýna, aby tam znovu reprezentoval Českou republiku v lukostřelbě. Londýnská paralympiáda je třetí velkou mezinárodní soutěží, které se zúčastní. Na mistrovství světa v Madridu v roce 2003 sice neobstál, avšak nasbíral cenné zkušenosti: „Viděl jsem tam, jak si ostatní sportovci v mé kategorii vylepšují své vozíky a jaké používají příslušenství. Právě tam jsem se hodně naučil: protože je mé svalstvo velmi slabé, budu se muset připnout k vozíku“.

V roce 2008 v Pekingu byl už natolik dobře připravený, že hned získal zlatou medaili. David samozřejmě doufá, že i letos v Londýně opět zvítězí, nebo že si domů přiveze alespoň nějakou medaili. Těší se také na rozhovory s ostatními sportovci, kteří mají různá zdravotní postižení. A na euforii, až se spolu s ostatními slavnostně nastěhuje do olympijské vesnice.

Čtyři roky David trénoval, aby se mohl zúčastnit Paralympijských her v Londýně – dvakrát, nebo dokonce třikrát více než před soutěží v Pekingu. Nyní jsou přípravy v plném proudu. Každý týden trénuje třicet až čtyřicet hodin: v současné době vystřelí přibližně 2.500 šípů za měsíc. K tomu je potřeba připočíst fyzioterapii, posilovací trénink a duševní přípravu. Od dubna 2012 spolupracuje se sportovním psychoterapeutem. Jednou týdně mu například ukazuje cvičení proti stresu, které pak sám provádí doma. „Lukostřelba je velmi, velmi namáhavá. Musíte být silný nejen fyzicky, ale i mentálně - a také být schopen se hodně dobře soustředit,“ vysvětluje David. To je to, co je pro něj právě na tomto sportu tak vzrušující.

Multitasking i přes handicap

Nejen ve sportu je David zřejmě expertem v tom, jak zvládnout všechny ty nejrůznější nároky. Když si při oné nehodě zlomil krční páteř, mohl zprvu pohybovat pouze očima. Teprve po dlouholetém tréninku byl vůbec schopen poradit si s vozíkem.

Dnes dokáže navzdory svému postižení žít sám bez pomoci asistentů. Vedle sportu absolvoval své bakalářské a magisterské studium. Strávil jeden semestr v rámci programu Erasmus ve Frankfurtu nad Odrou. V současné době pracuje na částečný úvazek jako projektový manažer ve zdravotní pojišťovně. A mezitím si vždy udělá čas na to, aby ostatním posloužil jako vzor: navštěvuje školy, kde mluví s dětmi a mládeží. Dává rozhovory do novin, časopisů a televize. Uvažuje o napsání autobiografie. A má v úmyslu také pravidelně hovořit s lidmi, kteří jsou – stejně jako on – po nehodě náhle odkázáni na vozík.

Všem těmto lidem chce svým příběhem dodat odvahu: „V životě nepřijde nic samo od sebe, musíte využít své příležitosti. Po nehodě můžete mít dojem, že všechno končí. Ale můj příběh ukazuje, že tím teprve všechno znovu začalo.“