Země stojí na tenké hranici vstupu do Evropské unie už několik let. Hlavním motivem k podání přihlášky do EU byla finanční krize z roku 2008. V rámci přístupových jednání půjčil Islandu Mezinárodní měnový fond 160 milionů dolarů. Původně se předpokládalo, že se Island stane členem EU v rekordním čase, jelikož jeho právní systém je do tří čtvrtin harmonizován s evropskou legislativou. Island je totiž členem Evropského sdružení volného obchodu - jako též Norsko nebo Švýcarsko – a už od roku 1996 i přidruženým členem schengenské dohody, která zrušila hraniční kontroly.

Proces vstupu Islandu do EU zastavily vítězné strany vzešlé z voleb v roce 2013 – Pokroková strana a Strana nezávislosti. Obě se profilují výrazně protievropsky a ve svém programu měli ukončení přístupových jednání do EU. Island tak svá jednání s EU přerušil. Současný kabinet má za cíl s EU spolupracovat a zlepšit s ní vztahy, avšak členskou zemí unie se stát nechce. Obecně proevropské naladění i mezi obyvateli Islandu kleslo, a to zejména po překonání finanční krize a v reakci na řešení otázek rybolovu. Ten tvoří kolem 75 procent exportu ostrova a v případě členství v EU by své vody Island musel otevřít i všem členským zemím, což by ho ekonomicky poškodilo. Proti plánům vlády stáhnout žádost o vstup do EU se ozvali občané a požadují vypsání referenda. Jestli se bude konat, vláda rozhode na podzim. Výzkumy veřejného mínění ale ukazují, že většina Islanďanů je proti členství v EU.